Hľadanie: Přežil jsem varšavské ghetto CZ
zobraziť:
S vámi jsem křesťan, pro vás jsem biskup
Čekání na příchod nového biskupa je požehnaným časem. Úloha Božího lidu je nenahraditelná. Kniha předkládá množství podnětů k modlitbě a meditaci nad procesem hledání, jmenování a uvedení biskupa do úřadu. Čtenář se dozví více „ze zákulisí volby“, seznámí se s historickými prameny a zkušeností církve. Nechybí informace, které pomáhají orientovat se v diskuzích na veřejnosti. Název knihy odpovídá slavnému výroku sv. Augustina: „S vámi jsem křesťan, pro vás jsem biskup“.
Na sklade 1Ks
11,50 €
12,10 €
Terezínské ghetto
Audiokniha Terezínské ghetto, kterou napsala Veronika Válková, je v pořadí již třetí audiokniha o Báře a Kouzelném atlasu, nejpopulárnější díl z celé série o Báře. Takhle hororovou noc Bára ještě nezažila! Právě zuří druhá světová válka a ona se ocitne v naprosto pustém městě, kam Hitler sváží židy z celých Čech... V Terezíně. Postupně se dozvídá, že se nachází v koncentračním táboře, a musí přežít!
Na stiahnutie
10,95 €
Poslední ghetto
Poslední ghetto je srozumitelným, poutavým i bolestným čtením o tom, jak vypadal život vězňů v Terezíně. Každodennost, kterou Hájková čtenáři předkládá, nemá podobu sentimentalizující fotografické momentky. Nejedná se o únik z kruté reality života v ghettu do poslední bašty nezkaleného lidství. Autorka nabízí pohled do mnohovrstevnaté minulosti, jakési minulé přítomnosti, kde je základní charakteristikou lidí i ve velice vypjatých situacích jejich vlastní jednání.
Pečlivá práce s obrovským množstvím osobních svědectví a dokumentů tvoří základní kámen úspěchu této knihy. A ačkoli Hájková čtenáři předkládá vrchovatou míru výpovědí, jmen a situací, poměrně hladce sleduje hlavní výkladovou linku. Ukázky vzpomínek nemají povahu pouhého vršení důkazů, pod jejichž tíhou by měl čtenář rezignovat na vlastní uvažování.
Přínos Posledního ghetta se ovšem nevyčerpává s novým výkladem historie Terezína. Hájková v knize opakovaně konstatuje, že její práci lze číst i jako ukázku, jak analyzovat vězeňská společenství, či dokonce společnosti v extrémních podmínkách.
Dr Anna Hájková je associate professor na britské University of Warwick. Vystudovala dějiny, sociologii a anglistiku na Humboldtově univerzitě v Berlíně a obdržela doktorát na University of Toronto v Kanadě. Rukopis knihy Poslední ghetto byl vyznamenán cenami Herberta Steinera a Irmy Rosenbergové. Hájková publikuje v českých, německých, britských, amerických a izraelských novinách.
Byla jsem doktorkou v Osvětimi
Vzpomínky doktorky Giselly Perlové byly jedny z prvních, které vůbec vyšly, a to pouhé tři roky po osvobození.
Lze je považovat za nejdojemnější svědectví přeživších i zavražděných z ženského tábora v Osvětimi-Březince.
Pohled doktorky Perlové na události v Osvětimi není jen ryze osobní, ale vypráví také o ostatních vězních, dozorcích či nacistických funkcionářích. Jako gynekolog a porodník působila v takzvané táborové nemocnici a v neblaze proslulé laboratoři Josefa Mengeleho.
Její lékařskou odbornost nacisté zneužili. Zadání, která měla plnit, byla nepochopitelná, vzpírala se jakékoli vědecké i lékařské hodnotě. Marně se snažila objasnit smysl šokujících experimentů, k nimž Mengele používal židovské, romské i ostatní vězeňkyně a při nichž mu musela asistovat. Její roli ji přinutili hrát pod hrozbou smrti zastřelením, bičováním nebo fenolovou injekcí. Jediné, co mohla konstatovat, že účelem i výsledkem Mengeleho výzkumu bylo mučení a zabíjení.
S palčivým sebezpytováním líčí, jak mučivé bylo její rozhodnutí ukončit těhotenství a způsobit smrt dětí, aby zachránila životy několika tisíc žen.
Být doktorkou v Osvětimi vyžadovalo výjimečnou odvahu a obětavost, vážila si respektu, který jí za to projevovaly její spoluvězenkyně. Úžasné je, že si uchovala schopnost cítit náklonnost či lásku k trpícím ženám, dokázala je utěšit a někdy i znovu probudit jejich vůli k životu. Ze svých vzpomínek stvořila naprosto jedinečné svědectví.
