Hľadanie: Jak jsem vyhrál válku CZ
zobraziť:
Jak jsem svým vnoučatům vyprávěl o vesmíru
Kniha Jak jsem svým vnoučatům vyprávěl o vesmíru je založena na autentických rozhovorech astrofyzika Huberta Reevese s jeho čtrnáctiletou vnučkou. Zabývá se širokým spektrem témat: kromě známých otázek, jako jsou třeba vznik a stáří vesmíru, černé díry a temná hmota, se věnuje i způsobům měření a poznávání světa, principům vědeckého uvažování a uspořádání lidských znalostí. Stranou nezůstávají ani úvahy o mimozemském životě, otázka „hodináře“ čili stvořitele vesmíru nebo zamyšlení o odpovědnosti lidstva za stav naší planety. Kniha je vyprávěna lehce, srozumitelně a plyne jako skutečný dialog se zvídavou dívkou, přesto často zabíhá do nečekaných hloubek: je znát, že Hubert Reeves byl zkušený popularizátor vědy a zároveň velký vědec, jehož myšlenky a postoje měly čas dozrát. Sám autor knihu charakterizoval jako svůj duchovní odkaz mladé generaci a je zřejmé, že si na něm dal záležet.
Proč jsem se neoběsila
Život je opravdu strašný. Strašné je být dítětem. Rodiče a učitelé vás mučí. Je strašné být v produktivním věku. Rodiče a děti vás mučí. A je strašné být starý. Všichni vás mučí. A úplně nejstrašnější je být ženou a nechat se mučit muži. To pak někdy přijdou chvíle, kdy si žena (mučená) řekne: A už toho bylo dost. Taky jsem si to jednou řekla. Uvázala jsem si smyčku... Pak jsem ji zase odvázala, koupila jsem si dort a jsem tady (pořád).
Ruský doping (Jak jsem zničil Putinovo tajné dopingové impérium)
V roce 2015 Světová antidopingová agentura WADA v reakci na dopingový skandál v ruském sportu odebrala akreditaci ruskému antidopingovému centru, jehož ředitel Grigorij Rodčenkov následně rezignoval na svou funkci a za dramatických okolností odešel do USA. V emigraci poskytl svědectví o programu státem řízeného dopingu. Sám údajně na pokyn ministerstva sportu vytvořil obtížně detekovatelnou směs anabolických steroidů a podílel se na systému výměny vzorků moči, který významně přispíval k medailovým ziskům ruských sportovců na mezinárodní scéně – zejména na zimních olympijských hrách v Soči v roce 2014. Rodčenkov je v Rusku obviněn z několika trestných činů a skrývá se v USA, kde je zařazen do programu na ochranu svědků.
Kniha vypráví otevřeně celý příběh o ruském dopingu, který byl zachycen i v oscarovém dokumentu Bryana Fogela Icarus a stále fascinuje a šokuje svět. Mapuje i dětství autora, vyrůstajícího za železnou oponou, jeho první setkání s dopingem jako dvaadvacetiletého studenta-sportovce na Moskevské státní univerzitě a jeho následnou kariéru v antidopingové laboratoři v Moskvě. Tato strhující publikace odhaluje podvodný systém plný amorálnosti a bezostyšné drzosti.
Na sklade 2Ks
16,03 €
16,87 €
Jak jsem se reinkarnoval coby sliz 9
Na návrh krále démonů Kariona si mezi sebou Bouřná federace a Eurazánie vymění poselstva. Za Bouřnou míří do Eurazánie delegace v čele s Benimaruem, zatímco tu eurazánskou vede zmije zlatorohá známá jako Albis. Zpočátku se situace vyvíjí hladce, ale za nedlouho se celá eurazánská delegace otevřeně postaví proti Rimuruovi. Jak to všechno nakonec dopadne?
