Valja Stýblová strana 2 z 2

Román Lužanská mše I Vita brevis o životě Josefa Hlávky, vynikajícího architekta, mecenáše, zakladatele a prvního prezidenta České akademie věd. V psychologicky citlivém vyprávění se Valja Stýblová soustředila na začátek Hlávkovy životní dráhy, kdy se velmi mladý prosadil mezi významné evropské architekty a podnikal dobrodružné cesty za poznáním i kvůli realizaci vlastních projektů do Itálie, západní Evropy a na západní Ukrajinu, kde postavil monumentální sídlo metropolity východní církve v Černovcích. Z toho důvodu také dlouho odkládal svatbu s Marinkou Čermákovou, jako by se obával, že velká láska ho odvede od velké architektury. Hlávka měl hluboký, až osudový vztah k matce. Ona nikdy nezapochybovala o jeho talentu a dodávala mu vždy odvahu ke smělým plánům, které by se mohly zdát až megalomanské, kdyby je Hlávka v neuvěřitelně krátkém čase neuskutečnil. Možná se mu to podařilo i proto, že vzdělaný a moudrý otec ho svou ironickou kritikou naučil pochybovat a hledat realističtější cestu k uměleckému rozletu. Právě otec mu připomínal ono latinské ars longa, ale vita brevis. Umění je věčné, ale život krátký.

V druhé knize životopisného románu Lužanská mše II Ars longa o vynikajícím architektovi a největším českém mecenáši Josefu Hlávkovi se Valja Stýblová soustředila na období jeho neuvěřitelné stavitelské činnosti, kdy patřil k nejžádanějším architektům a stavitelům a k zvládnutí tak velkého počtu staveb by mu nemělo stačit ani sedm životů.Za projekt rezidence metropolity v Černovcích, s katedrálou, klášterem, synodní budovou a seminářem, s nádherným arménským chrámem obdržel v roce 1867 cenu na Světové výstavě v Paříži, právě když dokončoval vídeňskou Dvorní operu. Jeho stavební podnik přijal během deseti let sto čtyřicet zakázek, navrhoval a stavěl zejména ve Vídni kostely, obchodní i obytné domy, palác arciknížete Viléma, projektoval pražskou porodnici, která svému účelu slouží dodnes, a všechnu práci v tak krátkém čase zázračně zvládal. Byl zvláštní člověk - vnímavý umělec a současně schopný podnikatel. Oženil se s dávnou láskou Marinkou, žil ve Vídni, dostal se do nejvyšší společnosti, jeho jmění narostlo tak úžasně, že byl zajištěn do konce života a v Lužanech koupil pro matku panství se zámkem. Na vrcholu úspěchu se ale cítil unavený vším, co dokázal, jako by ztratil kořeny, ze kterých vyrostl, a tehdy v něm dozrálo rozhodnutí vrátit se do Čech. Měl být jmenován profesorem na vysokém učení v Praze. Při té příležitosti navštívil J. E. Purkyně, největšího tehdejšího českého vědce, který se stejně jako Hlávka zabýval myšlenkou založení České akademie věd. Nečekaná a záhadná nemoc mu to však nadlouho znemožnila.

V třetím dílu Lužanské mše III Musis amicus se Hlávka ocitne na obtížné životní křižovatce, kdy musí bojovat s ochrnutím. Přesto se snaží splnit své závazky z invalidního vozíku, léčí se nejdřív doma, pak v Itálii a ve francouzském Mentonu. Po devíti letech se mu podaří chorobu překonat, už se pohybuje jenom s holí. S manželkou založí nadaci na podporu české vědy a kultury. V tu dobu přijde další rána. Jeho milovaná žena Marinka zemře na tuberkulózu. Zdá se mu, že pro něj život skončil, ale znovu pozvedne hlavu. Nejprve uvažoval o tom, že prodá Lužany, zájem o ně měl sám císař jako o sídlo pro korunního prince. Hlávka se však rozhodne zámek přestavět, aby sem mohl zvát umělce a vědce a umožnit jim klidnou tvorbu a práci. Vybuduje na památku manželky zámeckou kapli, kde zazní poprvé Lužanská mše, kterou složil jeho přítel Antonín Dvořák. Valja Stýblová se znalostí neurologa odhaluje příčiny nejasné Hlávkovy choroby a proces jeho vyléčení a opět nám otevírá nitro výjimečného muže, jenž jednal na první pohled podivínsky, ale každý svůj projekt domyslel a uskutečnil, jak dokázal založením České akademie věd a nadace, která funguje z jeho peněz dodnes.

