Merian live!
edícia
Florida
Florida, Sunshine State neboli Sluneční stát či Stát slunečního svitu, připomíná pestrý kaleidoskop: Ruch velkoměsta a vlídná pohostinnost se tu střídají se samotou v lůně přírody a s mořskými radovánkami. Milovníci plážového nebo městského života si zde přijdou na své stejně jako ti, kdo holdují nedotčené krajině. Dopoledne se můžete toulat v Národním parku Everglades, odpoledne se povalovat na pláži ve Fort Lauderdalu a den zakončit v některé z restaurací nebo barů v Miami Beach. Rozprostřete ručník na zdánlivě nekonečném pruhu pláží atlantického nebo tichomořského pobřeží nebo se vypravte hledat mušle na ostrůvek Sanibel Island. Sledujte plážový volejbal anebo volbu "Miss Bikini". Kdo si chce zajet vozem až k moři, pro toho je tu Daytona Beach, na jejíž pláži se jezdívaly rychlostní rekordy…
Bretaň – 4. aktualizované vydání
"Armorika – tak nazvali Keltové před dvěma a půl tisíci lety tuto přímořskou zemi, jež na mapě připomíná lva, pijícího z vod Atlantiku a koupajícího si svou hřívu v kanálu La Manche. Obvod „lví hlavy“ měří 1700 km – na této délce omývá moře pobřeží plné kontrastů: rozklané skalnaté zátoky se střídají s dlouhými, zlatými písečnými plážemi, duny tu a tam porostlé vyschlou travou ustupují růžově zbarvené žule.
Jen pár kilometrů od pláží se rozkládají poklidné vesničky s malými kostelíky a oplocenými farnostmi. V srdci Bretaně pak najdete na 4000 hradů, panských sídel a venkovských zámečků.
Z Argoatu – tak se v keltských časech nazývala „Země lesa“ – už dnes zůstalo jen několik málo míst, opředených pověstmi. Tam však i dnes přežívají legendy, jak se přesvědčíte třeba při procházce kouzelným lesem Brocéliande, kde kdysi prodlíval král Artuš a jeho družina a kde druidové prováděli své obětní obřady. Rovněž menhiry a dolmeny mají skrytou moc: přitiskne-li žena břicho k nakloněnému kameni, jistojistě otěhotní, spočítá-li kameny u dolmenu „Roche-aux-Fées“, odhalí svatební úmysly svého milého.
Bretonské národní hnutí, volající po nezávislosti Bretaně, nachází v současné době stále více přívrženců. Mnohý nacionalista dosud nepřekonal konec samostatné Bretaně r. 1532 a její připojení k francouzskému státu. Téměř půl milionu Bretonců hovoří svou vlastní řečí, zcela nepříbuznou s francouzštinou. Existují bretonské knihy, básně, v poslední době také mladá populární hudba. Rovněž při oslavách zůstávají Bretonci mezi sebou a drží pospolu. Směrovky, ukazující cestu k místu, kde se koná tradiční bretonský taneční večer „Fest-noz“, bývají prý umístěny tak rafinovaně, že je neobjeví žádný Francouz."
Chorvatsko jižní pobřeží a ostrovy
Památky z doby římské i benátské, navíc krásná středomořská příroda, rozeklané pobřeží a množství ostrůvků – to je charakteristická tvář chorvatského pobřeží. Pokud ještě neznáte Chorvatsko a jeho pobřeží, rozprostřete před sebou mapu a dívejte se: souostroví vedle souostroví, skalnaté a zalesněné ostrovy se zářezy zátok, protáhlé i oblé, obydlené i neobydlené, Ugljan, Pašman, Žut, Dugi Otok, Kornati se statutem národního parku, Žirje, Kaprije, Zlarin, Šolta, Vis, Brač, Hvar, Korčula, Lastovo, Mljet, Šipan, Lopud, Koločep – a to je jen zlomek z nich. S tímto scénářem před očima člověk sám přijde na myšlenku, že musí mít k dispozici člun nebo jachtu, aby mohl tuto středomořskou nádheru chorvatského pobřeží lépe prozkoumat. Nebo může cestovat od ostrova k ostrovu trajektem, chodit pěšky a vnímat krásu krajiny i vesnic a měst, těšit se z dalekých výhledů na Jadran. Kdo se sem vydá, rychle podlehne krásám tohoto koutu země.
Kalábrie
Špičku italské kozačky, protáhlou směrem k jihu, ohraničují dvě protikladná pobřeží: východní pobřeží u Jónského moře připomíná svými otevřenými, dlouhými, plochými a lákavými plážemi atmosféru Řecka. Na západním pobřeží se vnitrozemské hory přibližují téměř až k Tyrrhénskému moři a svými strmými útesy, kouzelnými zátokami a skalnatými ostrůvky vzdorují síle mořského větru a vln. Pro své jedinečné pobřeží, jehož délka činí 780 km, je také Kalábrie v katalozích cestovních kanceláří právem vychvalována jako ráj pro koupání. Kalábrie, to je však také vrchovina a pohoří: vždyť z její celkové rozlohy 15 000 čtverečních kilometrů tvoří roviny pouhých 9 procent. Přesto není žádné místo vzdáleno od moře víc než 50 km. Ve své rozmanitosti nabízí Kalábrie syntézu téměř všech italských krajin. Na severu na hranici s Basilikatou se zdvihá dolomitský vápencový masiv Pollino, od roku 1994 chráněný jako národní park, s nejvyšším vrcholem Serra Dolcedorme (2271 m). Na východ se Jónskému moři otevírá poklidná nížina Piana di Sibari, zatímco na západě doráží Tyrrhénské moře přímo na vrchovinu Catena Paolana. V srdci kraje se zdvihá mírně zvlněná náhorní plošina Sila, jejíž rozsáhlé lesy a jezera nápadně připomínají dalekou Skandinávii. Na jihu se Sila svažuje ke Catanzarské šíji, nejužšímu třicetikilometrovému pásu italské kozačky. Lesnatá je též krajina žulových vrchů (serre), jejichž nejzápadnější výběžek tvoří monumentální Capo Vaticano. Samotnou špičku kozačky zaujímá pohoří Aspromonte, kde byl roku 1994 vyhlášen národní park. Strmá a rozbrázděná úbočí hor spadají k mořskému pobřeží na západě, východě i na jihu, horské říčky se přes vysoké vodopády řítí do nížin, kde tvoří široká štěrkovitá řečiště.