Lacná kniha Jak jsem přežil pubertu své dcery (-70%)
Máte doma puberťáka? Pak potřebujete tuto knihu! Byly sladké, byly roztomilé. Slavili jsme každý mléčný zub… Ale jednoho dne se děti neuvěřitelnou rychlostí proměnily ze šťastných, zvědavých a mile vypadajících holčiček a kluků v nevrlé, líné a hysterické puberťáky. Hladké tvářičky se mění v pupínkové plantáže. Nosy, nohy i zadky rostou znepokojujícím tempem. Jemné hlásky zní jako rozladěné dudy. A co je nejhorší, komunikace začne být velmi obtížná, přiznejme si to, prakticky nemožná. Ale nezoufejte! Věřte, že někde uvnitř tvorů, se kterými se najednou nedokážeme domluvit, dřímá dospělá bytost s dobrým srdcem a vlastním názorem. Musíme se jen obrnit trpělivostí a nechat ji, ať se z té haldy oblečení a prázdných kelímků od jogurtů vyhrabe na povrch. Sakra…
Na sklade 1Ks
2,10 €
6,99 €
dostupné aj ako:
Lacná kniha Jak jsem prošustroval majlant
V pořadí třetí povídková knížka syna slavného otce podává opět svědectví o jednom výjimečném talentu, ale i závažné duševní zátěži. Je to kniha otevřená a dojemně upřímná.
Na sklade 1Ks
0,40 €
7,94 €
dostupné aj ako:
Lacná kniha Jak jsem potkal ryby Smrt krásných srnců (-25%)
Povídky o povedeném tatínkovi, mamince, bratrech, o dětství prožitém v těžké době války s židovskou hvězdou na kabátě, o rybách, přírodě, vzácných lidských vztazích. V útlém svazku nazvaném Jak jsem potkal ryby (1974) Ota Pavel vědomě navázal na úspěšnou sbírku Smrt krásných srnců (1972). Opustil definitivně svět sportovců a sportu a vrátil se opět do krajin svého dětství a mládí na Buštěhrad, na Berounku, k řekám, potokům a mořím... Hrdiny jeho povídek jsou opět č1enové rodiny v če1e s "povedeným tatínkem", bratry Jirkou a Hugem, ale prim tu hraje příroda, ryby především ... A hlavně pokora a úcta k č1ověku. Celek mistrovského literárního dí1a je návratem k pramenům ..vody živé" - a čtenáři odtud mohou spolehlivě čerpat energii a sí1u k životu.
Na sklade 1Ks
10,28 €
13,70 €
dostupné aj ako:
Co odvál dým aneb Jak jsem přežil holokaust
Miloš Bondy začíná své vzpomínky popisem transportu do Terezína spolu se svými rodiči. Tehdy mu bylo 16 let. V Terezíně byli internováni několik měsíců, podmínky zdejšího života byly sice velice stísněné a těžké, ale proti jiným táborům méně vražedné. Na počátku února 1943 však byla celá rodina transportována na východ, do vyhlazovacího tábora Osvětimi-Březinky. Zde začíná stěžejní část vzpomínek Miloše Bondyho – od úvodní selekce na rampě, kde byla maminka zařazena mezi ženy jdoucí do plynové komory, přes pobyt s tatínkem v úvodní „karanténě“ po zvykání si na nelidské a vražedné podmínky života v táboře.
Po konci „karantény“ a smrti tatínka se Miloš Bondy dostává do hlavního tábora Osvětim I. Zde velmi živým způsobem popisuje otrocké práce, které musel vykonávat, mučení od kápů a jejich úlohu v systému koncentračního tábora, vztahy mezi vězni různých národností (Poláky, Rusy, Ukrajinci, Francouzi, Nizozemci a Židy) a pobyt na „ošetřovně“. Přežil tam s velkým štěstím několik selekcí do plynu a zrůdné lékařské pokusy. Po několika měsících byl s dalšími Židy přeložen zpět do Osvětimi-Březinky. Zde byl zařazen do „úklidového komanda“, které odklízelo a třídilo věci, jež na rampě zůstaly po příjezdu každého nového transportu a kde se věci příchozích a většinou zavražděných dále třídily a skladovaly. Členové komanda zde pracovali po několik měsíců, poté byli obvykle zavražděni v plynových komorách a nahrazeni novými vězni. Díky potravinám ze zavazadel se mu podařilo přežít další měsíce a získat tak fyzickou sílu pro poslední etapu svého věznění.
