Orient

V roce 921 se na pokyn ‘abbásovského chalífy vydalo z Baghdádu do království ležícího při soutoku řek Volha a Kama poselstvo s Ibn Fadlánem. Volžské Bulharsko se nacházelo daleko za hranicemi islámského centra a Ibn Fadlán nám ve svém arabsky psaném pojednání zanechal barvité zprávy jedinečné historické a etnografické hodnoty o oblastech Eurasie, které cestou spatřil. Svůj popis věnoval zejména zvykům tamních lidí, v mnoha případech pohanským stepním kmenům, především Oghuzům, Pečeněhům a Baškirům, a hlavně samotným volžským Bulharům. Setkal se rovněž s „Rusy“, severskými obchodníky-válečníky, kteří z oblasti Baltu pronikali na jih podél ruských řek, a byl svědkem jejich pohřební ceremonie spálení zesnulého na lodi. Kniha o jeho cestě, která trvala téměř rok a během níž urazil skoro pět tisíc kilometrů, právem náleží ke klenotům středověké, nejen arabské literatury.

Salafitský islám je bezesporu velmi progresivním proudem sunnitského islámu. Médii bývá spíše nazírán prizmatem jeho poměrně nedávného vývoje a vnímán jako směr nejen silně sociálně konzervativní, ale i jako krajně radikální a někdy vysloveně extremistický. Předkládaná monografie interpretuje složitý teologický a ideologický vývoj salafitského islámu (salafismu) v historických souvislostech. V hledání jeho kořenů se autor zabývá myšlením středověkého teologa a právníka Ibn Tajmíji i reflexí jeho myšlení v moderním islámu. Ukazuje, že salafitský islám byl vždy proudem reformním a puritánským, který usiloval o návrat k původním islámským hodnotám a zbavoval se cizích, nežádoucích vlivů, které podle názoru reformátorů i prostých stoupenců zkazily a oslabily muslimskou obec. Radikální interpretací salafismu se zabývají poslední kapitoly předkládané monografie. Na příkladu wahhábismu autor sleduje původ současného extremismu a vysvětluje genezi dnešního globálního salafismu. Kniha je určena čtenářům z řad islamologů, religionistů, bezpečnostních analytiků i všem těm, kdo mají hlubší zájem o islám.