Hľadanie: Thrawn - Velezrada
zobraziť:
Dějiny filosofie III.
Třetí díl jedenáctisvazkových Dějin filosofie jezuity Frederica Coplestona zahrnuje dobu od Ockhama k Suárezovi. Jde tudíž o dobu od vrcholného středověku po raný novověk. Uznávaná autorita v oboru dějin filosofie, dlouholetý vyučující v Římě a hostující profesor na jiných univerzitách (USA, Německo aj.) se ve vědeckém světě skvěle osvědčil. Jeho text vždy zohledňuje jak vlastní životopis pojednávaného filosofa, tak i analýzu díla a odkazu.
Novéna s Pannou Marií
Přijetí Marie, Matky Boží, vždy svědčí o hlubším přístupu k životu. Vybrané texty z dílny teologů (Jan Pavel II., Petr Kanisius, Hugo Rahner, René Laurentin aj.) dávají výživnou duchovní stravu po celých devět dní modliteb této novény.
Utěšitel
Ze slavné Bulgakovovy sofiologické trilogie se souhrnným názvem „O Boholidství“ v českém překladu vyšla její první část: „Beránek Boží“ (o Ježíši Kristu), a část třetí: „Nevěsta Beránkova“ (o církvi). Nyní se nám do rukou dostává část druhá: „Utěšitel“ (Duch Svatý) – spojovací článek mezi osobou Krista a jeho Nevěstou církví. Centrem pozornosti je tu Duch Svatý, kterého učedníkům posílá Syn od Otce, aby církev mohla slavit svůj manželský sňatek s nebeským Ženichem Kristem ve chvíli jeho druhého příchodu.
Již otcové církve se ptali: „Jak vlastně vyobrazit Ducha Svatého?“ Jeho ikonografické motivy jsou chudé – obecně známý je snad jen symbol holubice. Zkušení ikonografové ale dosvědčují, že výrazným obrazem Ducha Svatého je každý člověk usilující o duchovní zralost. Bulgakov se opírá o skvělou znalost biblických a patristických textů, s pohledem na vývoj akcentů teologie obou tradic: Východu i Západu. Celá trilogie zařadila Bulgakova mezi nejvlivnější teologické myslitele 20. století.
Teologie stvoření
Anglický jezuita Robert Murray (1925), proslulý biblista, profesor patrologie a znalec syrských otců na Heythrop College v Londýně, také osobní přítel J. R. R. Tolkiena, promýšlí dílo stvoření v souvislosti s dobře „uspořádaným domem“ lidských vztahů: s ekologií živého srdce. Životní prostředí, jak je teolog pojímá, poukazuje na zakotvenost ve vztazích Stvořitele ke svému stvoření. Vše ostatní se od toho odvíjí. Autor nachází jejich stopy v kosmickém řádu, který souzní s povinnostmi člověka o tento řád pečovat. Takto biblicky zakotvené dědictví křesťanské civilizace tlumočí lidem dnešní doby.
Společenství v Kristově zaslíbení
Předkládaná publikace chce poukázat na to, že ekumenismus zůstává živou skutečností, neboť Kristus svým Duchem stále oživuje touhu po jednotě. Soubor textů, které jsou v knize obsaženy, je rozčleněn do tří skupin: první z nich podává přehled současné situace ve světovém ekumenismu tím, že představuje jeho významné události a důležité otázky; druhá část přináší ekleziologické zakotvení úsilí o jednotu a postuluje tezi, že plodnost ekumenismu bytostně souvisí s obnovou autentického života víry; třetí série příspěvků se věnuje vybraným aspektům českého ekumenismu a snaží se vystihnout prvky, které zůstávají v paměti místní církve jako živé podněty pro ekumenické „dnes“.
Pastorace mladých
Co „neprojde Kristem“, nenalezne svoji identitu. Ačkoli křesťanství přispívá k budování sociálních vazeb a utváření vnitřního života jedinců, je-li odsunováno pouze do soukromí, krize duchovního i duševního života je nevyhnutelná. Předložená kniha si klade za cíl znovu otevřít důležitost křesťanské iniciace – přiblížit ji jako věrohodný pastorační přístup k mladému člověku. Je určena všem, kdo chtějí takto nejlépe investovat do živé budoucnosti.