V zimě na přelomu let 1944 a 1945 s blížící se frontou a Rudou armádou začala SS Osvětim postupně vyklízet. Miloš Bondy byl nejprve transportován do Sachsenhausenu, odtud pak do pracovního tábora Ohrdruf, pobočného tábora KT Buchenwald. V Ohrdrufu vězni pracovali v otřesných podmínkách při budování tunelu ve zdejším skalním masivu. Část pobytu naštěstí přežil v táborové kuchyni, nakonec však otrocké práci při budování štol neunikl. Brzy byl na konci sil, nadto se teror SS s blížící se nevyhnutelnou válečnou porážkou zvyšoval. Před postupem Rudé armády se příslušníci SS snažili dostat více na západ, blíže Američanům. Mnoho vysílených vězňů bylo na vyčerpávajícím pochodu bez jídla a odpočinku zastřeleno. Miloš Bondy se octl začátkem dubna 1945 v Buchenwaldu. Těsně před koncem války byl odtud hnán jedním z takzvaných pochodů smrti přes Výmar do Eisenachu, kde se dočkal osvobození Američany, pomoci UNRRA i cesty zpět do své vlasti. Kromě této hlavní dějové linky autor vyprávění prokládá vzpomínkami na členy své širší rodiny a popisuje prostředí, ve kterém vyrůstal – židovskou měšťanskou rodinu z pražských Vinohrad. Vzpomínky Co odvál dým jsou tak nejen poutavým vyprávěním o životě člověka, kterého nezlomily ani ty nejkrutější podmínky, ale především mimořádně cenným osobním svědectvím o tom, čemu byly oběti holokaustu vystaveny. Jejich autor zachytil mnoho konkrétních detailů fungování táborové mašinerie, příběhy některých svých spoluvězňů i táborovou hierarchii. Vše podává velmi živě a místy i s nečekaným humorem.
dostupné aj ako:
Jsem holka? Jsem kluk?
Publikace Jsem holka? Jsem kluk? Hledání vlastní identity je určena odborné i laické veřejnosti, studentům, lékařům, transgenderům, jejich blízkým, ale také těm, kteří se o identitě člověka chtějí dozvědět něco více. Přináší dva unikátní pohledy psychiatričky a sexuologa.
Kázali mír a mysleli válku
Německojazyční čtenáři, kteří jsou téměř všichni přesvědčeni o samojediné vině svých rodičů a prarodičů na dvou světových válkách 20. století, a Japonci, jimž je připisována výhradní vina za válku v Pacifiku, nebudou nad některými místy této brizantní knihy věřit vlastním očím. Vnitřní vědomí nás Němců o vlastní vině na vypuknutí 2. světové války v Evropě mění náš pohled na to, co bylo kolem Německa a Japonska v oné dobězpůsobeno a spácháno.
John V. Denson, právník a okresní soudce v USA, v této studii popisuje metody, jimiž vlády USA své války od roku 1846 deklarovaly jako tažení za mír, svobodu, humanitu a demokracii, a přesto je často inscenovaly jako intrikánské hry. Odhaluje příčiny válek, válečné motivy a válečné cíle USA, které se stále více podobaly spíše rozšiřování americké nadvlády a ekonomických výhod než angažovanosti za lidská práva, demokracii a mír. Stěží přitom šlo o ideály. Šlo téměř vždy o zájmy.
dostupné aj ako:
Lacná kniha Jak jsem (do)plaval s Rangers (-70%)
Kniha je ohlédnutím zakládajícího člena skupiny Rangers za čtyřiceti lety muzikantského života, resp. třiceti pěti se skupinou Rangers.
