Jiří Svoboda strana 2 z 2

Mediokracie je pojem skloňovaný po řadu uplynulých let v různých kontextech. Zpravidla se jím míní skutečnost, že hromadné sdělovací prostředky neboli masmédia mají významný vliv na společenské dění, který občas přerůstá nejen v ambici, ale – za jistých okolností i schopnost formovat či deformovat události na politické scéně. Jako by média vskutku měla „moc“. Většina těch, kdo se na margo „médiokracie“ vyjadřují, se ale shoduje na tom, že se slovem „moc“ musíme v této souvislosti zacházet s krajní opatrností. Nejenže média nejsou obdařena objektivním mandátem jako z demokratických procedur vzešlé moci zákonodárné, exekutivní a soudní, média jsou jen profesním působištěm. Ještě důležitější aspekt je skryt ve faktu, že média jsou často půdorysem pro realizaci partikulárních zájmů určitých sil na politické či ekonomické šachovnici. Média pak jsou mnohdy výslednicí působení těchto zájmů, a to je na hony vzdaluje jakékoli aspiraci být objektivním zrcadlem, natož měřítkem událostí. Nicméně není sporu, že média užívají ve společnosti výsadní postavení, a protože nejsou vedena exaktními pravidly a jedním z dominantních vlastností médií je jejich subjektivita, navázaná právě na zmíněné zájmy „za“ médii, je třeba o to více opatrně sledovat, aby vliv médií nepřerostl ve skutečnou, byť jen symbolickou moc médií – v mediokracii, tedy stav, kdy média předurčují události a kastují hodnoty, nikoli aby je jen ve snaze o maximální nestrannost zobrazovala a zachycovala. Nad fenoménem vlivu médií a pojmem mediokracie se zamyslelo několik osobností z různých oborů – od novináře přes sociologa, politologa, filosofa, právníka po filmového režiséra. Spektrum jejich názorů je pestré jak co do úhlu pohledu, tak co do vyjadřovací formy. Skládá mozaiku, jejímž výsledkem není jednoznačná odpověď, nýbrž velmi diverzifikovaný soubor otázek. Možná i zde platí Lessingův bonmot: „Hledání pravdy je cennější než pravda sama“. Posuďte sami.

Účelom monografie je podať čo možno najkomplexnejšie informácie pracovníkom, ktorí sa zaujímajú o infračervenú termodiagnostiku, pracujú s termografickými kamerami a vôbec pre širokú verejnosť. Manažéri v nej majú možnosť získať informácie ako aplikovať danú techniku v rôznych odvetviach. V prevádzke pre jej bezpečnosť, spoľahlivosť a vysokú investičnú návratnosť vložených prostriedkov. Obsah knihy je rozdelený na jednotlivé kapitoly. Teplo a teplota, prostriedky na meranie teploty, rôzne druhy prenosu tepla a teória termografie. Čitateľ má možnosť sa podrobne oboznámiť o infračervenej meracej technike, ktorá doteraz v takom rozsahu nebola publikovaná a o rôznorodosti jej praktických aplikácií. V závere knihy sú popísané zásady tvorby správ a dokumentácie merania ako i certifikačný proces. Autormi knihy sú doc. Ing. Viera Peťková, PhD. a Ing. Jiří Svoboda, obidvaja sú dlhoroční skúsení pracovníci v danej oblasti. Kniha má tvrdú väzbu s rozsahom 310 strán s množstvom farebných obrázkov. Táto knižka môže poslúžiť študentom, technikom a všetkým, ktorých zaujímajú nové technológie. Zvlášť certifikovaným pracovníkom, ako študijná literatúra k certifikačnej skúške.