Nikdo nikdy nemůže pochopit, co pro mě znamenalo ničit životy těchto dětí. Po všech těch letech lékařské praxe pro mě bylo zrození stále tím nejkrásnějším, největším zázrakem přírody. Milovala jsem ta novorozeňátka nejen jako lékařka, ale i jako matka, a pokaždé to pro mě bylo, jako bych zabíjela své vlastní dítě, abych zachránila život ženy.
Gisella Perlová
Co jsem prožil
Fascinující vzpomínky československého generála, který zahájil svou vojenskou kariéru jako poručík rakousko-uherské armády, ale brzy odešel za dobrodružstvím do Afriky, kde vstoupil do francouzské cizinecké legie. Život legionáře v poušti zde popisuje očima českého vojáka. První světové války se účastnil ve francouzských zákopech, na frontě velel pluku alžírských střelců. Za války se také podílel na budování československých legií ve Francii ve spolupráci s Milanem R. Štefánikem, po válce v roce 1919 se účastnil boje československé armády proti maďarským bolševikům a Polákům. Následně sloužil v řadě různých funkcích, mimo jiné byl i vojenským velitelem Prahy.
Když mi bylo 13 let, rozhodl jsem se, že se stanu tureckým generálem čili pašou. K tomu účelu jsem ovšem musel jít do Cařihradu. Měl jsem hliněnou kasu, do které jsem si spořil peníze, tu jsem si vyprázdnil do kapes. Potom jsem ze školního atlasu vytrhl mapy Dolních Rakous, Štýrska, Krajiny, Přímoří s Istrií a zemí balkánských. A tak jsem se vydal na cestu, bylo to 11. října. Rozumí se, že jsem nikomu nic neřekl, jelikož jsem se obával, že by mě moje rodina do toho Turecka nepustila. Když jsem přijel do Vídně, vzal jsem si drožku, aby mě vyvezla na silnici, která vede do Terstu. Drožkář mě zavezl do Triester Strasse, tu jsem tedy z drožky vystoupil a nastoupil cestu pešky do Terstu. Trvalo 18 dní, než jsem se do Terstu dostal. Na cestě jsem přenocoval u dobrých lidí, pro které jsem si vymyslel a kterým jsem vyprávěl vždy jednu a tutéž historku: „Jsem sirotek, mám známé v nejbližším městě (to město jsem vždycky nalezl na mapě) a jdu k nim.“
Naposledy jsem si vysnil Václava Hraběte
„Desítky vilných cigaret za noc, ve které vládne svoboda a vášnivá anarchie“, takové je ladění poezie Petra Zemka. Žádné rafinované vymýšlení důmyslných metafor u psacího stolu, ale tvorba žitá, spontánní, vášnivá. Lásky bez happyendů, ale osudové. Takové básně se psávaly za starých dobrých beatnických časů, plné opojného bohémství, erotiky a nekonečných flámů. Do veršů se už ale zvolna vkrádá nostalgie středního věku, ten koktejl stesku, marnosti a deziluzí… (Jiří Žáček).
Na sklade 2Ks
11,97 €
12,60 €
Musela jsem zemřít, 3. vydání
Životní příběh Anity, napsaný čtivě a upřímně, se okamžitě stal bestsellerem a autorka dnes patří mezi významné osobnosti, nadšeně vítané čtenáři po celém světě. Brzy po sňatku u ní diagnostikovali rakovinu, po čtyřech letech různých pokusů o léčbu upadla do kómatu a všechny orgány jí postupně selhávaly, což prokázala tomografická vyšetření. Nečekaně se však z klinické smrti probrala a velmi rychle se začala zotavovat. Následná vyšetření neprokázala žádná ložiska rakoviny, což je zcela neuvěřitelné a vědecky nevysvětlitelné. Strhující závěrečná část se týká autorčiny proměny ve vnímání hodnot, neboť na základě prožitku blízké smrti objevila smysl života.
dostupné aj ako:
Všechno, co jsem zapomněla
Mezi láskou a nenávistí je jen tenká hranice – a občas zkrátka nastanou momenty, kdy mozek přestává vnímat rozdíl. A srdce buší, když duše pláče. Verše plné blažené zamilovanosti, vzpomínek a radostí, ale i slz, pádů, ztrát a jiných prchavých okamžiků, které i přes bolest stojí za to žít. Ve sbírce najdete všechny barvy, kterými náš život ve skutečnosti hraje. Od nejjemnějších přes zaslepené až po ty zraňující.
