Mariusz Szczygiel strana 2 z 2

Jedná se o nové, upravené vydání bestselleru známého polského reportéra o novodobých dějinách naší země, v němž se pokouší nezatíženým pohledem cizince skrze příběhy známých i méně známých osobností pochopit českou národní povahu. Slouží mu k tomu osudy rodiny Baťů; Lída Baarová, žena, kvůli níž slzel i Goebbels; Otakar Švec, tvůrce největšího Stalinova pomníku na Zemi, který si ještě před jeho odhalením vzal život; Jan Procházka, ikona pražského jara, kterého komunisté uštvali; překladatelka Věra Saudková, donedávna žijící sestřenice Franze Kafky; Marta Kubišová, která se stala v roce 1968 symbolem touhy Čechů po svobodě; Eduard Kirchberger, jenž se po únoru 1948 přizpůsobil změně režimu novým jménem i tvorbou; Jan Zajíc, pochodeň číslo 2, a Jaroslava Moserová, která ošetřovala před smrtí jeho předchůdce Jana Palacha. Stranou nezůstává ani pohled na Karla Gotta, jehož fanoušci uctívají víc než Boha. Autorovi se daří, místy s humorem a ironií, postihnout vzorce chování, které se v české společnosti opakují a které utvářejí často tragické životy celých generací. Je málo knih, které by demaskovaly totalitní režimy v Česku s větší silou a působivostí.

Kniha literárních reportáží a fejetonů na téma pomíjení vypráví o dramatickém životě české básnířky Violy Fischerové; o neblahém osudu majitelky slavné pražské vily Miladě Müllerové; o stárnoucím autorově otci, který přijíždí opakovaně do Prahy, aby ji naposledy viděl; o polském sochaři-perfomerovi, jehož díla mizí z veřejného prostoru, protože provokují; o ženě, která umlátila dítě, ale nadále zůstala učitelkou, a mnoha dalších. Tématem těchto příběhů jsou nejen různé druhy ztrát, které autor shrnuje pod pojem není, ale také to, co zůstává a s čím se musíme potýkat smutek, nostalgie, skryté touhy. Autor chápe není pokaždé jinak, snaží se nás přimět k zamyšlení nad tím, co není v našem vlastním životě, a nutí nás přemýšlet o významu vzpomínek. Přes své vážné ladění je to kniha o pocitu bezpečí a přátelství, o snech a rituálech. Podle hlasování polských čtenářů se jedná o nejlepší reportáže desetiletí a nejlepší publikaci roku 2018. Kniha Není byla nominována do finále Ceny Ryszarda Kapuścińského i na literární cenu Nike.

Jsou události, které vám převrátí život naruby, a chvíli trvá, než se s nimi vyrovnáte. Známý polský reportér se s takovým obdobím vyrovnával pomocí slova, a tak vznikla jeho nejnovější, intimní, citově intenzivní, dechberoucí kniha. Svým úsporným stylem, se sobě vlastní citlivostí, občas i humorem a zároveň s obrovskou silou vyjádření hledá svou i cizí pravdu, životní filozofii. Hledá ji v Praze, Varšavě, Paříži, v New Yorku, v Barmě i Laosu. Ptá se na osobní pravdy nejen sebe, ale i lidí v davu, na cestách, lidí slavných. V Čechách mu pravdu přináší například Filip Černý, Jan Herben nebo strýc Karla Teigeho, v Polsku osobnosti jako Ryszard Kapuściński či Hanna Krall.

Jedná se o nové, upravené vydání bestselleru známého polského reportéra o novodobých dějinách naší země, v němž se pokouší nezatíženým pohledem cizince skrze příběhy známých i méně známých osobností pochopit českou národní povahu. Slouží mu k tomu osudy rodiny Baťů; Lída Baarová, žena, kvůli níž slzel i Goebbels; Otakar Švec, tvůrce největšího Stalinova pomníku na Zemi, který si ještě před jeho odhalením vzal život; Jan Procházka, ikona pražského jara, kterého komunisté uštvali; překladatelka Věra Saudková, donedávna žijící sestřenice Franze Kafky; Marta Kubišová, která se stala v roce 1968 symbolem touhy Čechů po svobodě; Eduard Kirchberger, jenž se po únoru 1948 přizpůsobil změně režimu novým jménem i tvorbou; Jan Zajíc, pochodeň číslo 2, a Jaroslava Moserová, která ošetřovala před smrtí jeho předchůdce Jana Palacha. Stranou nezůstává ani pohled na Karla Gotta, jehož fanoušci uctívají víc než Boha. Autorovi se daří, místy s humorem a ironií, postihnout vzorce chování, které se v české společnosti opakují a které utvářejí často tragické životy celých generací. Je málo knih, které by demaskovaly totalitní režimy v Česku s větší silou a působivostí.