Předložená skripta Organická chemie I jsou doporučeným učebním textem stejnojmenného předmětu 1. ročníku pro všechny bakalářské studijní programy VŠCHT v Praze. Jejich cílem je poskytnout elementární vysokoškolské vzdělání v oblasti organické chemie. V rámci koncepce struktura - reaktivita je moderním způsobem v dvanácti kapitolách systematicky probírána struktura a reaktivita alkanů, alkenů, alkynů a jejich monofunkčních derivátů: halogenderivátů, alkoholů a fenolů, karbonylových sloučenin a karboxylových kyselin, jejich funkčních derivátů a základních dusíkatých organických sloučenin. Na tento kurs navazuje volitelný předmět Organická chemie II ve 2. ročníku bakalářských studijních programů, který rozšiřuje a prohlubuje znalosti základů organické chemie.

Účelom monografie je podať čo možno najkomplexnejšie informácie pracovníkom, ktorí sa zaujímajú o infračervenú termodiagnostiku, pracujú s termografickými kamerami a vôbec pre širokú verejnosť. Manažéri v nej majú možnosť získať informácie ako aplikovať danú techniku v rôznych odvetviach. V prevádzke pre jej bezpečnosť, spoľahlivosť a vysokú investičnú návratnosť vložených prostriedkov. Obsah knihy je rozdelený na jednotlivé kapitoly. Teplo a teplota, prostriedky na meranie teploty, rôzne druhy prenosu tepla a teória termografie. Čitateľ má možnosť sa podrobne oboznámiť o infračervenej meracej technike, ktorá doteraz v takom rozsahu nebola publikovaná a o rôznorodosti jej praktických aplikácií. V závere knihy sú popísané zásady tvorby správ a dokumentácie merania ako i certifikačný proces. Autormi knihy sú doc. Ing. Viera Peťková, PhD. a Ing. Jiří Svoboda, obidvaja sú dlhoroční skúsení pracovníci v danej oblasti. Kniha má tvrdú väzbu s rozsahom 310 strán s množstvom farebných obrázkov. Táto knižka môže poslúžiť študentom, technikom a všetkým, ktorých zaujímajú nové technológie. Zvlášť certifikovaným pracovníkom, ako študijná literatúra k certifikačnej skúške.

Před 35 tisíci lety začal prehistorický člověk vytvářet umění a tato kniha si klade otázku, jak dnes k tomuto fenoménu přistupovat. Vychází z archeologické databáze, ale využívá také analogií, evolucionistických teorií a diskutuje celou škálu hypotéz, které byly na toto téma za posledních 150 let vysloveny. Ukazuje se, že dávnému umění porozumíme lépe, když se je pokusíme vsadit do původního kontextu času, prostoru a samotného tvůrce – člověka. Prehistorické umění není uniformní. Během tisíciletí prošlo vnitřním vývojem, přičemž využívalo širokou škálu materiálů a technik. Ze světa zvířat vybíralo jednotlivé druhy, zřejmě podle určitého klíče, zobrazovalo samotného člověka a některé tvary redukovalo do podoby standardizovaných znaků. Badatelé rovněž zkoumají seskupování obrazů do tematických celků – příběhů a posuzují je z hlediska interpretačních modelů, které připadají v úvahu – magie, šamanismu, rituálu a mýtu.

Orlické vraždy - události, k nimž došlo v první polovině devadesátých let minulého století, bývají hodnoceny jako jeden z nejzávažnějších a nejděsivějších případů české kriminalistiky. Kauza chladnokrevných zločinců, kteří své oběti `pohřbívali` v plechových sudech na dně Orlické přehrady, zaskočila veřejnost nejen obludností a cynickým rozměrem, ale též obecně morálními otázkami. Vždyť jak je možné, že aktéři těchto brutálních trestních činů, páchaných pro finanční zisk - někdy třeba jen zanedbatelný - byli v soukromém životě citlivými a hluboce milujícími lidmi, oddanými rodinným hodnotám? Jde v `orlickém případě` o ojedinělý exces, anebo se zde setkáváme s patologickým jevem, který je hlouběji svázán se společenskými strukturami? Režisér Jiří Svoboda, jenž na motivy skutečného příběhu natočil celovečerní film, tvrdí, že daná látka je `fascinující a strhující nejen objemem zla…, nýbrž i objemem banality, kterou prorůstá jako živel fantaskní grotesknost… Přírodní skutečnost je mnohoro