Hledání jakosti
Hledání jakosti – Duchovní podněty odpovídá otázkám, které si člověk často klade. Existuje kolem nás skutečná kvalita, anebo jsou jen rozmanité jakosti, šité na míru různým a odporujícím si požadavkům? Jak nalézt vnitřní svobodu, když se nás živě dotýkají kazy a nedostatky: lidí a věcí? Je možné propojit zbožnost a kompetentnost, může být zbožný zároveň i krásný, lze přetlumočit tajemství, která obohacují náročného člověka? Lze být věrný předsevzetím? Není vyhraněnost nekooperativní svéhlavost? Je možné, abychom kritizovali a druhého neuráželi? Text zdaleka nenabízí hotové definice, ale otevírá cestu k možnému východisku.
Doprovázet, rozlišovat a integrovat
Podněty papeže Františka nemohou zakrýt inspiraci ignaciánské spirituality. Slova doprovázet, rozlišovat a integrovat se čím dále tím více stávají součástí církevního slovníku. Vychází z duchovních cvičení sv. Ignáce. Je příznačné, že ignaciánské pojetí se dějinám nevnucuje, ale spíše s nimi vede dialog. O to se pokouší i tato kniha, která hledá světlo pro obnovu pastorace. Tlumočí současné evangelní poselství papeže Františka všem, kteří neztrácí smysl pro zodpovědnost za církev i potěšení, že mohou udělat něco krásného pro Boží království. Podnět zde najde hloubavý čtenář a mnohý služebník Ježíšova velekněžského Srdce.
Protiklad a jeho smiřování
Předložený text odpovídá podstatné části italské dizertační práce, kterou Ladislav Hučko, biskup Řeckokatolické církve v České republice, obhájil na Papežské lateránské univerzitě v Římě. Dominantním tématem jsou kosmologické a filosofické ideje vybraných ruských náboženských myslitelů 19. a 20. století (V. Solovjov, P. Florenskij, N. Berďajev, S. Bulgakov). V úsilí o přemostění antinomií citovaní autoři docházejí různými cestami ke společnému závěru, že smíření protikladů není možné pouze v rámci tohoto světa.
Životní styl a duchovní život
Autor analyzuje aktuální otázky k tématům víry a duchovního života. Na životní styl křesťana se oprávněně kladou nároky, které předkládaný text systematizuje.
Pojem společenského souhlasu u Františka Suáreze
Kniha pojednává o teorii společenské smlouvy u španělského jezuity Františka Suáreze (1548–1617). Většinou jsme zvyklí spojovat toto téma s novověkými humanisty, jako jsou například Thomas Hobbes, John Locke nebo Jean Jacques Rousseau. Nicméně i pozdní scholastikové se tímto tématem důkladně zabývali. František Suárez navazuje na aristotelskou tradici a snaží se ve své politické teorii spojovat pojmy lidské přirozenosti, finality a svobodné vůle. Jeho pojetí společenské smlouvy zachovává metafyzický rozměr lidské přirozenosti a zároveň klade za základ moderní společnosti člověka jako individuum. Protože je Suárez zastáncem „přirozené demokracie“ a konkrétní politické moci jako pozitivně dané člověkem, lze ho bez nesnází považovat za předchůdce moderní evropské státovědy.
Hledání tajemství ženy
Maria Teresa Porcile Santiso (1943–2001) vystudovala Institut hebrejské kultury v Montevideu a pobývala v kibucu v Izraeli. Připravovala se na kontemplativní život, ale nakonec žila své povolání mimo řeholi, zasvěcená studiu a ekumenickému dialogu. Dále vystudovala pedagogiku a filosofii na katolické univerzitě v Montevideu a ekumenismus na ženevském Institutu Ekumenické rady církví. Cestovala, dávala duchovní cvičení, přednášela biblickou teologii a ekumenismus na Institutu pro formaci kněží v Montevideu. Na různých kongresech zastupovala Papežskou radu pro jednotu křesťanů, Svaz biblických společností, Světovou katolickou federaci biblického apoštolátu, různé sekce Světové rady církví a nevládní organizace OSN. Jako jediná žena byla pozvána na třetí shromáždění latinskoamerických biskupů v Pueble. Z této zkušenosti vznikla v roce 1980 její první kniha Puebla: la Hora de María, la Hora de la Mujer (Puebla: hodina Marie, hodina ženy).
