Jiří Svoboda strana 2 z 2

Děj muzikálku se odehrává v roce 1938 v jednom nočním podniku. A to byla doba swingu. Protože však nejde o prezentaci hudebně-vědného večera nýbrž o zábavnou komedii, rozpětí swingu bude stylově trochu širší - bude to swing třicátých a čtyřicátých le t. V rolích zpívajícího tria Bobo Sisters bude k vidění Lucie Černíková (nebo Barbora Smejkalová), Karolína Gudasová a Ivana Korolová, barmana bude hrát Michal Stejskal, zpěváka Vizváryho Jiří Štědroň a pak tam nebude chybět ani Jitka Molavcová s Jiř ím Suchým - štamgasti onoho baru, který se jmenuje jako všechny dosavadní semaforské bary Honolulu. Kapelu tvoří naši dobře zavedení hoši pod fiktivní taktovkou Jiřího Svobody. Autorem libreta i hudby je Jiří Suchý, který věc taky režíruje. Neboli - autorské představení.

Předložená skripta Organická chemie I jsou doporučeným učebním textem stejnojmenného předmětu 1. ročníku pro všechny bakalářské studijní programy VŠCHT v Praze. Jejich cílem je poskytnout elementární vysokoškolské vzdělání v oblasti organické chemie. V rámci koncepce struktura - reaktivita je moderním způsobem v dvanácti kapitolách systematicky probírána struktura a reaktivita alkanů, alkenů, alkynů a jejich monofunkčních derivátů: halogenderivátů, alkoholů a fenolů, karbonylových sloučenin a karboxylových kyselin, jejich funkčních derivátů a základních dusíkatých organických sloučenin. Na tento kurs navazuje volitelný předmět Organická chemie II ve 2. ročníku bakalářských studijních programů, který rozšiřuje a prohlubuje znalosti základů organické chemie.

Předložená skripta Organická chemie I jsou doporučeným učebním textem stejnojmenného předmětu 1. ročníku pro všechny bakalářské studijní programy VŠCHT v Praze. Jejich cílem je poskytnout elementární vysokoškolské vzdělání v oblasti organické chemie. V rámci koncepce struktura - reaktivita je moderním způsobem v dvanácti kapitolách systematicky probírána struktura a reaktivita alkanů, alkenů, alkynů a jejich monofunkčních derivátů: halogenderivátů, alkoholů a fenolů, karbonylových sloučenin a karboxylových kyselin, jejich funkčních derivátů a základních dusíkatých organických sloučenin. Na tento kurs navazuje volitelný předmět Organická chemie II ve 2. ročníku bakalářských studijních programů, který rozšiřuje a prohlubuje znalosti základů organické chemie.

Orlické vraždy - události, k nimž došlo v první polovině devadesátých let minulého století, bývají hodnoceny jako jeden z nejzávažnějších a nejděsivějších případů české kriminalistiky. Kauza chladnokrevných zločinců, kteří své oběti `pohřbívali` v plechových sudech na dně Orlické přehrady, zaskočila veřejnost nejen obludností a cynickým rozměrem, ale též obecně morálními otázkami. Vždyť jak je možné, že aktéři těchto brutálních trestních činů, páchaných pro finanční zisk - někdy třeba jen zanedbatelný - byli v soukromém životě citlivými a hluboce milujícími lidmi, oddanými rodinným hodnotám? Jde v `orlickém případě` o ojedinělý exces, anebo se zde setkáváme s patologickým jevem, který je hlouběji svázán se společenskými strukturami? Režisér Jiří Svoboda, jenž na motivy skutečného příběhu natočil celovečerní film, tvrdí, že daná látka je `fascinující a strhující nejen objemem zla…, nýbrž i objemem banality, kterou prorůstá jako živel fantaskní grotesknost… Přírodní skutečnost je mnohoro

Orlické vraždy - události, k nimž došlo v první polovině devadesátých let minulého století, bývají hodnoceny jako jeden z nejzávažnějších a nejděsivějších případů české kriminalistiky. Kauza chladnokrevných zločinců, kteří své oběti `pohřbívali` v plechových sudech na dně Orlické přehrady, zaskočila veřejnost nejen obludností a cynickým rozměrem, ale též obecně morálními otázkami. Vždyť jak je možné, že aktéři těchto brutálních trestních činů, páchaných pro finanční zisk - někdy třeba jen zanedbatelný - byli v soukromém životě citlivými a hluboce milujícími lidmi, oddanými rodinným hodnotám? Jde v `orlickém případě` o ojedinělý exces, anebo se zde setkáváme s patologickým jevem, který je hlouběji svázán se společenskými strukturami? Režisér Jiří Svoboda, jenž na motivy skutečného příběhu natočil celovečerní film, tvrdí, že daná látka je `fascinující a strhující nejen objemem zla…, nýbrž i objemem banality, kterou prorůstá jako živel fantaskní grotesknost… Přírodní skutečnost je mnohoro

