Slavoj Žižek strana 2 z 2

To define 'progress' is to lay claim to the future. Seminal thinker Slavoj Žižek turns essayist to interrogate the competing visions which form the horizons of human possibility and ask: Can things, which have never seemed worse, get better? What would a better world be? And how, when we are constantly besieged by doomers, degrowthers and disorienting relativisms can we make any headway at all in the face of unprecedented ecological, social and political crises? In thirteen iconoclastic essays, Slavoj Žižek disrupts the death-grip that neoliberalists, Trumpian populists, toxic self-improvement industries and accelerationists alike have established on the idea of progress. Anatomizing what is lost when opponents of the future are allowed to define it, Žižek ruthlessly exposes what different visions of progress exclude or sacrifice and the dynamics of desire, denial and disavowal at work in Hollywood blockbusters, Buddhist economics, decolonization movements and other engines of vision. In a whirlwind tour that takes in everything from gentrification to the theory of relativity, Lacan to Lenin, Putin to Mary Poppins and Marine Le Pen to the end of the world, these essays never stop asking hard questions of imagined futures. Nor does Žižek shrink from the hardest question of all: How do we free ourselves from the hypocritical, guilt-ridden dreaming in which we’re enmeshed, and begin to build a better world?

The most provocative philosopher of our times returns with a rousing and counterintuitive analysis of our global predicament We hear all the time that it's five minutes to global doomsday, so now is our last chance to avert disaster. But what if the only way to prevent a catastrophe is to assume that it has already happened - that we're already five minutes past zero hour? Why do we seem unable to avert our course to self-destruction? Too Late to Awaken sees Slavoj Žižek deliver his most forceful, hopeful account of our discontents yet. Surveying the interlocking crises we currently face - global warming, war, famine, disease - he points us towards the radical, emancipatory politics that we need in order to halt our drift towards disaster. Pithy, urgent and witty, Žižek's diagnosis reveals our current geopolitical nightmare in a startling new light, and shows why, in order to change our future, we must reimagine our past.

Slavoj Zizek's prolific comments on anti-Semitism, Islamophobia, scapegoating, popular nationalism, the refugee crisis, Eurocentrism, the War on Terror, neocolonialism, global justice, and rioting comprise a dizzying array of thinking. But what can we pull out of his various writings and commentaries on race in the contemporary world? Is there anything approaching a Zizekian philosophy of race? Zahi Zalloua argues here that there is and that the often polemical style of Zizek's pronouncements shouldn't undermine the importance and urgency of his work in this area. Zalloua not only examines Zizek's philosophy of race but addresses the misconceptions that have arisen and some of the perceived shortcomings in his work to date. Zizek on Race also puts Zizek in dialogue with critical race and anti-colonial studies, dwelling on the sparks struck up by this dialogue and the differences, gaps, and absences it points up. Engaging Zizek's singular contribution to the analysis of race and racism, Zizek on Race both patiently interrogates and critically extends his direct comments on the topic, developing more fully the potential of his thought. In a response to the book, Zizek boldly reaffirms his theoretical stance, clarifying further his often difficult-to-work-out positions on some of his more controversial pronouncements.

In the most rigorous articulation of his philosophical system to date, Slavoj Zizek provides nothing short of a new definition of dialectical materialism. In forging this new materialism, Zizek critiques and challenges not only the work of Alain Badiou, Robert Brandom, Joan Copjec, Quentin Meillassoux, and Julia Kristeva (to name but a few), but everything from popular science and quantum mechanics to sexual difference and analytic philosophy. Alongside striking images of the Moebius strip, the cross-cap, and the Klein bottle, Zizek brings alive the Hegelian triad of being-essence-notion. Radical new readings of Hegel, and Kant, sit side by side with characteristically lively commentaries on film, politics, and culture. Here is Zizek at his interrogative best.

V knize Lacrimae rerum slovinský filozof a kulturní teoretik Slavoj Žižek působivě analyzuje filmová díla věhlasných světových režisérů, přičemž se opírá o filozofické teze Lacana, Heideggera, Hegela a některé psychologické teorie. Při detailní analýze filmů režiséra Krzysztofa Kieślowského se zabývá etikou jako ústředním tématem Kieślowského děl a ukazuje, jak lze chápat symbolické zobrazení Desatera v různých částech Dekalogu. U Alfreda Hitchcocka zkoumá Žižek autorský styl a s ním spojený jev „nadinterpretace“, tedy otázku, zda má v Hitchcockových filmech skutečně vše přesně určený význam. Pomocí analýzy filmů Andreje Tarkovského se autor snaží ukázat, jak motiv traumatické či cizorodé Věci, který funguje jako mechanismus zhmotňující nevědomé fantazie člověka, figuruje v diegetickém prostoru kinematografického narativu. V eseji o filmu Lost Highway Davida Lynche se Žižek zabývá filmovými klišé v tomto postmoderním snímku a vážností, s níž je třeba chápat Lynchovo univerzum. V poslední kapitole autor věnuje pozornost zobrazení sexuálního aktu v kinematografii

