Josef Veselka strana 2 z 2

Hypertrofická kardiomyopatie (HCM) je známa již 50 let. Vývoj znalostí o tomto dědičném onemocnění je velmi zajímavý a řada poznatků má význam překračující hranice jedné nemoci. Od původního názoru, že zbytnění srdce při HCM je vlastně tumorem, se naše znalosti posunuly objevem jeho dědičné podstaty na podkladě mutací sarkomerických proteinů. Rozvoj molekulární biologie a zobrazovacích metod následně zcela změnil pohled na patogenezi a patofyziologii HCM. Ukazuje se, že HCM, jak ji chápeme v současné době, je spíše heterogenním konglomerátem jednotlivých geneticky podmíněných onemocnění, než jednoduše definovatelnou chorobou, jak se usuzovalo dříve. Heterogenita genotypu i fenotypu je při HCM tak značná, že se v klinické praxi může vyskytovat jako onemocnění bez hypertrofie levé komory, anebo naopak s extrémní hypertrofií dosahující až 60 mm tloušťky stěny levé komory. Monografie shrnuje poznatky o hypertrofické kardiomyopatii a některých klinicky či geneticky příbuzných chorobách, publikovaných do poloviny roku 2006. Není jen pouhým výčtem základních i nejnovějších informací o HCM a příbuzných onemocněních, ale především zdrojem praktických informací, které lze okamžitě uplatnit v klinické praxi. Publikace poslouží nejen specialistům z řad kardiologů, ale rovněž i mladším adeptům medicíny při studiu vnitřního nebo všeobecného lékařství.

Tato publikace shrnuje informace o kardiomyopatiích známé do poloviny roku 2009 a nabízí je čtenáři ve formě, která nevyžaduje předběžné hlubší znalosti kardiologie. Kardiomyopatie nebyly v české literatuře tímto způsobem doposud zpracovány, proto autoři doufají, že jejich monografie pomůže kardiologům, internistům i praktickým lékařům k lepšímu pochopení této problematiky. Konečným cílem je pak lepší péče o pacienty s těmito onemocněními. Monografie o kardiomyopatiích prof. Veselky a spolupracovníků je významným edičním činem, a to z několika důvodů. Především kardiomyopatie již dávno přestaly být ve své většině raritními chorobami, s nimiž se kardiolog setkává jen výjimečně a lékař s jinou specializací je téměř nevidí. Tato situace se zásadně změnila s rozvojem a zjemněním vyšetřovacích metod spolu s jejich širokou dostupností pro naši populaci, navíc narostlo i zásadním způsobem množství informací, které máme nyní o kardiomyopatiích k dispozici. Na druhé straně však nepochybně existují formy kardiomyopatií, které představují raritu a pamatovat si vše potřebné k těmto vzácným případům přesahuje zajisté i možnosti specializovaného kardiologa… (z recenze prof. MUDr. Pavla Gregora, DrSc.)

Hypertrofická kardiomyopatie (HCM) je známa již 50 let. Vývoj znalostí o tomto dědičném onemocnění je velmi zajímavý a řada poznatků má význam překračující hranice jedné nemoci. Od původního názoru, že zbytnění srdce při HCM je vlastně tumorem, se naše znalosti posunuly objevem jeho dědičné podstaty na podkladě mutací sarkomerických proteinů. Rozvoj molekulární biologie a zobrazovacích metod následně zcela změnil pohled na patogenezi a patofyziologii HCM. Ukazuje se, že HCM, jak ji chápeme v současné době, je spíše heterogenním konglomerátem jednotlivých geneticky podmíněných onemocnění, než jednoduše definovatelnou chorobou, jak se usuzovalo dříve. Heterogenita genotypu i fenotypu je při HCM tak značná, že se v klinické praxi může vyskytovat jako onemocnění bez hypertrofie levé komory, anebo naopak s extrémní hypertrofií dosahující až 60 mm tloušťky stěny levé komory. Monografie shrnuje poznatky o hypertrofické kardiomyopatii a některých klinicky či geneticky příbuzných chorobách, publikovaných do poloviny roku 2006. Není jen pouhým výčtem základních i nejnovějších informací o HCM a příbuzných onemocněních, ale především zdrojem praktických informací, které lze okamžitě uplatnit v klinické praxi. Publikace poslouží nejen specialistům z řad kardiologů, ale rovněž i mladším adeptům medicíny při studiu vnitřního nebo všeobecného lékařství.