Orlické vraždy - události, k nimž došlo v první polovině devadesátých let minulého století, bývají hodnoceny jako jeden z nejzávažnějších a nejděsivějších případů české kriminalistiky. Kauza chladnokrevných zločinců, kteří své oběti `pohřbívali` v plechových sudech na dně Orlické přehrady, zaskočila veřejnost nejen obludností a cynickým rozměrem, ale též obecně morálními otázkami. Vždyť jak je možné, že aktéři těchto brutálních trestních činů, páchaných pro finanční zisk - někdy třeba jen zanedbatelný - byli v soukromém životě citlivými a hluboce milujícími lidmi, oddanými rodinným hodnotám? Jde v `orlickém případě` o ojedinělý exces, anebo se zde setkáváme s patologickým jevem, který je hlouběji svázán se společenskými strukturami? Režisér Jiří Svoboda, jenž na motivy skutečného příběhu natočil celovečerní film, tvrdí, že daná látka je `fascinující a strhující nejen objemem zla…, nýbrž i objemem banality, kterou prorůstá jako živel fantaskní grotesknost… Přírodní skutečnost je mnohoro

ena tohto kusu: 8,33

Chráněná oblast Moravského krasu je doslova protkána tajemnými místy, opředenými nekonečnou řadou krásných pověstí. Jestlipak víte, proč se největší propasti ve střední Evropě říká Macocha a kdo bloudí ve spleti hlubokých jeskyní a neprozkoumaných podzemních chodeb? Připravte se na setkání s vládkyní podzemní říše, s hodnými skřítky, draky, půvabnými vílami i napínavými lidskými osudy.

ena tohto kusu: 8,33

ena tohto kusu: 8,33

Před 35 tisíci lety začal prehistorický člověk vytvářet umění a tato kniha si klade otázku, jak dnes k tomuto fenoménu přistupovat. Vychází z archeologické databáze, ale využívá také analogií, evolucionistických teorií a diskutuje celou škálu hypotéz, které byly na toto téma za posledních 150 let vysloveny. Ukazuje se, že dávnému umění porozumíme lépe, když se je pokusíme vsadit do původního kontextu času, prostoru a samotného tvůrce – člověka. Prehistorické umění není uniformní. Během tisíciletí prošlo vnitřním vývojem, přičemž využívalo širokou škálu materiálů a technik. Ze světa zvířat vybíralo jednotlivé druhy, zřejmě podle určitého klíče, zobrazovalo samotného člověka a některé tvary redukovalo do podoby standardizovaných znaků. Badatelé rovněž zkoumají seskupování obrazů do tematických celků – příběhů a posuzují je z hlediska interpretačních modelů, které připadají v úvahu – magie, šamanismu, rituálu a mýtu.

Před 35 tisíci lety začal prehistorický člověk vytvářet umění a tato kniha si klade otázku, jak dnes k tomuto fenoménu přistupovat. Vychází z archeologické databáze, ale využívá také analogií, evolucionistických teorií a diskutuje celou škálu hypotéz, které byly na toto téma za posledních 150 let vysloveny. Ukazuje se, že dávnému umění porozumíme lépe, když se je pokusíme vsadit do původního kontextu času, prostoru a samotného tvůrce – člověka. Prehistorické umění není uniformní. Během tisíciletí prošlo vnitřním vývojem, přičemž využívalo širokou škálu materiálů a technik. Ze světa zvířat vybíralo jednotlivé druhy, zřejmě podle určitého klíče, zobrazovalo samotného člověka a některé tvary redukovalo do podoby standardizovaných znaků. Badatelé rovněž zkoumají seskupování obrazů do tematických celků – příběhů a posuzují je z hlediska interpretačních modelů, které připadají v úvahu – magie, šamanismu, rituálu a mýtu.

Před 35 tisíci lety začal prehistorický člověk vytvářet umění a tato kniha si klade otázku, jak dnes k tomuto fenoménu přistupovat. Vychází z archeologické databáze, ale využívá také analogií, evolucionistických teorií a diskutuje celou škálu hypotéz, které byly na toto téma za posledních 150 let vysloveny. Ukazuje se, že dávnému umění porozumíme lépe, když se je pokusíme vsadit do původního kontextu času, prostoru a samotného tvůrce – člověka. Prehistorické umění není uniformní. Během tisíciletí prošlo vnitřním vývojem, přičemž využívalo širokou škálu materiálů a technik. Ze světa zvířat vybíralo jednotlivé druhy, zřejmě podle určitého klíče, zobrazovalo samotného člověka a některé tvary redukovalo do podoby standardizovaných znaků. Badatelé rovněž zkoumají seskupování obrazů do tematických celků – příběhů a posuzují je z hlediska interpretačních modelů, které připadají v úvahu – magie, šamanismu, rituálu a mýtu.