Centrum strategických studií

Kniha je přístupnou analýzou díla dvanácti hlavních současných teoretiků v oboru mezinárodních vztahů, kteří dali oboru největší myšlenkové impulzy. Autoři srozumitelně zasazují každého z těchto myslitelů do rámce disciplíny, identifikují jejich charakteristické přístupy a ukazují, čemu se od nich lze naučit.

Mezinárodní režimy jsou v poslední době v centru výzkumu mezinárodních vztahů. Největší roli v diskusi hrají tři myšlenkové školy: realismus, který považuje za hlavní proměnnou mocenské vztahy, neoliberalismus, který ve své analýze vychází z konstelace zájmů, a kognitivismus, jenž zdůrazňuje znalostní dynamiku, komunikaci a identity. Kniha zkoumá přínos každé z těchto škol, přičemž autoři zastávají názor, že je zde dostatečný prostor pro postupnou interparadigmatickou syntézu.

Mezinárodní režimy jsou v poslední době v centru výzkumu mezinárodních vztahů. Největší roli v diskusi hrají tři myšlenkové školy: realismus, který považuje za hlavní proměnnou mocenské vztahy, neoliberalismus, který ve své analýze vychází z konstelace zájmů, a kognitivismus, jenž zdůrazňuje znalostní dynamiku, komunikaci a identity. Kniha zkoumá přínos každé z těchto škol, přičemž autoři zastávají názor, že je zde dostatečný prostor pro postupnou interparadigmatickou syntézu.

Kniha je přístupnou analýzou díla dvanácti hlavních současných teoretiků v oboru mezinárodních vztahů, kteří dali oboru největší myšlenkové impulzy. Autoři srozumitelně zasazují každého z těchto myslitelů do rámce disciplíny, identifikují jejich charakteristické přístupy a ukazují, čemu se od nich lze naučit.

Autor sleduje myšlení o mezinárodních vztazích od pozdního středověku do dneška, a to zejména s ohledem na vývoj čtyř základních témat: totiž války, získání a rozdělení hmotných statků, míru a moci. Kniha se staví proti tvrzení, že mezinárodní vztahy nemají žádnou teoretickou tradici a ukazuje, že vědci, vojáci i politici se úvahami o mezinárodních vztazích zabývají již více než 700 let.

V bezpečnostních studiích dnes existují dvě myšlenkové školy: tradicionalisté, kteří chtějí omezit předmět studia na politicko-vojenské záležitosti, a progresivisté, již chtějí studium rozšířit do ekonomické, společenské a environmentální oblasti. Autoři tvrdí, že bezpečnost je specifický typ politiky aplikovatelný na širokou škálu problémů, a nabízejí konstruktivistickou pracovní metodu pro rozlišení procesu sekuritizace od procesu politizace. Zároveň ukazují, že i v dnešním světě zůstává relevantní teorie regionálních bezpečnostních komplexů.