Království havranů

CHTĚLA JSEM SI ZÍSKAT PRINCOVO SRDCE… A SKONČILA JSEM S KRÁLEM. V touze usednout na světlozemský trůn jsem oživila dávného okřídleného vládce – a považovala jsem ho za přítele, dokud mě neobelhal a neuvěznil. Lorcan sice tvrdí, že mě drží v zajetí v zájmu mého vlastního bezpečí, ale zároveň mě evidentně považuje za svůj majetek. Vypadá to, že z toho pět set let dlouhého spánku pěkně blouzní. Možná jsme sice spojeni tím zatraceným myšlenkovým poutem, ale i tak jsme každý pánem svého vlastního osudu – a já hodlám ten svůj vést daleko od Nebeského království a proroctví, jimiž to místo oplývá… a hlavně daleko on něj. Rychle ale zjistím, že se před tímto panovačným mužem nedá tak snadno utéct. A upřímně, ani už si nejsem jistá, jestli utíkat chci.

Fallona Rossiová je polokrevnice, což ji poznamenalo na celý život. Její uši mají zaoblený tvar, nevládne žádnou magií a bratříčkuje se s mořskými hady – skoro každý z čistokrevných fae u dvora jí proto pohrdá. Až na Danteho Regia, prince Světlozemě. Tenhle svůdný člen královské rodiny si totiž získal její srdce od chvíle, kdy jí věnoval její první polibek. Když začne Fallona pochybovat o tom, jak by mohl faeský princ žít šťastně až do smrti s polokrevnicí, vloží své naděje do prorocké věštby. Ta tvrdí, že se stane královnou, pokud osvobodí havrany. Plná zmatení i odhodlání se Fallona vydává na cestu, na jejímž konci na ni čeká vše, po čem kdy marně toužila – moc, respekt, snad i uznání druhých, a především její princ. Netuší ale, že při svém pátrání dá do pohybu víc než svůj vlastní osud, a starodávný démon, který procitne, se o ni nehodlá s nikým dělit. Kniha je doporučena čtenářkám a čtenářům od 18 let.