In Trouble in Paradise, Slavoj Zizek, one of our most famous, most combative philosophers, explains how by drawing on the ideas of communism, we can find a way out of the crisis of capitalism. There is obviously trouble in the global capitalist paradise. But why do we find it so difficult to imagine a way out of the crisis we're in? It is as if the trouble feeds on itself: the march of capitalism has become inexorable, the only game in town. Setting out to diagnose the condition of global capitalism, the ideological constraints we are faced with in our daily lives, and the bleak future promised by this system, Slavoj Zizek explores the possibilities - and the traps - of new emancipatory struggles. Drawing insights from phenomena as diverse as Gangnam Style to Marx, The Dark Knight to Thatcher, Trouble in Paradise is an incisive dissection of the world we inhabit, and the new order to come. "The most dangerous philosopher in the West." (Adam Kirsch, New Republic). "The most formidably brilliant exponent of psychoanalysis, indeed of cultural theory in general, to have emerged in many decades." (Terry Eagleton). "Zizek leaves no social or cultural phenomenon untheorized, and is master of the counterintuitive observation." (New Yorker).

Kam jsme došli a jak se máme nyní zachovat? O jaký druh společnosti stojí za to usilovat? Proč je obtížné představit si alternativní společenské a politické uspořádání? Kde máme hledat základ pro naději? Na tyto a mnohé další otázky se Slavoj Žižek snaží odpovědět v této nadčasové knize založené na rozhovorech, které podtrhují Žižekovu nezkrotnost. Žižek se věnuje takovým tématům, jako je Arabské jaro, globální finanční krize, vzestup Číny, populismus v Latinské Americe nebo Severní Korea. Kamkoli rozhovor zamíří, Žižekova energická mysl osvětluje nečekané horizonty. Analyzuje nejen aktuální složité situace, ale také zkoumá možnosti změny. Tyto originální a strhující rozhovory nabízejí úvod do studia jednoho z nejvýznamnějších myslitelů naší doby.

V knížce věnované násilí věhlasný slovinský filozof, psychoanalytik a kulturní kritik Slavoj Žižek komplexně promýšlí a analyzuje tento fenomén ve všech jeho viditelných i neviditelných aspektech a především pátrá po jeho příčinách.V čem tkví podstata násilí, ať už nabývá podoby individuálních zločinů, teroristických útoků, fundamentalismu, týrání iráckých zajatců ve věznici Abú Ghrajb, násilných výbuchů občanské nespokojenosti, rabování, občanských či mezinárodních konfliktů a válek? Neměli bychom si však nejprve položit otázku, zda není není naše fascinace těmito viditelnými projevy násilí, ba naše hysterické brojení proti němu, právě tím, co nás oslepuje, co nám znemožňuje vidět jeho podstatu? A není okázalé vzývání nenásilí a tolerance právě tím, co násilí udržuje při životě?Měli bychom se naučit poodstoupit a odpoutat se od fascinující vábničky přímo viditelného „subjektivního“ násilí, páchaného jasně identifikovatelným původcem a chápaného jako narušení „normálního“, pokojného stavu věcí. Musíme umět rozpoznávat obrysy pozadí, jež podobné jevy vyvolává. To je východisko Žižkovy knihy: „subjektivní“ násilí je pouze nejviditelnější částí základní triády, do níž patří i dva druhy násilí „objektivního“: jednak násilí „symbolické“, tedy násilí vtělené v řeči, a především pak to, jemuž Žižek říká násilí „systémové“, projevující se neblahými, ba katastrofickými následky hladkého fungování našich ekonomických a politických systémů.Žižkova kniha není ovšem pouhou analýzou, nýbrž i pokusem o obranu – obranu násilí emancipačního.Místo aby se s násilím konfrontoval čelně, pokouší se Žižek nahlédnout tento fenomén nepřímo, ze strany, jakoby úkosem: přímá konfrontace s násilím je totiž ve své podstatě matoucí, neboť zdrcující hrůza násilných činů a empatie s oběťmi nevyhnutelně působí jako překážka v přemýšlení.