Nejnovější kniha autora bestsellerů Gottland a Udělej si ráj je čtivý soubor jiskřivých fejetonů inspirovaných na jedné straně slavnými literárními díly významných českých autorů (J. Hašek, K. Čapek, V. Vančura, B. Hrabal, J. Brdečka, L. Grosman, L. Fuks, J. Škvorecký, J. Papoušek, O. Pavel, V. Havel, Z. Svěrák, M. Viewegh) a jejich filmovými adaptacemi, na druhé pak tím, co je pro autora překvapivé, možná šokující na životě současných Čechů. Lehce, vtipně a laskavě, s osobitým nadhledem plným slovní i situační komiky kreslí českou mentalitu ve srovnání s polskou, specifický český humor i to, že Češi dokážou najít radost snad ve všem a smíchem překonávají často i smutné okamžiky. Knihu doplňují fotografie autorova oblíbeného fotografa Františka Dostála, z nichž většina je zde publikována poprvé. 

Nová kniha autora bestselleru Gottland, který byl přeložen do deseti světových jazyků a získal řadu ocenění. Zatímco Gottland vyprávěl o naší historii v uplynulých sto letech, Udělej si ráj je knihou o současném Česku. Je to subjektivní záznam z autorových častých návštěv Česka v posledních deseti letech, vyprávění o tom, co Poláka-čechofila fascinuje na dnešní české společnosti a kultuře -"kultuře radosti smutku". Vedle portrétů známých postav (Egon Bondy, Bohumil Hrabal, Karel Teige, Jan Saudek, Denis Verecký, Halina Pawlowská, David Černý a další) zajímají autora nejvíc Češi, kteří nevěří v Boha. "Jak se vám žije bez Boha?" je v knize jako refrén nejčastěji pokládaná otázka, ať už přímo nebo skrytě. Ale dočteme se také, jak v Česku (ne)pohřbíváme své blízké, jak bez patosu a hrdinství přistupujeme k vlastní historii, že pro nás smích znamená často masku tragické bezradnosti anebo že kultura funguje v Česku do jisté míry jako antidepresivum. Svébytným proplétáním motivů vzniká vrstevnatý obraz o naší zemi a kultuře, jak ho vidí slavný polský reportér a spisovatel, který je dnes také u nás významnou osobností. Kniha patří v Polsku k pěti nejúspěšnějším z minulého roku, autorská práva na ni byla tři měsíce od vydání prodána do pěti zemí. Český překlad doplňuje soubor deseti fotografií významného českého fotografa Františka Dostála.

Internetové seznamky, privatizace, záplava zboží, telenovely a podnikatelské baroko. Seznamy agentů, historické křivdy a zklamaná očekávání. Všechno zakázané a nedostatkové leželo na dosah ruky. Najednou se mohlo svobodně mluvit a psát o minulosti i okolní realitě. Pro Polsko, stejně jako pro Česko a Slovensko, představoval rok 1989 nejen politickou, ale i kulturní a společenskou revoluci. Dnešní polská reportáž, jeden z nejzajímavějších a nejprestižnějších žánrů s dlouhou tradicí, se zrodila právě z nutnosti tyto nové fenomény a změny pochopit. Dívat se na ně s odstupem a kriticky. Novinář Mariusz Szczygieł vybral podle svých slov „nejzajímavější, nejkontroverznější a nejznámější polské reportáže napsané po pádu komunismu“. Některé jako by popisovaly to, co jsme sami prožili, jiné jsou svébytně polské. Dohromady ale skládají neuvěřitelně různorodý, někdy směšný a jindy mrazivý obraz minulých dvaceti let v jedné zemi ve středu Evropy. Nápad, uspořádání a komentáře Mariusz Szczygieł. Ilustrace twożywo.