Michaela Zindelová strana 2 z 2

Cyklista Jiří Ježek (1974) je nejúspěšnější hendikepovaný sportovec paralympijské historie a také jeden z nejznámějších českých sportovců současnosti. Navzdory těžkému úrazu (v jedenácti letech přišel o nohu) se od svých dvaceti let věnuje cyklistice – o pět let později se poprvé dostal na vrchol a na začátku 21. století se stal profesionálním sportovcem. Už mnoho let získává nejcennější trofeje sportu hendikepovaných – zlaté medaile na paralympijských hrách, tituly mistra světa a Evropy. Často také startuje po boku nejslavnějších „zdravých“ profesionálů na významných závodech na celém světě. V roce 2013 se představil v rámci časovky jako oficiální předjezdec na Tour de France. Svůj start na Tour označil jako další sen, proměněný v nádhernou realitu. Do přípravy nového vydání knížky zasáhla Jirkova nehoda na mistrovství světa v americkém Greenville v srpnu 2014. Při hromadném spurtu silničního závodu došlo k hromadnému pádu – nejhorší zranění utrpěl právě Jirka. Lékař a záchranáři byli naštěstí ihned na místě, a tak ho – s mnohačetnými zraněními – rychle stabilizovali a převezli do nemocnice... V tomto vydání knihy tedy Jiří Ježek popisuje svoje úspěchy i nezdary, ale – vzhledem ke svému úrazu v Americe – se taky sám sebe ptá, co bude dál. Dokáže se znovu přiblížit někdejší formě? Neskončí tímto pádem jeho závodní kariéra? Už několikrát dokázal, že se umí s těžkostmi poprat. Znovu se „najít“ a začít znovu. Je rozený bojovník... Z fyziologického hlediska mohl před Greenville zvládnout nejen olympiádu v Rio de Janeiru, ale i v Tokiu v roce 2020. Ale nebude mít zranění následky, které ovlivní jeho výkonnost? Jiří Ježek si určitě najde jinou oblast, dá prostě vědět, že tady je.

První monografii napsal operní pěvec Štefan Margita v pětačtyřiceti. Dnes, po téměř patnácti letech, vydává druhé, doplněné a rozšířené vydání. Jeho „tenorstory“ vychází pod stejným názvem jako před koncem tisíciletí, tedy Bez omezení. Současná monografie je portrétem zralého operního zpěváka, který je stálým hostem významných zahraničních scén, včetně Metropolitní opery nebo La Scaly.

První monografii napsal operní pěvec Štefan Margita v pětačtyřiceti. Dnes, po téměř patnácti letech, vydává druhé, doplněné a rozšířené vydání. Jeho „tenorstory“ vychází pod stejným názvem jako před koncem tisíciletí, tedy Bez omezení. Současná monografie je portrétem zralého operního zpěváka, který je stálým hostem významných zahraničních scén, včetně Metropolitní opery nebo La Scaly.

Tato knížka není životopis, ale příběh o cestě česko-francouzské divadelní a filmové herečky, šansoniérky, prezidentky Nadace Archa Chantal, paní Chantal Poullain. Neřeší vlastně svůj život, mluví spíš o výsledcích své dosavadní cesty s mnoha křižovatkami. Označuje ji za život na laně. Má odvahu riskovat jako provazochodec. Neohlíží se na to, jak je lano tenké, nebojí se balancování nebo nejistoty. A přitom dobře ví, že rovnováha je vzácná…

Prožila jsem život jako novodobý Don Giovanni v sukních prosvištěla ho i protančila napřed mezi kolegyněmi jako manekýnka, pak jako šéfka modelingové agentury. Moje každodenní přikázání znělo: Objev pokud možno každý den krásné dívky, vhodné pro m odeling Stala jsem se podnikatelkou, principálkou, šéfovou, byznysmankou. To říká Milada Karasová, objevitelka nejznámějších českých topmodelek, která celý svůj životní osud a zajímavé a nekonvenční názory sepsala společně s Michaelou Zindelovou.

Prožila jsem život jako novodobý Don Giovanni v sukních prosvištěla ho i protančila napřed mezi kolegyněmi jako manekýnka, pak jako šéfka modelingové agentury. Moje každodenní přikázání znělo: Objev pokud možno každý den krásné dívky, vhodné pro m odeling Stala jsem se podnikatelkou, principálkou, šéfovou, byznysmankou. To říká Milada Karasová, objevitelka nejznámějších českých topmodelek, která celý svůj životní osud a zajímavé a nekonvenční názory sepsala společně s Michaelou Zindelovou.

