Kníhkupectvo PANTA RHEI na skvalitnenie služieb používa cookies podľa pravidiel, ktoré sú Vám k dispozícii v Obchodných podmienkach. Ďalším používaním stránky s uvedenými pravidlami súhlasíte.

Osobný odber už na 36 miestach po slovensku

Michal Viewegh

Michal Viewegh

Michal Viewegh (1962) je prvým českým spisovateľom, ktorý si vyskúšal písanie románu spolu s čitateľmi internetu, išlo o blogový román Srdce domova, ktorý je zároveň otvorenou školou tvorivého písania, ktorý sa uskutočnil medzi augustom a decembrom 2009.

Okrem románov je aj autorom literárnej paródie (Nápady láskavého čitateľa, 1993). V posledných rokoch vydáva pravidelne vždy na jar novú knihu, z každej sa predá približne 50 000 výtlačkov. Je držiteľom Ceny Jiřího Ortena z roku 1993. Jeho kritici tvrdia, že píše "podivným štýlom" a jeho knihy radí k takzvanej "nízkej literatúre".

Michal Viewegh má o svojom životopise jasnú predstavu, na svojej internetovej stránke ho uvádza v tomto znení:

„Narodil jsem se posledního březnového dne roku 1962 v Praze. Mámě ještě nebylo dvacet: začínala studovat práva, hrála v komparsu Vinohradského divadla a ve zbylém čase četla Becketta a Ionesca. Otec studoval na VŠCHT obor silikáty a hrál hlavně košíkovou, nicméně tak dlouho předstíral, že matčiny kulturní zájmy sdílí, až si ho nakonec vzala. Záhy se ovšem ukázalo, že jeho kulturnost je jen krycí nátěr a že bez Becketta se v životě klidně obejde — na rozdíl od skláren Kavalier. Dětství a mládí jsem tudíž prožil v provinční Sázavě. Všech osm tříd základní školy jsem absolvoval se samými jedničkami, a od třetí třídy jsem navíc nosil brýle, takže na žádný z pozdějších třídních srazů jsem z pochopitelných důvodů nebyl pozván. Ve čtrnácti mě otec, jehož výchova byla odjakživa poznamenána autoritářstvím (když se dneska podívám na své tehdejší fotografie, nijak se mu nedivím), svévolně přihlásil na gymnázium v Benešově u Prahy, kde každý školní rok začínal sborovým zpěvem Internacionály. Mým tehdejším zájmům dominovaly karetní hry, ping—pong v nevytopené gymnaziální aule (pod reprodukcemi Leninových portrétů) a masturbace, provázená tradičními pocity hanby a provinění. Po maturitě jsem v důsledku neomluvitelné bezradnosti začal studovat politickou ekonomii socialismu; po třech semestrech jsem toho naštěstí nechal a začal pracovat jako noční vrátný. Vzpomínka na dvě zdařilé gymnaziální slohové práce (vypravování z prázdnin a popis pracovního postupu) mě přivedla k rozhodnutí stát se spisovatelem. V letech 1983–1988 jsem za laskavého dohledu několika marxistických literárních vědců vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor český jazyk a literatura — pedagogika. Po skončení roční vojenské služby jsem v říjnu 1989 nastoupil jako učitel na základní školu na Zbraslavi. Učení mě docela bavilo — přinejmenším do doby, než jsem se od ředitele školy dozvěděl, že divadelní hříčka, kterou jsem sepsal pro účely školní akademie, je skrytým útokem na naše mladé kapitalistické zřízení. Dal jsem výpověď a nastoupil jako redaktor do tehdy ještě slavného nakladatelství Československý spisovatel na Národní třídě: představoval jsem si, že budu chodit na obědy s talentovanými mladými autorkami, ale ve skutečnosti jsem většinu času opravoval strojopisy Evy Kantůrkové. V roce 1995 jsem odešel na volnou nohu — a pevně doufám, že už to takhle doklepu až do konce“.

Bibliografia:

Názory na vraždu (1990), Báječná léta pod psa (1992), Nápady laskavého čtenáře (1993), Výchova dívek v Čechách (1994), Účastníci zájezdu (1996), Zapisovatelé otcovské lásky (1998), Povídky o manželství a sexu (1999), Nové nápady laskavého čtenáře (2000), Švédské stoly aneb Jací jsme (2000), Román pro ženy (2001), Báječná léta s Klausem (2002), Případ nevěrné Kláry (2003), Na dvou židlích (2003), Vybíjená (2004), Lekce tvůrčího psaní (2005), Báječný rok /Deník 2005/ (2006), Andělé všedního dne (2007), Román pro muže (2008), Povídky o lásce (2009), Biomanželka (2010), Další báječný rok (2011), Mafie v Praze (2011), Mráz přichází z Hradu (2012), Můj život po živote (2013), Zpátky ve hře (2015), Biomanžel (2015)

(Fotografia: viewegh.cz)

Literárna revue. Kniha do vašich uší. Recenzie a rozhovory. Všetko, čo vám pomôže zorientovať sa medzi knihami.

Je láska len ilúziou? Je, aj nie je – Povídky o lásce / Michal Viewegh

Panta Rhei Tím

piatok, 14. mája 2010 v sekcii Recenzie

„Pořád si myslím – a tušil jsem to už před deseti lety – že zdánlivě obyčejná laskavost je jaksi dostupnější než láska. Láska je abstrakce, trvale neudržitelný zdroj, zatímco laskavost, nebo přesněji snaha o laskavost, může ve šťastných případech opravdu vydržet celý život. Trvalý zájem o partnerovy názory, pocity, přání či problémy – to se v mých očích blíží lásce víc než cokoli jiného. “ čítať viac...

Výberu nezodpovedá žiadna položka.