Ludwig van Beethoven - Poselství génia
Autor předkládá analýzu duchovního odkazu, pohled na život a dílo představitele německého hudebního klasicismu Ludwiga van Beethovena (1770–1827) na základě archivních zpráv a využití odborných hudebních kritik. Důraz je kladen na Beethovenův vnitřní zápas. Pro českého čtenáře budou zvlášť zajímavé pasáže o olomouckém kardinálovi Rudolfu Janovi, Beethovenovu příteli. Beethoven stanoví svému životu pouze dvojí cíl: sebeobětování božskému umění a činnost pro blaho ostatních. V základech a na vrcholu Beethovenova umění a duše je Bůh. Jestliže to nevidíme, nevidíme ani duši ani umění. A jaký byl tento Bůh? Beethoven se nemohl spokojit s abstraktní vírou. Potřeboval Boha živoucího, s nímž by mohl hovořit tváří v tvář jako patriarchové Bible, Hospodina všemohoucího a Spasitele. (R. Rolland)
O habituální milosti
Traktát O habituální milosti (De gratia habituali) je překladem úryvku díla významného českého teologa a orientalisty Vojtěcha Šandy (18731953) Synopsis theologiae dogmaticae specialis. Šandův historicky významný text, který se zabývá tématy ospravedlnění a nadpřirozené povahy milosti, ani dnes neztrácí na své aktuálnosti. Pojednávaná témata doplňuje překlad Společného prohlášení k učení o ospravedlnění vyhlášeného Světovým luterským svazem a Papežskou radou pro jednotu křesťanů z r. 1999.
Události víry
Volné pokračování v duchu předchozí knížky Události ze života víry zahrnuje často vyslovované dotazy: církev a majetek, křesťan a stávky, zda se smí užívat homeopatie, mentalita politické levice a pravice, vychýlená zbožnost, praxe přijetí svátostí, povzbuzení ve víře apod. Také je tu řeč o těch, kteří se domnívají, že vedou dialog se společností tím, že dávají věřícím "klackem po hlavě".
Teilhard de Chardin, prorok Krista vždy většího
Doposud stále žijící spoluzakladatel slavné Nouvelle théologie se podrobně zamýšlí nad teo-logickým odkazem diskutované osobnosti Teilharda de Chardin. Bezesporu jde o první souvisle hodnotící teologickou studii v českém prostředí. "Poptávka" po francouzském jezui-tovi, četné plody, které přináší četba jeho textů, patří též k dějinám české spirituality. V knize jsou představeny malované koláže akad. mal. Jana Jemelky.
Mezi setbou a sklizní
Kniha je pozdravem do našich rodin, kde se mezi rodiči a dětmi v prostředí důvěry, lásky a vzájemného sdílení předávají charakterové podněty umožňující rozlišovat mezi dobrem a zlem, objevovat krásu v obyčejných věcech, rozvíjet tvořivou představivost, a vstupovat do dialogu s Tím, kdo nás lidi jako první oslovil, nazval svými dětmi a vyznal nám lásku. I slovesné umění a krásná literatura dokážou v lidském srdci probouzet ozvěny tohoto Božího volání. Ze světové a české literatury vybral a uspořádal Mons. Josef Hrdlička.
Iniciace do Blondelovy filosofie jako krátký traktát metafyziky
Text Paula Archambaulta (1883-1950) sleduje stručným a výstižným způsobem rozvoj filosofie Maurice Blondela (1861-1949) od jeho rané formy "filosofie akce" k jeho pozdní zralé podobě "filosofie konkrétna". Tím, že uvádí Blondelovo myšlení v souvislost s francouzskými klasiky a význačnými mysliteli i s Blondelovými učiteli, otevírá nám nepřímo přístup ke kultuře francouzského filosofování vůbec. V našem prostředí navazuje na objev Blondelovy filosofie ve Floriánových Kursech (1939/40) a zve nás k společnému putování vedenému duchovní inspirací, jež je původem i cílem Blondelova díla.
Studijní texty ze spirituální teologie VI.
Kdy je možné napomenout? Jakou formu zvolit? Nejsme na jedné straně na připomínky neadekvátně přecitlivělí, přičemž si zároveň málo uvědomujeme na straně druhé dopad vysloveného napomenutí? Jaká kritéria se váží k umění vyslovení výhrady? Aktuálnost tématu je zřejmá. Texty různých autorů - českých i zahraničních - vycházejí ze čtvrtého olomouckého setkání spirituálních teologů (ve dnech 3.-4. června 2011), jejichž tématem byl Duchovní život a fenomén napomínání (correctio fraterna).