Artmap

Jonas Mekas, klíčová postava experimentální kinematografie a nezávislé umělecké scény druhé poloviny 20. století, nabízí v Zápisníku z šedesátých let čtivě podanou cestu do doby vzniku avantgardní kultury, nových uměleckých forem a provokativních společenských myšlenek. Soubor kratších recenzí, kritických reflexí, teoretických úvah a rozhovorů zachycuje zásadní dobové osobnosti i kolektivy a jejich tvorbu, například Piera Paola Pasoliniho, Stanleyho Brakhage, Nam Jun Paika, Susan Sontag, Yoko Ono a Johna Lennona, Andyho Warhola, Living Theatre nebo Allena Ginsberga, a prostřednictvím bohatých archivních materiálů předává jedinečnou atmosféru. S hravostí, erudicí i svébytnou poetikou Mekas pojednává o fenoménech rozšířeného filmu, intermediální tvorby či nových podobách happeningu a performance. Představuje se nejen jako filmový tvůrce, ale především jako citlivý a kritický pozorovatel a komentátor své doby.

Americký fotograf, aktivista, historik a teoretik umění Allan Sekula (1951-2013) si za svůj celoživotní úkol vytyčil nově promyslet dokumentární tradici a umělecký realismus, zejména pokud jde o obnovu jejich spojitosti s radikální levicovou politikou. Ve svém díle se zabýval především kritickými dějinami fotografie, zobrazováním ekonomických vztahů a práce v podmínkách globálního kapitalismu nebo strukturálním násilím či ideologií neoliberalismu. V eseji Fotografie mezi prací a kapitálem z roku 1983 se Allan Sekula věnuje nejen historii zobrazování těžby a pracujících v podzemí, ale i využití fotografie průmyslem jako nástroje dohledu nad manuální prací a budování veřejného obrazu průmyslových podniků. Problematiku fotografie jako práce a způsobů, jakými je práce zobrazována, rozvíjí autor v textu Věčná estetika pracovních gest, původně vydaném roku 1996. Obě eseje představují stále aktuální četbu a mimo jiné předjímají myšlenky a témata relevantní jak v kontextu soudobého materiálního obratu probíhajícího v umění a sociálních vědách, tak v rámci debaty o samotné umělecké činnosti jako práci.

Jak mluvit o klimatické krizi s těmi, kdo se o ekologii nezajímají? Timothy Morton místo hory dat a sloganů nabízí filozofickou cestu na hranice lidského a nelidského světa. A během ní máme šanci nejen zachránit planetu, ale taky objevit vlastní spřízněnost s přírodou okolo. Timothy Morton je britský*á filozof*ka, jehož*jíž práce stojí na pomezí současné postantropocentrické filozofie a environmentálních studií. Patří ke klíčovým postavám takzvané objektově orientované ontologie, která mimo jiné boří tradiční hranice mezi lidským a nelidským světem i hierarchie bytí. Jako profesor*ka dlouhodobě působí na Rice University v Texasu a kromě ekologie nebo filozofie píše o umění, populární kultuře a literatuře. Vydal*a přes 18 knih, z nichž vzešla řada vlivných konceptů – kromě hyperobjektů, které Morton řeší v této knize, třeba temná ekologie. Jeho*jí práce meandruje mezi akademickou filozofií a populární esejistikou, spolupracoval*a s Björk, Pharrellem Williamsem nebo Olafurem Eliassonem.

Jaké jsou obrazy, které tvoří svět okolo nás, a jak pomocí obrazů utváříme tento svět my sami? V knize Jak vidět svět nás známý britský teoretik kultury, umění a aktivista Nicholas Mirzoeff učí, jak dnes zodpovědně a kriticky obrazy tvořit, šířit a interpretovat. Srozumitelný a svižně psaný průvodce vizuální kulturou 21. století je ideálním pomocníkem pro zorientování se v současném obrazovém světě. Vychází poprvé v českém překladu a doplňuje ho rozsáhlý rozhovor s autorem a tematické ilustrace. Na ploše sedmi kapitol s důkladnou znalostí vizuální historie i současné teorie načrtává autor kritický vhled do fungování obrazových fenoménů, s nimiž se setkáváme v našem každodenním životě. Touha po zachycení svého lepšího já vyjádřená milióny selfie cirkulujících na sociálních sítích se v knize potkává s dějinami autoportrétu od Velásqueze po Duchampa nebo s objevem Madonnou proslaveného tanečního stylu vogue . Dějiny používání mapy se zde nekompromisně střetávají s kolonizací a rasismem. Vojenské technologie tu vyvstávají jako součást každodenní komunikace, ať už prostřednictvím připojení k internetu, využíváním fotografie a filmu v chytrých telefonech, nebo ve formě dohledu kamerových systémů. Digitální obrazy a sociální média však představují také prostředky, kterými můžeme my sami svět 21. století aktivně měnit. Politický a ekologický aktivismus získává díky novým nástrojům vizualizace a sociálním sítím nevídanou příležitost postavit se velkým nadnárodním institucím, společnostem a vládám a poukázat na problémy nebo skupiny, které byly po staletí opomíjeny.