Legendy

Čapkův jedinečný pozorovatelský a spisovatelský talent dělá z Anglických listů skutečný klenot, který vykouzlí na tváři úsměv. S nejslavnějším českým spisovatelem se vydáme na procházku Londýnem, jeho parky, muzei, galeriemi, obchody a gentlemanskými kluby, oceníme jeho postřehy z Walesu, Irska a Skotska. Nelze se ubránit srovnání, co všechno se od doby, kdy Čapek Spojené království navštívil, změnilo. Mnohé jistě ano, ale Čapkův humanismus, který věnuje stejný respekt britskému lordovi, strážníkovi řídícímu dopravu nebo otrhanému pouličnímu řečníkovi v Hyde Parku, zůstává stále platný. Čapkovi se detailně a vtipně podařilo zachytit i životní styl Angličanů: „Anglická kuchyně je dvojího druhu: dobrého a prostředního. Dobrá anglická kuchyně je prostě francouzská kuchyně; prostřední kuchyně v prostředním hotelu pro prostředního Angličana vysvětluje do velké míry anglickou zasmušilost a zamlklost. Nikdo nemůže zářit a trylkovat, žvýkaje pressed beef potřený ďábelskou hořčicí... Člověk počíná chápat jeho uzavřenost, vážnost a přísné mravy.“

Burroughsova prvotina, v níž se autor pokouší „co možná nejpřesnějšími a nejjednoduššími slovy“ zachytit svou zkušenost s drogami. Nevzrušené dětství na americkém Středozápadě. A také strach z nočních můr a fyzického násilí, halucinace a plachost. Záliba v rybaření, lovu, turistice a čtení. Prázdnota ústící v samotářská dobrodružství a vloupačky. Studium anglické literatury na prestižní americké univerzitě, kterou nenáviděl. Poflakování po Evropě, homosexuální pajzly. Po návratu domů život z renty, flinkání a psychoterapie. Z ní vyražen jako „nenapravitelný lhář“. Příležitostná zaměstnání jako krysař, soukromý detektiv, výčepní, dělník. Život na hraně a návyk na drogy. A žádný důvod, proč si s nimi začít… „Droga vyhrává kontumačně. Zkusil jsem to jako nějakou kuriozitu. Poflakoval jsem se, a když se naskytla koupě, tak jsem si píchl. Skončil jsem s návykem.“ Slova Williama S. Burroughse v úvodu jeho proslulé prvotiny mrazí. Je-li droga způsobem života, máme tu Burroughsovu životní etapu jako na dlani. Čte Jan Kolařík.