Na sklade 1Ks
8,54 €
8,99 €
Sebemotivační deník na celý rok: Jsem žena - jsem bohyně
Sebemotivační deník - Jsem žena, jsem bohyně - je nadčasový zápisník pro ženy, které chtějí objevovat svůj skrytý potenciál. Průvodcem na cestě jim budou osobnosti jako Tamara Klusová, Veronika Kašáková, Klára Issová, Ester Geislerová, Emma Smetana a mnohé další, které ztělesňují 12 slovanských bohyní.
Každý měsíc nabídne nová témata, podněty k inspiraci a milé rituály, díky nimž se budete cítit šťastnější a celistvější. Deník je univerzální pro kterýkoliv rok a období našeho života.
Rozkryje tajemství tradičních svátků i bohyní jako jsou Vesna, Lada, Živa, Mokoš, Morana, Koljada a mnohých dalších.
Sebemotivační deník pro celý rok - Jsem žena #jsem bohyně - je pro všechny z nás, které chtějí zahodit pochybnosti za hlavu a cítit se jako bohyně!
Viděl jsem tě růst
Dřevěný komín, který byl 400 let v ohni a přesto neshořel; buky, které nepraskají; smrky, které nechce lýkožrout žrát; srostlá podlažní prkna; Stradivariho houslové stromy; les jako dodavatel energie a filtr škodlivin; dřevo, které i pod širým nebem vydrží „věčně“, a to bez chemických impregnačních prostředků; mystérium stromu.
Tato kniha je pro lidi, kteří hledají domněle ztracené vědění o správné zacházení se stromy. Pro lidi, kteří chtějí zdravě a ekologicky se dřevem stavět, bydlet, žít a zanechat svým dětem zdravé životní prostředí.
Pro řemeslníky, kteří se chtějí upomenout na staleté tradice, rozvíjet je a předávat.
Obsluhoval jsem anglického krále, 11. vydanie
Tématem slavné Hrabalovy prózy je životní dráha číšníka Jana Dítěte, později hoteliéra a nakonec cestáře v době politických zvratů. Je to kniha o češství, velikosti i mrzkosti v nás, kterou v roce 2006 zfilmoval Jiří Menzel.
Takhle jsem si to teda nepředstavovala
Stalo se vám někdy, že jste v moři zabloudili na šlapadle? Že jste potkali první lásku, když jste měli na zubech nalepenou karamelu? Že jste stáli na pódiu před pěti sty lidmi a utrhlo se vám ramínko od podprsenky? Stalo se vám, že váš manžel vám dal k výročí speciální kleště na křepelčí vajíčka? Nebo že jste byla jediná, kdo se mohl zodpovědně postarat o nemocnou manželku vašeho milence? Představovali jste si, že strávíte dny své zralosti cestováním, četbou a návštěvou hodnotných výstav? Ale nakonec všechno bylo jinak?
Úvod do logiky Lvovsko-varšavské školy
V 19. století se filozofie ocitla na křižovatce. V přírodních a technických vědách docházelo k nebývalému rozvoji, ale filozofie jako by ustrnula na místě. Inspirováni pokrokem přírodních věd, usilovali mnozí filozofové dosáhnout takového pokroku i ve filozofii a udělat z ní skutečně vědeckou disciplínu. Tato snaha se také promítla do filozofie Lvovsko-varšavské školy. Zatímco její zakladatel Kazimierz Twardowski prosazoval jako metodu vědecké filozofie psychologii, jeden z jeho prvních žáků Jan Łukasiewicz byl přesvědčen, že takovou metodou je matematická logika. Łukasiewiczova práce zaujala mnoho dalších členů Lvovsko-varšavské školy a matematická logika se brzy stala jedním z nejvýznamnějších předmětů zájmu v této škole a také oborem, kterým se nejvíce proslavila. I když výsledky této polské školy na poli matematické logiky dosáhly světové proslulosti, v české filozofické literatuře zatím nebyly důkladněji a systematičtěji představeny. Cílem této práce je vyplnit tuto mezeru a v sedmi kapitolách uvést systémy matematické logiky logiků Lvovsko-varšavské školy a také filozofické koncepce, které s nimi byly spojeny.
