Obluda

Jak může vypadat společnost, která se rozhodla odstranit vše nahodilé, nepředvídatelné a zbytečné? Odpověď nabízí román Převychovaní, který čtenáře zavádí do roku 2276, když ideály Velké francouzské revoluce vedly k radikálnímu přeuspořádání života. Peníze, majetek i rodina zmizely, děti od jednoho roka vyrůstají v institucích a jejich místo i roli v životě určuje systém. Z minulosti zůstala jen nejasná torza bez srozumitelného významu. V tomto prostředí, v němž se střídání partnerů chápe jako projev osobní svobody, se rodí vztah Vogelsauge a Hellkopf, který se vymyká této citové otupělosti. Nález zapomenutých předmětů a knih na krátký čas naruší zdánlivě pevný řád a otevře prostor otázkám, pro které v tomto řádu není místo.

Prvotina autora, který v obecném povědomí dodnes žije jako autor slavného románu Kámen a bolest. Dvacet let před ním (1922) vydal Karel Schulz „komunistický román“ Tegtmaierovy železárny. Příběh o muži, který se z nuzných poměrů vypracoval na majitele velké železářské firmy a v zápase o zisk, vedeném ve jménu ideje budoucího lepšího, technicky i společensky lépe uspořádaného „železného“ světa, se tvrdě střetne se zájmy svých dělníků, kteří hájí svou mzdu, umožňující jim jen přežívání „od výplaty k výplatě“. Autor byl tehdy členem levicové umělecké skupiny Devětsil, svou prvotinu navíc psal v sociálně rozjitřené době let 1920–1921 (generální stávka v prosinci 1920, demonstrace, při jejichž potlačování bylo zastřeleno čtrnáct dělníků, následné odtržení levicové části sociálnědemokratické strany a vznik strany komunistické).