Na sklade 1Ks
3,13 €
10,42 €
dostupné aj ako:
Co jsem prožil
Fascinující vzpomínky československého generála, který zahájil svou vojenskou kariéru jako poručík rakousko-uherské armády, ale brzy odešel za dobrodružstvím do Afriky, kde vstoupil do francouzské cizinecké legie. Život legionáře v poušti zde popisuje očima českého vojáka. První světové války se účastnil ve francouzských zákopech, na frontě velel pluku alžírských střelců. Za války se také podílel na budování československých legií ve Francii ve spolupráci s Milanem R. Štefánikem, po válce v roce 1919 se účastnil boje československé armády proti maďarským bolševikům a Polákům. Následně sloužil v řadě různých funkcích, mimo jiné byl i vojenským velitelem Prahy.
Když mi bylo 13 let, rozhodl jsem se, že se stanu tureckým generálem čili pašou. K tomu účelu jsem ovšem musel jít do Cařihradu. Měl jsem hliněnou kasu, do které jsem si spořil peníze, tu jsem si vyprázdnil do kapes. Potom jsem ze školního atlasu vytrhl mapy Dolních Rakous, Štýrska, Krajiny, Přímoří s Istrií a zemí balkánských. A tak jsem se vydal na cestu, bylo to 11. října. Rozumí se, že jsem nikomu nic neřekl, jelikož jsem se obával, že by mě moje rodina do toho Turecka nepustila. Když jsem přijel do Vídně, vzal jsem si drožku, aby mě vyvezla na silnici, která vede do Terstu. Drožkář mě zavezl do Triester Strasse, tu jsem tedy z drožky vystoupil a nastoupil cestu pešky do Terstu. Trvalo 18 dní, než jsem se do Terstu dostal. Na cestě jsem přenocoval u dobrých lidí, pro které jsem si vymyslel a kterým jsem vyprávěl vždy jednu a tutéž historku: „Jsem sirotek, mám známé v nejbližším městě (to město jsem vždycky nalezl na mapě) a jdu k nim.“
Lacná kniha Jak jsem v devětačtyřicátém utekl hledat svobodu do Sovětského svazu... (-90%)
V rozporu s tím, co se o Češích obvykle traduje – že jsou praktičtí, obezřetní a spíše přízemní –, zde existuje kupodivu značný počet romantiků: dobrodruhů, cestovatelů a následovatelů velkých ideálů. Potvrzuje to i neuvěřitelný příběh Josefa Bureše, muže, který jako osmnáctiletý překročil bez dokladů, ukryt v konstrukci nákladního vlaku, ilegálně hranici mezi Československem a Sovětským svazem. „Žil jsem v ideálech a věřil jsem, že je to stát nejspravedlivější pro prostého člověka. Ale poznal jsem úplně něco jiného. Uvěznili mě, obvinili ze špionáže a odsoudili. Žil jsem v hrůzných podmínkách v sovětském vězení a potom ve vyhnanectví na Sibiři. Napsal jsem o tom příběh a chtěl bych ho vydat...“ napsal v průvodním dopise k rukopisu své knížky. Rok prožil v nejtvrdších podmínkách sovětských věznic, poté dva roky vyhnanství „v kruté, ale přitom překrásné Sibiři“. Po amnestii, jež následovala po Stalinově smrti, strávil jako propuštěný vězeň další dva roky neustálým stěhováním, marným hledáním obživy a tahanicemi se všemocnou sovětskou byrokracií poznamenanými strachem, aby se nemusel stát sovětským občanem a aby se mohl se svou ženou, kterou si našel na Sibiři, a dcerkou vrátit zpět do Československa. Burešovy vzpomínky přitom nejsou drsnou a chmurnou zprávou o podmínkách v sovětských věznicích a táborech. Autor je (ostatně dodnes) nabitý pozitivním životním elánem. Se stejným optimismem, s nímž vylíčil svůj dobrodružný přechod hranice a uvěznění, zaznamenává těžké osudy mnohdy až bědných lidí, jež na své pouti poválečným Sovětským svazem poznal. Sibiřský tábor v jeho podání připomíná pionýrský život kanadských lovců. Osobitý půvab textu dodává především Burešův jazyk a styl: zvláštní směsice češtiny a jen částečně zvládnuté ruštiny obdařuje vyprávění atmosférou prostoty a neochvějné upřímnosti.