Lékaři jedné pražské nemocnice řeší výjimečné medicínské případy, které ovlivňují jejich osobnost na celý život. Musejí se vracet i do minulosti a hledat odpovědi na palčivé otázky. Jak zachránit lidský život, když při tom zemře buď matka, nebo dítě? A právě o tom je příběh Kaye a Gity, která je ohrožena chorobou "zapomenutého dechu" - Ondininým prokletím.

V třetím dílu Lužanské mše III Musis amicus se Hlávka ocitne na obtížné životní křižovatce, kdy musí bojovat s ochrnutím. Přesto se snaží splnit své závazky z invalidního vozíku, léčí se nejdřív doma, pak v Itálii a ve francouzském Mentonu. Po devíti letech se mu podaří chorobu překonat, už se pohybuje jenom s holí. S manželkou založí nadaci na podporu české vědy a kultury. V tu dobu přijde další rána. Jeho milovaná žena Marinka zemře na tuberkulózu. Zdá se mu, že pro něj život skončil, ale znovu pozvedne hlavu. Nejprve uvažoval o tom, že prodá Lužany, zájem o ně měl sám císař jako o sídlo pro korunního prince. Hlávka se však rozhodne zámek přestavět, aby sem mohl zvát umělce a vědce a umožnit jim klidnou tvorbu a práci. Vybuduje na památku manželky zámeckou kapli, kde zazní poprvé Lužanská mše, kterou složil jeho přítel Antonín Dvořák. Valja Stýblová se znalostí neurologa odhaluje příčiny nejasné Hlávkovy choroby a proces jeho vyléčení a opět nám otevírá nitro výjimečného muže, jenž jednal na první pohled podivínsky, ale každý svůj projekt domyslel a uskutečnil, jak dokázal založením České akademie věd a nadace, která funguje z jeho peněz dodnes.

V druhé knize životopisného románu Lužanská mše II Ars longa o vynikajícím architektovi a největším českém mecenáši Josefu Hlávkovi se Valja Stýblová soustředila na období jeho neuvěřitelné stavitelské činnosti, kdy patřil k nejžádanějším architektům a stavitelům a k zvládnutí tak velkého počtu staveb by mu nemělo stačit ani sedm životů. Za projekt rezidence metropolity v Černovcích, s katedrálou, klášterem, synodní budovou a seminářem, s nádherným arménským chrámem obdržel v roce 1867 cenu na Světové výstavě v Paříži, právě když dokončoval vídeňskou Dvorní operu. Jeho stavební podnik přijal během deseti let sto čtyřicet zakázek, navrhoval a stavěl zejména ve Vídni kostely, obchodní i obytné domy, palác arciknížete Viléma, projektoval pražskou porodnici, která svému účelu slouží dodnes, a všechnu práci v tak krátkém čase zázračně zvládal. Byl zvláštní člověk - vnímavý umělec a současně schopný podnikatel. Oženil se s dávnou láskou Marinkou, žil ve Vídni, dostal se do nejvyšší společnosti, jeho jmění narostlo tak úžasně, že byl zajištěn do konce života a v Lužanech koupil pro matku panství se zámkem. Na vrcholu úspěchu se ale cítil unavený vším, co dokázal, jako by ztratil kořeny, ze kterých vyrostl, a tehdy v něm dozrálo rozhodnutí vrátit se do Čech. Měl být jmenován profesorem na vysokém učení v Praze. Při té příležitosti navštívil J. E. Purkyně, největšího tehdejšího českého vědce, který se stejně jako Hlávka zabýval myšlenkou založení České akademie věd. Nečekaná a záhadná nemoc mu to však nadlouho znemožnila.

