Vladimíra Sůvová

Nový román autorky úspěšné knihy Čím jsou lidé živi zavádí čtenáře tentokrát do učitelského prostředí v období nastupující normalizace. V její dusné atmosféře se prolíná několik silných příběhů, jejichž protagonistkami jsou především ženy. Jejich osudy plné bolestných okamžiků a těžkých rozhodování (starost o postižené dítě, dilema mezi tlakem doby a hlasem svědomí) sleduje autorka s pochopením, ale bez zbytečného sentimentu. O to je její výpověď o lidských charakterech silnější. Slovo autorky: Téměř padesát let mé učitelské práce ke mně přivedlo mnoho dětí i rodičů, zejména matek. Byly mezi nimi i matky postižených dětí a já jsem s velkou úctou a obdivem sledovala jejich statečný a často osamělý boj o výchovu dítěte a jeho zařazení do společnosti, boj, o jehož tíze nemá většina lidí často ani představu. Tato kniha je jen pokusem o výraz mé úcty k jejich bolestnému mateřství. Tady víc, než kdekoliv jinde platí slova spisovatelky Květy Legátové: „ Nezměřitelná láska k tomu, co se z nás zrodilo, ochota odpouštět, oběť a slitování, to je podstata matky. Vždyť Bůh je vlastně matka, jestliže nám odpouští a bere na sebe naše utrpení.“ Nikdy bych to nedokázala vyjádřit lépe