Na sklade 1Ks
0,68 €
6,78 €
dostupné aj ako:
Jsem žena
Kniha je psána pro představitelky něžného pohlaví. Autorka se v ní dotýká mnohých otázek zneklidňujících současnou ženu:
mužnost a ženskost v chování,
umění realizovat muže,
jak se stát jedinou a nenahraditelnou,
jak najít toho pravého, s n
ímž bude celý život naplněný duševním teplem a štěstím.
Najdete tu také praktické rady a cvičení zaměřené na sebezdokonalení a uvědomění si své ženskosti.
Postavila jsem dům, zasadila jsem mnoho stromů a vychovala jsem syny, ale pravdu o ženské ene
rgii jsem začala poznávat až později. Není nutné konat mužské skutky, abyste dokázala světu, že jste člověk. Důležité je žít v souladu se svými ženskými energiemi, pak vytvoříte krásný harmonický svět, v němž bude vládnout radost, klid a štěstí. To j
e cesta ženy!Obsah:
-Úvod
-Mužnost a ženskost.Přitažlivost protikladů
-Mužskost ženy
-Kde pramení naše problémy?
-Zevnějšek
-Muž a žena
-Muži...jací jsou?
-Ženy
-Poslouchejme se navzájem
-City
-Vzájemné vztahy
-Pracovní vztahy. Mužnost a ženskost
-V
ztah k vlastní sexualitě
-Závěr
Jak jsem se reinkarnoval coby sliz 1
Myslel jsem si, že jsem umřel, protože mě probodl nějaký šílenec, ale místo toho jsem se reinkarnoval do jinýho světa?! V arzenálu mám dvě unikátní schopnosti: „Predátora“, co dokáže krást cizí schopnosti, a „Velemudrce“, který o tomhle světě ví naprosto všechno. Spolu s nimi se vydám na to největší slizké dobrodružství vůbec!
Tomáš Holý - Jak jsem točil filmy
Je to příběh naší největší dětské filmové hvězdy, Tomáše Holého. Projdeme spolu, krok za krokem, jeho filmovou kariérou. Je to literatura faktu? O něco méně přísná než literatura faktu, ale přesnější než běžná zábavná knížka. Něco mezi tím. Fakta o Tomášovi a o filmech jsou tak přesná, jak je jen lze po 40 letech ověřit. Na přání svého okolí se autor rozhodl zpracovat i nějaké ty veselé historky nejen z natáčení. Vybral takové, jež spolehlivě pocházejí od lidí, kteří u natáčení prokazatelně byli – protože i veselé historky z natáčení mají nepochybně svoji vypovídací hodnotu. A samozřejmě připojujeme i pár fotografií z rodinného archivu.
Lacná kniha Kvadratura času aneb Jak jsem doklopýtal do srpna 1968 + CD (-90%)
21. srpen 1968 dodnes mnohým lidem zní hlasem Slávy Volného. Jeho rozhlasová reportáž z ulic okupované Prahy se stala symbolem o pomoc volajícího národa a nesmazatelně se zapsala do dějin české žurnalistiky. Jeho paměti jsou jedinečnou a nesmírně čtivou výpovědí o životě v Československu padesátých a šedesátých let, výpovědí o nezměrném zklamání, které v srpnu 68 postihlo ty, kteří věřili v "socialismus s lidskou tváří".
