Historie

Kniha pojednává o čtyřech marxisticko-leninských historiografiích ve třech zemích reálného socialismu: v Polsku, Československu a Německé demokratické republice. Autor svůj výklad neomezuje jen na prudké změny, ke kterým v nich docházelo, ale zajímá ho především otázka tradice národní historiografie. Udržuje si odstup od revolučních manifestů i návrhů institucionálních a metodologických změn a spíše si klade otázky: Jaký vztah měli čeští, slovenští, polští a východoněmečtí historici, označující sami sebe za marxisty, k dominantním národním diskurzům o minulosti? Nakolik dokázali romantické schéma národních dějin podrobit marxistické reinterpretaci? Když dnes sledujeme, jak se v prostředí střední a východní Evropy formuje historická politika a jaké memory wars se zde svádějí (Česko nevyjímaje), měli bychom znát dějiny tohoto nejodvážnějšího a nejdůsledněji realizovaného pokusu o ovládnutí minulosti. Už jen proto, abychom poznali, kdy nás tato minulost začne dohánět.

Vladimír Šmilauer náleží mezi největší osobnosti české vědy 20. století. Kniha se soustředí na jeho přínos lingvistický, zejména v oblasti syntaxe, onomastiky a lexikologie, v oblasti organizace a popularizace vědy, jako i na přínos lingvodidaktický a pedagogický, a to v rámci širšího historického kontextu 20. století a pomocí dosud nezpracovaného archivního materiálu a rozhovorů s pamětníky. Šmilauerův život byl významně poznamenán politickými a společenskými převraty 20. století, a poznání jeho životních osudů tak přispívá i k osvětlení vývojových aspektů dobové kulturní politiky.

Můžeme hovořit o české paměti, a pokud ano, jaká je a co ji utváří? Kolektivní monografie připravená pracovníky Památníku Lidice a tvořená autorskými texty renomovaných historiků se ve třech různých rovinách zabývá zkoumáním paměti v souvislosti s českými dějinami. Knihu uvozuje příspěvek Miroslava Hrocha otevírající otázku paměti a historického vědomí v kontextu národní pospolitosti, jež nabízí prostor k hlubším úvahám o vztahu minulosti a současnosti. V první části se autoři zaměřují na české dějiny v paměťové kultuře a pojmenovávají specifické historické příběhy, které český národní příběh vytvářejí, nebo jsou z něj naopak vyloučeny. Rovněž politika paměti a kulturní politika jsou neodmyslitelnou součástí výzkumu paměti a představují legitimní pole pro nejrůznější formy a strategie vyrovnávání se s minulostí. Příspěvky ve druhé tematické části tak poskytnou vhled do světa na pomezí historie, politiky a sociologie. Interakci paměti a její úlohy ve společnosti nabídne závěrečná, třetí část knihy, jež je věnována minulým a současným formám prezentace moderních dějin širší veřejnosti v podobě muzejních expozic a jejich vlivu na utváření národní identity