Jak jsem chytil Eichmanna
Argentina, 1960. Ulicemi Buenos Aires se řítí vůz. Uvnitř sedí čtyři izraelští tajní agenti a jejich vězeň: jeden z nejznámějších válečných zločinců nacistického Německa Adolf Eichmann. Agenti Mossadu potřebují dostat tohoto muže zpět do Izraele, aby ho mohli postavit před soud za válečné zločiny. Jeden z těchto agentů Rafi Eitan v této knize podrobně líčí svou účast na pátrání po nacistickém válečném zločinci a přináší nové poznatky o Eichmannově zatčení, únosu a následném soudním procesu. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu později označil Eitana za „jednoho z hrdinů izraelské rozvědky“.
dostupné aj ako:
Den, kdy jsem se naučil žít
Nový román autora světoznámého bestselleru Muž, který chtěl být šťastný je poutavě napsaným příběhem, který osloví každého, kdo se zamýšlí nad sebou samým, hledá odpověď na otázku po smyslu života a chce se stát strůjcem svého osudu. Představte si, že se jednoho obyčejného nedělního odpoledne procházíte po nábřeží v sanfranciském přístavu, celkem nezúčastněně pozorujete dění kolem, když v tom vás chytne za ruku mladá cikánka a nabídne se, že vám z dlaně přečte budoucnost. Nebráníte se a pro pobavení a snad trochu i ze zvědavosti nabídku přijmete. Cikánka si vaši dlaň zkoumavě prohlíží, po chvíli však její tvář zbledne, v jejích očích se zračí nepředstírané zděšení. Zlověstná věštba, kterou posléze vysloví, vás nenechá chladným, a třebaže jste racionálně založený člověk a na věštecké předpovědi nevěříte, od tohoto okamžiku už nemůžete žít poklidným, stereotypním způsobem jako doposud a váš život se převrátí vzhůru nohama. Co když cikánka nelhala, co když na jejích slovech něco je? A proč vzápětí po vyslovení věštby zmizela, aniž vás požádala o peníze? Od té chvíle se pro vás všechno změní, vše, co jste dosud považovali za důležité, po čem jste se pídili, oč jste usilovali a čemu jste věřili, vám najednou připadá pošetilé a nicotné. Tváří v tvář konečnosti života si uvědomíte, že musíte celou svou existenci od základů proměnit. Musíte se naučit skutečně žít. Právě to se přihodilo Jonathanovi, hlavnímu hrdinovi románu Den, kdy jsem se naučil žít. Pod dojmem osudového setkání s věštkyní se Jonathan vypraví na dlouhou cestu za sebepoznáním, cestu plnou událostí, setkání a zážitků, které jej přimějí radikálně přehodnotit svůj vztah k druhým, ke světu a především k sobě samému.
Rakoncaj - Měl jsem kliku
Zrodil se horolezec od pánaboha, přestože o jeho talentu zprvu nikdo nevěděl. Po několika desítkách let je jasno. Pět tisíc výstupů na pískovcových skalách... K čemu jeho zarputilost, sportovní lásku a umění přirovnat v našich životech? Pustili jste se do něčeho pěttisíckrát? Do ranního cvičení, do sázení kytiček? Nebo jste se pěttisíckrát vydali na výlet, zasedli pěttisíckrát ke studiu angličtiny? Rakoncaj dokonce nad toto ohromující číslo vystavěl pyramidu z mnoha dalších neuvěřitelných výstupů na nejvyšší hory planety, které ho zařadily mezi elitu horolezeckého světa. Za čím opravdu šel, toho dosáhl. Co si opravdu přál, se mu splnilo. Co skutečně chtěl prožít, prožil. A přežil. I když měl několikrát namále. V těžkých skalních stěnách, někdy vysokých i 3 500 metrů, na ledovcích mezi trhlinami i v zóně smrti na osmitisícových horách, kde nedostatek kyslíku, mráz, vítr a častá beznaděj lidskému tělu nic nedarují.
Jak vyjádřit vděk nekonečnému štěstí, které ho životem provázelo? „Nemít kliku, už dávno tady nejsem,“ říká. Bez ní by ho nikdy neproslavily čtyři prvovýstupy v Himálaji, které dosud nikdo nezopakoval, nikdy by nezvládl dva unikátní výstupy bez kyslíkového přístroje na nejobávanější horu světa K2, jeden ze severu a druhý z jihu, což se dodnes také nikomu jinému nepovedlo, nikdy by nebyl prvním Čechem na vrcholech osmitisícových hor Broad Peak, Manaslu, Annapurna, Shisha Pangma, K2 a Nanga Parbat, nikdy by... V nové knize se o muži, který přiznává, že měl v životě velkou kliku, dočtete mnohem víc.