Na sklade 1Ks
1,41 €
14,05 €
dostupné aj ako:
Byla jsem doktorkou v Osvětimi
Vzpomínky doktorky Giselly Perlové byly jedny z prvních, které vůbec vyšly, a to pouhé tři roky po osvobození.
Lze je považovat za nejdojemnější svědectví přeživších i zavražděných z ženského tábora v Osvětimi-Březince.
Pohled doktorky Perlové na události v Osvětimi není jen ryze osobní, ale vypráví také o ostatních vězních, dozorcích či nacistických funkcionářích. Jako gynekolog a porodník působila v takzvané táborové nemocnici a v neblaze proslulé laboratoři Josefa Mengeleho.
Její lékařskou odbornost nacisté zneužili. Zadání, která měla plnit, byla nepochopitelná, vzpírala se jakékoli vědecké i lékařské hodnotě. Marně se snažila objasnit smysl šokujících experimentů, k nimž Mengele používal židovské, romské i ostatní vězeňkyně a při nichž mu musela asistovat. Její roli ji přinutili hrát pod hrozbou smrti zastřelením, bičováním nebo fenolovou injekcí. Jediné, co mohla konstatovat, že účelem i výsledkem Mengeleho výzkumu bylo mučení a zabíjení.
S palčivým sebezpytováním líčí, jak mučivé bylo její rozhodnutí ukončit těhotenství a způsobit smrt dětí, aby zachránila životy několika tisíc žen.
Být doktorkou v Osvětimi vyžadovalo výjimečnou odvahu a obětavost, vážila si respektu, který jí za to projevovaly její spoluvězenkyně. Úžasné je, že si uchovala schopnost cítit náklonnost či lásku k trpícím ženám, dokázala je utěšit a někdy i znovu probudit jejich vůli k životu. Ze svých vzpomínek stvořila naprosto jedinečné svědectví.
Nikdo nikdy nemůže pochopit, co pro mě znamenalo ničit životy těchto dětí. Po všech těch letech lékařské praxe pro mě bylo zrození stále tím nejkrásnějším, největším zázrakem přírody. Milovala jsem ta novorozeňátka nejen jako lékařka, ale i jako matka, a pokaždé to pro mě bylo, jako bych zabíjela své vlastní dítě, abych zachránila život ženy.
Gisella Perlová
Jak jsme prožívali první světovou válku
První světová válka vykolejila život milionů lidí. Šokovala množstvím padlých a dotud nepoznanými hrůzami na bojištích i dlouhodobým strádáním v zázemí, bídou, hladem i politickou persekucí. Rychle pohřbila iluze o věku vrcholné civilizace, pokroku a humanity, s nimiž sebevědomé lidstvo vstupovalo do 20. století, a naopak vyvolala barbarství a temné síly. Tvrdě poznamenala i český národ: vyžádala si od něho tisíce obětí za cizí věc, ale zároveň mu přinesla naději na úspěšné završení jeho mnohaletého zápasu za politickou a státní suverenitu.
Ani uprostřed válečných poměrů se v českém zápolí nezastavil každodenní život, sestávající z pravidelných, všedních činností, soukromých starostí i radostí, osobních citových prožitků a vzplanutí. Jako dříve chodili lidé do zaměstnání či do škol, starali se o rodiny i domácnosti, navštěvovali divadelní představení, koncerty a výstavy, četli nejrůznější literární díla, jezdili na prázdninové letní byty. Zdánlivě normální život ovšem plynul ve stínu povolávacích rozkazů a zásobovacích problémů, ale také pod dojmem šeptaných zpráv o úspěších československého zahraničního odboje. A právě tuto českou (a specificky pražskou) válečnou každodennost autenticky a plasticky zpřítomňuje memoárové dílo Marie Strettiové Jak jsme prožívali první světovou válku, jež se po pětasedmdesáti letech od svého vzniku konečně dočkalo knižního vydání.