Zlatá klec

Jeden král uvěznil mé tělo, druhý mou mysl. Mezi Annwynem a Oreou zuří válka – nejen na bitevních polích, ale i v mém nitru. Nepřítel se mě snaží zlomit, zapomíná však na prastarou magii pouta páru. Slade a já se vždy najdeme, ve všech životech. Faeský král chce vymazat můj odkaz i vzpomínky, ale nepochopil jediné: zlato se ohne, kámen se zlomí. A zlatý kanárek? Nikdy nepadá. Létá.

Myslela jsem, že zemřu, a nebýt Sladea, stalo by se to. Otevřel trhlinu mezi světy, aby mě zachránil. Musela jsem do ní vstoupit, abych přežila. Útěk do bezpečí mě zavedl do Annwynu, do říše fae, do překrásného světa magie. Na každém rohu tam však číhá nebezpečí. Už nejsem dívka ve zlaté kleci a nic mě nezastaví, dokud nenajdu cestu zpět ke Sladeovi. To však znamená, že se musím postavit nástrahám a tajemstvím. A musím jasně zářit, abych si posvítila na cestu domů. Jinak mě pohltí temnota

Stejně jako fénix, kterého zachvátil oheň, budu muset povstat z popela. Přistřihli mi křídla, ale už nejsem v kleci a konečně mohu svobodně vzlétnout ze zamrzlých království. Přesto mi to svět nechce dovolit. Tak to dopadá, když se obrátíte proti králi. Ještěže mám na své straně jiného krále. Ale i přes hrozbu, kterou Slade Ravinger představuje, si pro mě ostatní monarchové přijdou. Možná budeme muset zabíjet. Možná se z nás stanou padouši. Je mi to ale jedno – protože dokud budu žít, už mě nikdo nevyužije.

Roky, které jsem strávila ve zlaté kleci krále Midase, jsem věřila, že mě chrání před zlem tam venku… než jsem si uvědomila, že mě především vězní uvnitř. Teď jsem v cizím království, bez pomoci, obklopená lháři. Nehodlám už však dál jen sedět a nečinně přihlížet, protože se ve mně probudilo něco temného. V žádném případě jsem ale nečekala, že můj hněv ke mně přivolá jeho. Krále Ravingera. Je zlověstný, mocný a až nebezpečně svůdný. Musím našlapovat opatrně, jinak hrozí, že ztratím víc než jen svobodu.

Deset let jsem žila ve zlaté kleci. Jedné noci se ale vše změnilo. Zajala mě armáda Čtvrtého království a nevím, zda z toho vyváznu se zdravou kůží. Připravují se na bitvu a mě chtějí použít jako rukojmí při vyjednávání, s jehož pomocí buď uhasí oheň, nebo zažehnou válku. Největší strach mám z velitele Ripa. Proslavil se brutalitou a krutostí. Znám však pravdu. Vím, co je zač. A teď jsem jeho zajatkyní. Sice jsem daleko od své klece, ale nejsem volná. Ve hře králů jsem pouhým zlatým pěšákem.

Zlaté podlahy, zlaté zdi, zlatý nábytek, zlaté oblečení. Ve Výšezvonu, hradu v mrazivých horách Šestého království, je ze zlata všechno. I já – Auren. Král Midas mě zachránil a slíbil, že mě bude navěky milovat. Nabídl mi ochranu a já mu za to věnovala své srdce. Drží mě ve zlaté kleci jako svého mazlíčka, aby mě ochránil před monstry a nepřáteli. Jenže vše, čemu jsem o Midasovi a jeho lásce věřila, byla nejspíš lež. Chtěla bych utéct někam pryč… Co když na mě ale ve světě venku čeká něco mnohem horšího?