V neděli 13. ledna 1991 zanechal ve vrátnici Národního divadla Jiří Kováč dopis s oslovením - Milostivá slečno!, který adresoval Evě Urbanové, v té době zcela neznámé posile pražského operního souboru z Plzně. Jeho nabídka na spolupráci vypadala na první pohled jako čiré pábitelství, chtěl se pokusit dostat nový dramatický soprán do nejvyšších pater světové opery. Eva Urbanová přikývla. Společně prožili dlouhé a namáhavé, avšak strmé stoupání vzhůru. Pro mnoho lidí kolem byli jen "dva blázni", ale oni věřili svému cíli, tomu, co chtěli dokázat.

V neděli 13. ledna 1991 zanechal ve vrátnici Národního divadla Jiří Kováč dopis s oslovením - Milostivá slečno!, který adresoval Evě Urbanové, v té době zcela neznámé posile pražského operního souboru z Plzně. Jeho nabídka na spolupráci vypadala na první pohled jako čiré pábitelství, chtěl se pokusit dostat nový dramatický soprán do nejvyšších pater světové opery. Eva Urbanová přikývla. Společně prožili dlouhé a namáhavé, avšak strmé stoupání vzhůru. Pro mnoho lidí kolem byli jen "dva blázni", ale oni věřili svému cíli, tomu, co chtěli dokázat.

V neděli 13. ledna 1991 zanechal ve vrátnici Národního divadla Jiří Kováč dopis s oslovením - Milostivá slečno!, který adresoval Evě Urbanové, v té době zcela neznámé posile pražského operního souboru z Plzně. Jeho nabídka na spolupráci vypadala na první pohled jako čiré pábitelství, chtěl se pokusit dostat nový dramatický soprán do nejvyšších pater světové opery. Eva Urbanová přikývla. Společně prožili dlouhé a namáhavé, avšak strmé stoupání vzhůru. Pro mnoho lidí kolem byli jen "dva blázni", ale oni věřili svému cíli, tomu, co chtěli dokázat.

Co vlastně tři herečky s různě klikatým osudem spojovalo? Jejich datum narození se liší o necelých deset roků, všechny odešly na počátku 80. let. Michaela Zindelová hledá odpověď na otázku, jaký jejich život vlastně byl. Portréty se dotýkají jak cesty profesní, tak osobní, reflektuje se v nich i mollová tónina skutečnosti, že všechny tři ženy bojovaly s těžkou nemocí, jíž nakonec podlehly. Cenné informace autorce kromě přátel a divadelních kolegů poskytly především děti těchto slavných hereček - každá zanechala jediného potomka. V pokračovatelích rodu zůstal navždy zakódován vztah k umění: v herectví matky Dany i otce Václava Vydry pokračuje syn Václav; dcera Ireny Kačírkové Kristýna Novotná si zvolila za profesi kostýmní návrhářství, syn Karolíny Slunéčkové a herce Rudolfa Vodrážky Rudolf pracuje jako televizní režisér.

Co vlastně tři herečky s různě klikatým osudem spojovalo? Jejich datum narození se liší o necelých deset roků, všechny odešly na počátku 80. let. Michaela Zindelová hledá odpověď na otázku, jaký jejich život vlastně byl. Portréty se dotýkají jak cesty profesní, tak osobní, reflektuje se v nich i mollová tónina skutečnosti, že všechny tři ženy bojovaly s těžkou nemocí, jíž nakonec podlehly. Cenné informace autorce kromě přátel a divadelních kolegů poskytly především děti těchto slavných hereček - každá zanechala jediného potomka. V pokračovatelích rodu zůstal navždy zakódován vztah k umění: v herectví matky Dany i otce Václava Vydry pokračuje syn Václav; dcera Ireny Kačírkové Kristýna Novotná si zvolila za profesi kostýmní návrhářství, syn Karolíny Slunéčkové a herce Rudolfa Vodrážky Rudolf pracuje jako televizní režisér.

Život zpěvačky Hany Zagorové (1946), s jejímž hlasem se setkáváme už čtyři desítky let, připomíná šanson se silným příběhem, vypovídá o síle a talentu, v němž se střídají sloky hořké i sladké. V osobitém ohlédnutí ožívá magická doba autorčina dětství a mládí, váhání mezi hereckou a pěveckou dráhou. Přicházejí první - i trvalejší - úspěchy, první lásky a zklamání i zářivé roky slávy. V roce 1977 Hana Zagorová poprvé zvítězila v anketě Zlatý slavík a první místo v této soutěži si udržela nepřetržitých devět let. Krátký oddech v kariéře si dopřála teprve po sňatku se Stefanem Margitou, kdy si zaslouženě užívala soukromí, ale po pěti letech, v roce 1996, se opět vrací a dokáže se znovu vyšvihnout až na vrchol. Po téměř deseti letech se vrací i ke svým memoárům, jako by v rytmickém toku písně potřebovala doplnit ještě pár slov, dřív než je definitivně zapomene. Nejde však o pouhý výčet písní či ocenění - vybavuje si další křehké obrázky, malované decentně a s ženskou rafinovaností. Jazykem