dostupné aj ako:
Žil jsem zbytečně
Pozoruhodná životopisná kniha prostřednictvím vzpomínek jediného člověka zachycuje velkou část naší novodobé historie. Vyprávění Jiřího Hejdy začíná v zákopech první světové války, pokračuje obdobím budování prvního samostatného státu Čechů a Slováků, deziluzí z Mnichova a hrůzou následujících sedmi let, poválečným nadšením a novými iluzemi, jejich bolestnou ztrátou o tři roky později, absurdní temnotou padesátých let a naivními nadějemi Pražského jara. Následuje zamřelé teploučko normalizace... Život vypravěče skončil v roce 1985. Na jeden lidský osud je toho dost a dost, i když jde o osud člověka opravdu neobyčejného. Snad právě proto jsou memoáry Jiřího Hejdy, ačkoli v nich několikrát opakuje „žil jsem zbytečně“, jakoby podsvíceny neuhasitelným optimismem. Podnikatel, ekonom, politik, novinář a spisovatel. Vystudoval práva v Praze (studia byla přerušena epizodou v zákopech první světové války). Činnost v nově vzniklé republice i později byla přepestrá – od práce v novinách (Československý deník, Tribuna, Přítomnost, Lidové noviny, České slovo) přes pokusy o literární kariéru až po aktivity národohospodářské (tajemník zemědělské komory, profesor na obchodní akademii v Olomouci, vydavatel Hospodářské ročenky Českého slova), podnikatelsko-manažerské (generální sekretář, později generální ředitel ČKD, majitel až do Února prosperující Továrny kuchyňských zařízení) a politické (autor poválečného hospodářského programu národně socialistické strany). Od roku 1946 až do svého zatčení byl členem Ústřední plánovací komise. Zatčení se uskutečnilo v roce 1949, kdy byl obviněn a o půl roku později odsouzen v procesu s Miladou Horákovou. Jiří Hejda dostal doživotí, prošel Ruzyní, Pankrácí, Mírovem, Leopoldovem a Valdicemi a amnestován byl až roku 1962. Ve vězení skládal sonety, jež se učil nazpaměť. Po propuštění se rozpomněl na své literární ambice, čemuž vděčíme také za vznik této jedinečné knihy.
Kniha se dočkala nového vydání, které přináší i některé dosud nepublikované texty i ukázku Hejdových sonetů psaných v komunistických lágrech.
*****
Myslím, že knihy jako je „Žil jsem zbytečně“ od Jiřího Hejdy jsou nesmírně důležité ne-li pro nic jiného, tak aspoň proto, že pomáhají udržovat to, čemu se říká „paměť národa“. Bez paměti není kontinuity a bez kontinuity není identity.
Václav Havel
Na sklade 2Ks
15,58 €
16,40 €
Všichni jsou psychopati jenom já jsem letadlo
Žijeme v neklidné době, která od politiků žádá neustálou improvizaci. Problémy, se kterými se společnost v dalších letech utká, budou složité a nové. Jednu krizi vystřídá jiná. O to důležitější bude osobnostní integrita lidí ve vedoucích pozicích, jejich morální kompas. Volba politika s poruchou osobnosti do vysoké funkce nikdy žádné zemi neprospěla.
Argumentovat pragmatickými důvody se vždy ukázalo jako liché. Psychopat, který nezná empatii, pocit odpovědnosti ani hlas svědomí, pro kterého je jazyk prostředkem manipulace, ale nikoliv nástrojem komunikace, dnes dokáže fatálně ohrozit nejen své společenství, ale celou planetu. Jak je možné, že psychologické posudky vyžadujeme od vrcholných manažerů a pilotů letadel, ale politiku může dělat každý? Zkusme na chvíli nepřemýšlet o tom, co nám politici říkají a slibují, ale o něčem mnohem důležitějším. Jací jsou to lidé.
Viděl jsem Baťu růst
Kniha Eduarda Maloty „Viděl jsem Baťu růst“ přináší ojedinělý pohled na tento podnikatelský fenomén. Eduard Malota byl občanem města Zlína, přítelem a spolupracovníkem Tomáše Bati, ale v jisté době také konkurentem firmy Baťa. Ze všech uvedených rolí měl jedinečnou možnost sledovat rozvoj firmy Baťa – její růst i překonávání těžkých časů v době první světové války, v době hospodářských a společenských krizí.
Autor se v maximální míře snažil o nezaujatost. Jeho snaha je obdivuhodná, přihlédneme-li ke skutečnosti, že firmu Baťa mohl později vnímat jako hlavní důvod vlastního podnikatelského neúspěchu a nakonec i krachu.
Rukopis byl dokončen v roce 1939. Autor necítil potřebu zavděčit se jím Tomáši Baťovi (1876-1932) či firmě Baťa. Jedná se čistě o jeho osobní zpověď, jak s odstupem několika let hodnotil příběh, který se mu odehrával přímo před očima a jehož byl nedílnou součástí.