Román Lužanská mše I Vita brevis o životě Josefa Hlávky, vynikajícího architekta, mecenáše, zakladatele a prvního prezidenta České akademie věd. V psychologicky citlivém vyprávění se Valja Stýblová soustředila na začátek Hlávkovy životní dráhy, kdy se velmi mladý prosadil mezi významné evropské architekty a podnikal dobrodružné cesty za poznáním i kvůli realizaci vlastních projektů do Itálie, západní Evropy a na západní Ukrajinu, kde postavil monumentální sídlo metropolity východní církve v Černovcích. Z toho důvodu také dlouho odkládal svatbu s Marinkou Čermákovou, jako by se obával, že velká láska ho odvede od velké architektury. Hlávka měl hluboký, až osudový vztah k matce. Ona nikdy nezapochybovala o jeho talentu a dodávala mu vždy odvahu ke smělým plánům, které by se mohly zdát až megalomanské, kdyby je Hlávka v neuvěřitelně krátkém čase neuskutečnil. Možná se mu to podařilo i proto, že vzdělaný a moudrý otec ho svou ironickou kritikou naučil pochybovat a hledat realističtější cestu k uměleckému rozletu. Právě otec mu připomínal ono latinské ars longa, ale vita brevis. Umění je věčné, ale život krátký.

Román Lužanská mše I Vita brevis o životě Josefa Hlávky, vynikajícího architekta, mecenáše, zakladatele a prvního prezidenta České akademie věd. V psychologicky citlivém vyprávění se Valja Stýblová soustředila na začátek Hlávkovy životní dráhy, kdy se velmi mladý prosadil mezi významné evropské architekty a podnikal dobrodružné cesty za poznáním i kvůli realizaci vlastních projektů do Itálie, západní Evropy a na západní Ukrajinu, kde postavil monumentální sídlo metropolity východní církve v Černovcích. Z toho důvodu také dlouho odkládal svatbu s Marinkou Čermákovou, jako by se obával, že velká láska ho odvede od velké architektury. Hlávka měl hluboký, až osudový vztah k matce. Ona nikdy nezapochybovala o jeho talentu a dodávala mu vždy odvahu ke smělým plánům, které by se mohly zdát až megalomanské, kdyby je Hlávka v neuvěřitelně krátkém čase neuskutečnil. Možná se mu to podařilo i proto, že vzdělaný a moudrý otec ho svou ironickou kritikou naučil pochybovat a hledat realističtější cestu k uměleckému rozletu. Právě otec mu připomínal ono latinské ars longa, ale vita brevis. Umění je věčné, ale život krátký.

V druhé knize životopisného románu Lužanská mše II Ars longa o vynikajícím architektovi a největším českém mecenáši Josefu Hlávkovi se Valja Stýblová soustředila na období jeho neuvěřitelné stavitelské činnosti, kdy patřil k nejžádanějším architektům a stavitelům a k zvládnutí tak velkého počtu staveb by mu nemělo stačit ani sedm životů.Za projekt rezidence metropolity v Černovcích, s katedrálou, klášterem, synodní budovou a seminářem, s nádherným arménským chrámem obdržel v roce 1867 cenu na Světové výstavě v Paříži, právě když dokončoval vídeňskou Dvorní operu. Jeho stavební podnik přijal během deseti let sto čtyřicet zakázek, navrhoval a stavěl zejména ve Vídni kostely, obchodní i obytné domy, palác arciknížete Viléma, projektoval pražskou porodnici, která svému účelu slouží dodnes, a všechnu práci v tak krátkém čase zázračně zvládal. Byl zvláštní člověk - vnímavý umělec a současně schopný podnikatel. Oženil se s dávnou láskou Marinkou, žil ve Vídni, dostal se do nejvyšší společnosti, jeho jmění narostlo tak úžasně, že byl zajištěn do konce života a v Lužanech koupil pro matku panství se zámkem. Na vrcholu úspěchu se ale cítil unavený vším, co dokázal, jako by ztratil kořeny, ze kterých vyrostl, a tehdy v něm dozrálo rozhodnutí vrátit se do Čech. Měl být jmenován profesorem na vysokém učení v Praze. Při té příležitosti navštívil J. E. Purkyně, největšího tehdejšího českého vědce, který se stejně jako Hlávka zabýval myšlenkou založení České akademie věd. Nečekaná a záhadná nemoc mu to však nadlouho znemožnila.

