Tomáš Vašut

Výchozím bodem bohatě strukturovaného a mnohovrstevnatého románu s autobiografickými prvky rumunského spisovatele Dumitru Ţepeneaga Hotel Europa, poprvé vydaného v Bukurešti v roce 1996, je návrat rumunského emigranta z francouzského exilu zpět do vlasti. Aby načerpal náměty na reportáž pro Rádio Svobodná Evropa, připojí se ke konvoji humanitární pomoci jedoucímu po prosincových událostech roku 1989 do Rumunska. Následně, zpátky ve Francii, v ústraní krajiny Bretaně, začíná psát knihu, kterou se pokouší vypořádat se svým životem v původní vlasti i v exilu, prozkoumat a vykreslit krutou, nelítostnou, a přesto lákavou tvář východní Evropy, a zároveň nahlédnout i její budoucnost. Reálný časoprostor se začíná prolínat s představami a sny, často ztrácíme přehled o tom, v jaké jeho rovině se spolu s hlavními hrdiny, kteří tu a tam více či méně nápadně zkouší naši trpělivost a postřeh, zrovna ocitá­me a kam vlastně jejich osudy směřují. Postavy autorova románu pomalu, ale jistě začínají prostupovat do spisovatelova vlastního života, bez skrupulí do něj zasahují, stávají se jeho nedílnou součástí a pronásledují ho až do samého konce. Jaký výsledek bude mít tato partie šachu?

Výchozím bodem bohatě strukturovaného a mnohovrstevnatého románu s autobiografickými prvky rumunského spisovatele Dumitru Ţepeneaga Hotel Europa, poprvé vydaného v Bukurešti v roce 1996, je návrat rumunského emigranta z francouzského exilu zpět do vlasti. Aby načerpal náměty na reportáž pro Rádio Svobodná Evropa, připojí se ke konvoji humanitární pomoci jedoucímu po prosincových událostech roku 1989 do Rumunska. Následně, zpátky ve Francii, v ústraní krajiny Bretaně, začíná psát knihu, kterou se pokouší vypořádat se svým životem v původní vlasti i v exilu, prozkoumat a vykreslit krutou, nelítostnou, a přesto lákavou tvář východní Evropy, a zároveň nahlédnout i její budoucnost. Reálný časoprostor se začíná prolínat s představami a sny, často ztrácíme přehled o tom, v jaké jeho rovině se spolu s hlavními hrdiny, kteří tu a tam více či méně nápadně zkouší naši trpělivost a postřeh, zrovna ocitá­me a kam vlastně jejich osudy směřují. Postavy autorova románu pomalu, ale jistě začínají prostupovat do spisovatelova vlastního života, bez skrupulí do něj zasahují, stávají se jeho nedílnou součástí a pronásledují ho až do samého konce. Jaký výsledek bude mít tato partie šachu?

Výchozím bodem bohatě strukturovaného a mnohovrstevnatého románu s autobiografickými prvky rumunského spisovatele Dumitru Ţepeneaga Hotel Europa, poprvé vydaného v Bukurešti v roce 1996, je návrat rumunského emigranta z francouzského exilu zpět do vlasti. Aby načerpal náměty na reportáž pro Rádio Svobodná Evropa, připojí se ke konvoji humanitární pomoci jedoucímu po prosincových událostech roku 1989 do Rumunska. Následně, zpátky ve Francii, v ústraní krajiny Bretaně, začíná psát knihu, kterou se pokouší vypořádat se svým životem v původní vlasti i v exilu, prozkoumat a vykreslit krutou, nelítostnou, a přesto lákavou tvář východní Evropy, a zároveň nahlédnout i její budoucnost. Reálný časoprostor se začíná prolínat s představami a sny, často ztrácíme přehled o tom, v jaké jeho rovině se spolu s hlavními hrdiny, kteří tu a tam více či méně nápadně zkouší naši trpělivost a postřeh, zrovna ocitá­me a kam vlastně jejich osudy směřují. Postavy autorova románu pomalu, ale jistě začínají prostupovat do spisovatelova vlastního života, bez skrupulí do něj zasahují, stávají se jeho nedílnou součástí a pronásledují ho až do samého konce. Jaký výsledek bude mít tato partie šachu?

Výchozím bodem bohatě strukturovaného a mnohovrstevnatého románu s autobiografickými prvky rumunského spisovatele Dumitru Ţepeneaga Hotel Europa, poprvé vydaného v Bukurešti v roce 1996, je návrat rumunského emigranta z francouzského exilu zpět do vlasti. Aby načerpal náměty na reportáž pro Rádio Svobodná Evropa, připojí se ke konvoji humanitární pomoci jedoucímu po prosincových událostech roku 1989 do Rumunska. Následně, zpátky ve Francii, v ústraní krajiny Bretaně, začíná psát knihu, kterou se pokouší vypořádat se svým životem v původní vlasti i v exilu, prozkoumat a vykreslit krutou, nelítostnou, a přesto lákavou tvář východní Evropy, a zároveň nahlédnout i její budoucnost. Reálný časoprostor se začíná prolínat s představami a sny, často ztrácíme přehled o tom, v jaké jeho rovině se spolu s hlavními hrdiny, kteří tu a tam více či méně nápadně zkouší naši trpělivost a postřeh, zrovna ocitá­me a kam vlastně jejich osudy směřují. Postavy autorova románu pomalu, ale jistě začínají prostupovat do spisovatelova vlastního života, bez skrupulí do něj zasahují, stávají se jeho nedílnou součástí a pronásledují ho až do samého konce. Jaký výsledek bude mít tato partie šachu?