Socialismus selhal, kapitalismus krachuje - důkazem toho je probíhající ekonomická krize, která zdaleka ještě neskončila a která už možná nikdy neskončí. Co bude následovat? Než si na tuto otázku odpovíme, musíme se nejprve odhodlat začít znovu mysl et, musíme nejprve porozumět tomu, v jaké situaci se nacházíme. Jakkoli si namlouváme, že žijeme v postideologické době, pravdou je, že v ideologii vězíme až po uši. Ačkoli liberalismus sám sebe vydává za ztělesnění antiutopismu a triumf neoliberalis mu je líčen jako znamení toho, že jsme se rozloučili s utopickými projekty zodpovědnými za hrůzy totalitarismů dvacátého století, začíná být zřejmé, že skutečnou utopickou érou byla ona šťastná 90. clintonovská léta se svou vírou, že jsme dospěli na "konec dějin", že lidstvo nakonec objevilo zázračnou formuli ideálního socioekonomického uspořádání. Filozof, psychoanalytik a kulturní kritik Slavoj Žižek, jeden z nejpronikavějších myslitelů současnosti, ve své knize demystifikuje utopické jádro k apitalistické ideologie, které zásadním způsobem určuje jak vlastní podobu samotné krize, tak naše vnímání jejích důsledků a způsob naší reakce na ně. Rozplétá husté předivo falešných iluzí a mýtů, které nám jsou vnucovány tak mocnou silou, že jsme z tratili schopnost je vnímat. "Kapitalismus se stal Reálnem našich životů" - ovládl nás tak dokonale, že jej vnímáme jako něco natolik přirozeného a samozřejmého jako vzduch, který dýcháme. Tato ideologická zaslepenost ovšem nepostihuje pouze pravic ové liberály a "fundamentalistické" konzervativce, je do značné míry vlastní i dnešní bezradné levici, která s liberalismem umírněnějšího ražení sdílí utopický sen o "humanizaci" kapitalismu, sen o "kapitalismu s lidskou tváří", který je asi tak reál ný jako dnes již zapomenutý sen o "socialismu s lidskou tváří". Žižkova kniha, která si za své východisko bere současnou krizi, je trefnou diagnózou našeho nynějšího údělu. Objasňuje myšlenkové kořeny všech současných dominantních ideologických pro udů a jejich variací - liberalismu, konzervativismu, socialismu, populismu, fundamentalismu, pravicového extremismu a ekologismu. Po zevrubné analýze současné situace si opětovně klade zásadní otázku: Socialismus selhal, kapitalismus krachuje. Co bud e dále? Jeho radikálně formulovaná odpověď bude pro mnohé překvapivá, mnohé šokuje a pobouří; ty, kdož se nebojí myslet, bude inspirovat.

Výbor z textů čínského komunistického vůdce Mao Ce-tunga uspořádal slovinský filozof Slavoj Žižek. Jedná se o statě, které Mao napsal do doby, než se v Číně na jeho podnět rozběhla Kulturní revoluce. Texty, věnované existenci rozporů ve všech věcech nebo texty výlučně politické, dokládají dvojí parametr Maova uvažování - na jedné straně je to filozofická analýza, inspirovaná čínskou duchovní tradicí, na druhé pak sklon k pouhému opakování banálních pravd. Výbor doprovází rozsáhlá předmluva Slavoje Žižka. Interpretací některých pasáží Maových textů Žižek mimo jiné usiluje dokázat, že když Mao odmítl negaci negace jako jeden z principů dialektiky a rozpoutal Kulturní revoluci, významně tak napomohl pozdější restauraci kapitalismu v Číně.

Výbor z textů čínského komunistického vůdce Mao Ce-tunga uspořádal slovinský filozof Slavoj Žižek. Jedná se o statě, které Mao napsal do doby, než se v Číně na jeho podnět rozběhla Kulturní revoluce. Texty, věnované existenci rozporů ve všech věcech nebo texty výlučně politické, dokládají dvojí parametr Maova uvažování - na jedné straně je to filozofická analýza, inspirovaná čínskou duchovní tradicí, na druhé pak sklon k pouhému opakování banálních pravd. Výbor doprovází rozsáhlá předmluva Slavoje Žižka. Interpretací některých pasáží Maových textů Žižek mimo jiné usiluje dokázat, že když Mao odmítl negaci negace jako jeden z principů dialektiky a rozpoutal Kulturní revoluci, významně tak napomohl pozdější restauraci kapitalismu v Číně.

Knížka se skládá z rozhovoru se Slavojem Žižkem a z jeho dosud nezveřejněného textu „K materialistické teologii“, v němž Žižek načrtává obrysy nové ontologie.

The title is just the first of many startling asides, observations and insights that fill this guide to Hollywood on the Lacanian psychoanalyst’s couch. Zizek introduces the ideas of Jacques Lacan through the medium of American film, taking his examples from over 100 years of cinema, from Charlie Chaplin to The Matrix and referencing along the way such figures as Lenin and Hegel, Michel Foucault and Jesus Christ. Enjoy Your Symptom! is a thrilling guide to cinema and psychoanalysis from a thinker who is perhaps the last standing giant of cultural theory in the twenty-first century.