V třetím dílu Lužanské mše III Musis amicus se Hlávka ocitne na obtížné životní křižovatce, kdy musí bojovat s ochrnutím. Přesto se snaží splnit své závazky z invalidního vozíku, léčí se nejdřív doma, pak v Itálii a ve francouzském Mentonu. Po devíti letech se mu podaří chorobu překonat, už se pohybuje jenom s holí. S manželkou založí nadaci na podporu české vědy a kultury. V tu dobu přijde další rána. Jeho milovaná žena Marinka zemře na tuberkulózu. Zdá se mu, že pro něj život skončil, ale znovu pozvedne hlavu. Nejprve uvažoval o tom, že prodá Lužany, zájem o ně měl sám císař jako o sídlo pro korunního prince. Hlávka se však rozhodne zámek přestavět, aby sem mohl zvát umělce a vědce a umožnit jim klidnou tvorbu a práci. Vybuduje na památku manželky zámeckou kapli, kde zazní poprvé Lužanská mše, kterou složil jeho přítel Antonín Dvořák. Valja Stýblová se znalostí neurologa odhaluje příčiny nejasné Hlávkovy choroby a proces jeho vyléčení a opět nám otevírá nitro výjimečného muže, jenž jednal na první pohled podivínsky, ale každý svůj projekt domyslel a uskutečnil, jak dokázal založením České akademie věd a nadace, která funguje z jeho peněz dodnes.

Příběh nerovného manželství profesora latiny a jeho žákyně je konfrontací protichůdných představ o životě, které mohou být jen těžko základem harmonického a láskyplného vztahu. Mladá a vitální Magdalena je sice zahrnována projevy lásky, ale velkorysost jejího manžela Wernera, jenž se tak snaží překlenout partnerské konflikty, ji spiše svazuje. Werner miluje latinské klasiky, nachází u nich rady i slova útěchy, nedokáže však porozumět své vlastní ženě, v níž tvrdošíjně hledá ideál oduševnělé krásy. Pro Magdalenu je svět antických vzorů morálky a moudrosti v podstatě cizí, život se jí zdá stále více prázdný. Věří, že něco opravdového může prožít jen s jiným mužem. Autorka své hrdiny neodsuzuje ani jim neradí, odpověd' na nejpalčivější otázky přináší život sám a vede postupně k smíření s vlastním osudem.

Lékaři jedné pražské nemocnice řeší výjimečné medicínské případy, které ovlivňují jejich osobnost na celý život. Musejí se vracet i do minulosti a hledat odpovědi na palčivé otázky. Jak zachránit lidský život, když při tom zemře buď matka, nebo dítě? A právě o tom je příběh Kaye a Gity, která je ohrožena chorobou "zapomenutého dechu" - Ondininým prokletím.

Příběh nerovného manželství profesora latiny a jeho žákyně je konfrontací protichůdných představ o životě, které mohou být jen těžko základem harmonického a láskyplného vztahu. Mladá a vitální Magdalena je sice zahrnována projevy lásky, ale velkorysost jejího manžela Wernera, jenž se tak snaží překlenout partnerské konflikty, ji spiše svazuje. Werner miluje latinské klasiky, nachází u nich rady i slova útěchy, nedokáže však porozumět své vlastní ženě, v níž tvrdošíjně hledá ideál oduševnělé krásy. Pro Magdalenu je svět antických vzorů morálky a moudrosti v podstatě cizí, život se jí zdá stále více prázdný. Věří, že něco opravdového může prožít jen s jiným mužem. Autorka své hrdiny neodsuzuje ani jim neradí, odpověd' na nejpalčivější otázky přináší život sám a vede postupně k smíření s vlastním osudem.

