Aliter

Krásná literatura a matematika – zdánlivě zcela odlehlé disciplíny. Běžní čtenáři románů a básní si ale patrně neuvědomují, v kolika proslulých literárních dílech už narazili na motivy související s matematikou. Sarah Hartová je nejen dychtivá čtenářka, ale i úspěšná matematička, takže podobné motivy ihned při četbě rozpoznává, shromažďuje a odborně zkoumá. S potěšením nachází v Bílé velrybě, Tristramu Shandym i Gulliverových cestách zmínky o cykloidě a intergrální počet ve Vojně a míru; ověřuje správnost propočtů Swiftových i Voltairových; nesmlouvavě hodnotí kryptologické dovednosti Sherlocka Holmese i Roberta Langdona. A svůj výklad koření hříčkami, veršíky i historkami, a sleduje jediný cíl: dokázat všem čtenářům, že krása matematiky a krása literatury nejsou zdaleka tak neslučitelné, jak si možná někdo myslí.

Kniha Podstata všeho australské fyzičky Suzie Sheehyové vypráví o fyzikálních experimentech, které zásadním způsobem ovlivnily vývoj vědy a technologií 20. století. Od náhodného objevu rentgenového záření či závodu, kdo jako první rozštěpí atom, přes zavedení standardního modelu elementárních částic a interakcí až k dosavadnímu vrcholu: Velkému hadronovému urychlovači, 27 kilometrů dlouhému kruhovému tunelu, v němž obíhají protony až 11 000 krát za sekundu. Sheehyová velmi poutavě líčí, jak se fyzika doopravdy „dělá“. Nejen teoreticky u tabule, ale také s pomocí vlastnoručně foukaného skla, horkovzdušných balonů nebo podzemních detektorů o velikosti katedrály. Příběh dvanácti klíčových experimentů čtenářům objasní, že základní výzkum vedl ke zrodu řady vynálezů, které jsou pro nás dnes nepostradatelné, jako je bezdrátová komunikace, rádio, televize, chytré telefony, internet, mikrovlnka nebo diagnostické zobrazovací metody a radioterapie.

Ačkoli se nám z dokumentárních filmů může zdát, že v přírodě pro nedokonalost není místo, opak je pravdou. Italský filozof a odborník na evoluci Telmo Pievani ve svém inspirativním a hutném pojednání srozumitelně ukazuje, že nedokonalost je všudypřítomná a nebýt jí, nejenže by na Zemi neexistoval rozmanitý život, ale nevznikla by vůbec Sluneční soustava, ba ani samotný vesmír. Evoluce pracuje s tím, co má po ruce, místo aby nové struktury vytvářela zcela od začátku. A přestože je výsledek nedokonalý, jako například lidský mozek, podstatné je, že funguje – byť ne vždy úplně spolehlivě. Na základě prozkoumání světa od velkého třesku po evoluci člověka Pievani předkládá šest zákonů nedokonalosti, které shrnují její obrovský význam.

Přestože nemůžeme vyloučit, že se život v nějaké primitivní podobě nachází i jinde ve sluneční soustavě, pouze na Zemi se jedná o fenomén takřka všudypřítomný. V nejrůznějších formách jej najdeme na souši i v oceánech, ve vzduchu i pod zemí, v termálních pramenech i na vrcholcích hor. O životě víme mnohé, ale řešení té nejdůležitější otázky nám nadále uniká. Kdysi si ji v knize Co je život? (1944) položil i slavný fyzik Erwin Schrödinger a jeho příkladu následovaly celé zástupy vědců. Kdy se neživot změnil v život? Kde se to stalo? Co k tomu bylo potřeba? Co mají všechny živé formy společné? A konečně, měli bychom řešení této otázky hledat v biologii, nebo spíše v chemii a fyzice, popřípadě někde úplně jinde? S definitivní odpovědí dosud nikdo nepřišel, ale možná je to i tím, že si neklademe ty správné otázky. Další a potenciálně zásadní střípek do této skládačky přidává chemik Addy Pross, který se snaží hledat spojnice mezi chemií a biologií a ukazuje, že řada biologických jevů vychází z chemických a fyzikálních principů. A když si jejich podstatu uvědomíme, možná nám konečně pomohou zodpovědět otázku: Co je život?

Kniha francouzského významného politologa Dominique Moiseho (* 1946) se neotřelým způsobem zabývá otázkou emocí v dnešním světě, jež vysvětluje na podkladu současných nejpopulárnějších televizních seriálů (Hra o trůny, Dům z karet, Okupace, Homeland, ale i Panství Downton). Autor upozorňuje na to, že od 11. září 2001 zasahuje světová politika stále více nejen do našeho každodenního života, ale i do naší imaginace. Seriály se staly odkazem stejně tak kulturním jako politickým a skoro se přitom zdá, že jejich scenáristé se díky své intuici stávají lepšími analytiky současného světa než profesionální politologové. Na otázku, jaká emoce tedy nejvíce charakterizuje současnou společnost, Moise odpovídá: je to strach. Strach z barbarství a vítězství chaosu, jak jej zobrazuje Hra o trůny, strach z toho, že dosavadní řád a smysl světa mizí, jejž pociťují hrdinové Panství Downton, strach z terorismu, který je hlavním tématem série Homeland a konečně strach z ruské hrozby, již velmi realisticky zobrazuje norsko-švédský seriál Okupace.