21. století

Kniha Daniela P. Baggeho se zabývá aktuálním tématem informační války v digitálním světě. Autor zkoumá, jakým způsobem Rusko začlenilo digitální potenciál do doktríny informačních operací, přičemž upozorňuje, že pojalo kybernetickou moc nikoliv pouze z hlediska informačnětechnologického, ale také informačně-psychologického. Přitom je pro pochopení ruského přístupu důležité si uvědomit, že Rusko je přesvědčeno, že je samo vystaveno útoku v nepřátelském kybernetickém prostředí. Jádrem Baggeho textu je rozbor ruských strategických a doktrinárních dokumentů z posledních let, k němuž jsou připojeny návrhy možných protiopatření, které by otupily dlouhodobou vlivovou kampaň Ruska namířenou proti Západu.

Tato kniha rozlišuje tři cesty k emancipaci – existenciální revoltu, politickou revoluci a občanské jednání. V prvních dvou lze najít mnoho podnětného, jakmile se však jedna nebo druhá začne představovat jako jediná a o sobě dostatečná odpověď na otázku lidské emancipace, ústí do opaku toho, co slibuje. První uvrhává člověka do osamělé bezmoci tragického hrdiny, druhá ho podrobuje diktátu domnělé kolektivní vůle či dějinné nutnosti. Obě cesty proto musejí být nově promyšleny z hlediska cesty třetí. V občanském jednání se člověk vysvobozuje ze sebe sama a stává se součástí kolektivního hnutí, které nejenže nepopírá individuální rozhodování a jednání, ale živí se jedině z něj. Pravost této cesty je měřena mimo jiné tím, že samotné vykročení na ni je v jistém smyslu již dosažením cíle. Na tuto cestu nás vysílá také Václav Havel, když si v Moci bezmocných klade otázku, zda „světlejší budoucnost“, evokovaná velkými emancipačními projekty modernity, „je opravdu a vždy záležitostí nějakého ,tam‘. Co když je to naopak něco, co je už dávno zde - a jenom naše slepota a slabost nám brání to kolem sebe a v sobě vidět a rozvíjet?“