Třetí závěrečný díl životopisného románu Lužanská mše o architektu Josefu Hlávkovi. dvou dílech románu LUŽANSKÁ MŠE Vita brevis a Ars longa vychází závěrečná kniha MUSIS AMICUS, ve které Josefa Hlávku na vrcholu úspěšného tvůrčího života zaskočí záhadné ochrnutí. Přesto se snaží splnit své závazky z invalidního vozíku, léčí se nejdřív doma, pak v Itálii a ve francouzském Mentonu. Jak se mu daří chorobu překonávat, připravuje s pomocí manželky nadaci na podporu české vědy a umění, ale přijde ještě krutější rána osudu -- jeho milovaná žena Marinka zemře na tuberkulózu. Zdá se mu, že pro něj život skončil, ale znovu pozvedne hlavu. Vybuduje na památku Marinky kapli, kde zazní poprvé Lužanská mše, kterou složil jeho přítel Antonín Dvořák. V těchto letech se také seznámí s koncertní pěvkyní a klavírní virtuoskou Zdeňkou Havelkovou, svou druhou ženou. V celém románu vystupuje slavný a uznávaný architekt Hlávka jako milovník Múz a uskutečňuje to, co si předsevzal. Založí Českou akademii věd, podporuje české umění a školství. Na své okolí působil podivínsky jako mecenáš v obnošené vestě, neboť v jeho počínání nebylo nic marnotratného a okázalého, naopak musíme obdivovat, s jakou důmyslností, racionalitou a velkorysostí dokázal využít svého nesmírného bohatství ku prospěchu českého národa.

Třetí závěrečný díl životopisného románu Lužanská mše o architektu Josefu Hlávkovi. dvou dílech románu LUŽANSKÁ MŠE Vita brevis a Ars longa vychází závěrečná kniha MUSIS AMICUS, ve které Josefa Hlávku na vrcholu úspěšného tvůrčího života zaskočí záhadné ochrnutí. Přesto se snaží splnit své závazky z invalidního vozíku, léčí se nejdřív doma, pak v Itálii a ve francouzském Mentonu. Jak se mu daří chorobu překonávat, připravuje s pomocí manželky nadaci na podporu české vědy a umění, ale přijde ještě krutější rána osudu -- jeho milovaná žena Marinka zemře na tuberkulózu. Zdá se mu, že pro něj život skončil, ale znovu pozvedne hlavu. Vybuduje na památku Marinky kapli, kde zazní poprvé Lužanská mše, kterou složil jeho přítel Antonín Dvořák. V těchto letech se také seznámí s koncertní pěvkyní a klavírní virtuoskou Zdeňkou Havelkovou, svou druhou ženou. V celém románu vystupuje slavný a uznávaný architekt Hlávka jako milovník Múz a uskutečňuje to, co si předsevzal. Založí Českou akademii věd, podporuje české umění a školství. Na své okolí působil podivínsky jako mecenáš v obnošené vestě, neboť v jeho počínání nebylo nic marnotratného a okázalého, naopak musíme obdivovat, s jakou důmyslností, racionalitou a velkorysostí dokázal využít svého nesmírného bohatství ku prospěchu českého národa.

Audiokniha / rozhlasová hra Mne soudila noc, kterou napsala Valja Stýblová. Rozhlasová dramatizace prvotiny spisovatelky a lékařky Valji Stýblové s Ivanem Trojanem a Jiřím Langmajerem v hlavních rolích. V prvním dvojčísle Literárních novin z roku 1949 vyšel Stýblové úryvek z prózy Mne soudila noc, s níž uspěla v literární soutěži nakladatelství ELK, které knihu údajně ve více než dvousettisícovém nákladu plánovalo vydat.