Publikace Dědické právo v praxi, která vychází v novém aktualizovaném a rozšířeném vydání, nabízí opět ucelený přehled všech institutů tohoto odvětví soukromého práva. Autoři se v maximální míře snažili sumarizovat aktuální názory právní doktríny a především zohlednit všechna relevantní rozhodnutí vyšších soudů, zejména pak Nejvyššího soudu. Výklad ilustruje i mnoho příkladů. Od prvního vydání publikace došlo na evropské úrovni k řadě zásadních změn. V roce 2015 vstoupilo v platnost nařízení o dědictví. Autoři přinášejí výklad nejdůležitějších ustanovení nařízení a zohledňují rozhodnutí Soudního dvora EU, který v rámci řízení o předběžné otázce podává autoritativní výklad těchto ustanovení. V roce 2019 vstoupila v platnost dvě nařízení; nařízení o manželských majetkových režimech a nařízení o majetkových důsledcích registrovaného partnerství. V loňském roce vstoupila v platnost další dvě nařízení, jednak nařízení upravující doručování soudních a mimosoudních písemností, a nařízení upravující dokazování. Vzhledem k důležitosti obou nařízení je připojen jejich výklad. Publikace bude přínosem jak pro notáře zabývající se ryze tuzemským dědickým právem, tak pro ty, kteří ve své praxi řeší i přeshraniční případy. Knihu ocení i ostatní právnické profese a laická veřejnost, protože dědictví se bude dříve nebo později dotýkat každého, ať už v roli zůstavitele, či dědice.

Před 35 tisíci lety začal prehistorický člověk vytvářet umění a tato kniha si klade otázku, jak dnes k tomuto fenoménu přistupovat. Vychází z archeologické databáze, ale využívá také analogií, evolucionistických teorií a diskutuje celou škálu hypotéz, které byly na toto téma za posledních 150 let vysloveny. Ukazuje se, že dávnému umění porozumíme lépe, když se je pokusíme vsadit do původního kontextu času, prostoru a samotného tvůrce – člověka. Prehistorické umění není uniformní. Během tisíciletí prošlo vnitřním vývojem, přičemž využívalo širokou škálu materiálů a technik. Ze světa zvířat vybíralo jednotlivé druhy, zřejmě podle určitého klíče, zobrazovalo samotného člověka a některé tvary redukovalo do podoby standardizovaných znaků. Badatelé rovněž zkoumají seskupování obrazů do tematických celků – příběhů a posuzují je z hlediska interpretačních modelů, které připadají v úvahu – magie, šamanismu, rituálu a mýtu.

Orlické vraždy - události, k nimž došlo v první polovině devadesátých let minulého století, bývají hodnoceny jako jeden z nejzávažnějších a nejděsivějších případů české kriminalistiky. Kauza chladnokrevných zločinců, kteří své oběti `pohřbívali` v plechových sudech na dně Orlické přehrady, zaskočila veřejnost nejen obludností a cynickým rozměrem, ale též obecně morálními otázkami. Vždyť jak je možné, že aktéři těchto brutálních trestních činů, páchaných pro finanční zisk - někdy třeba jen zanedbatelný - byli v soukromém životě citlivými a hluboce milujícími lidmi, oddanými rodinným hodnotám? Jde v `orlickém případě` o ojedinělý exces, anebo se zde setkáváme s patologickým jevem, který je hlouběji svázán se společenskými strukturami? Režisér Jiří Svoboda, jenž na motivy skutečného příběhu natočil celovečerní film, tvrdí, že daná látka je `fascinující a strhující nejen objemem zla…, nýbrž i objemem banality, kterou prorůstá jako živel fantaskní grotesknost… Přírodní skutečnost je mnohoro