Člověk v tísni

Od roku 1989 ještě neuplynulo ani čtvrt století a období tzv. husákovské normalizace se už mnoha lidem začíná jevit takřka v růžových barvách. Zrodila se spousta legend: všechno bylo levnější, školství bylo kvalitnější, zdravotnictví nám záviděl celý svět, společnost byla sociálně spravedlivější… Kniha ukazuje, že realita 70. a 80. let vypadala jinak. Mýty o socialistických časech nejsou odbornou historickou prací a jejich cílem nebylo podat vyčerpávající pohled na socialistickou každodennost. Autorské texty publicistů Adama Drdy, Stanislava Škody a Josefa Mlejnka by ale mohly vyvolat diskusi a mohly by čtenáři posloužit jako korektiv, aby si obraz o životě za normalizace nevytvářel jen na základě růžově zabarvených vzpomínek, tendenčních dobových komedií či seriálů a nostalgicko-nekritické populární filmové tvorby, která se objevila po roce 1989 a většinou se vyznačuje "laskavým humorem", ale postrádá jakoukoli reflexi. Autory doprovodných fotografií jsou Luboš Kotek, Karel Cudlín a Jan Pohribný. Vytaženy ze šuplíků, v nichž byly desítky let uloženy, nás tyto fotky vrací v čase nazpátek. Možná to nebude úplně příjemné ohlédnutí, ale je ho potřeba.

Společnost Člověk v tísni připravila ve spolupráci s Národním archivem publikaci Příběhy bezpráví z vězeňských spisů, která přibližuje osudy politických vězňů komunistického Československa. Publikace obsahuje šedesát dva portrétů politických vězň ů a krátké texty přibližující okolnosti uvěznění a období života, které muklové strávili v kriminálech a pracovních táborech. Při výběrů portrétů jsme sledovali jediný cíl: chtěli jsme ukázat, jak široké bylo spektrum perzekuovaných občanů. Vězněni byli jak aktivní oponenti režimu, tak lidé, kteří se za mřížemi ocitli za to, čím byli, kým se narodili, jak žili kněží, skauti, zemědělci, vojáci za západní i východní fronty a další. Publikace je výjimečná zařazením velkého množství reprodukcí archivních materiálů. Mezi zveřejněnými dokumenty jsou například opisy rozsudků, vstupní dotazníky, seznamy věcí odevzdaných při nástupu trestu, pravidelné posudky a hodnocení sepisované náčelníky věznic a protokoly o výpovědích tedy materiály, kt eré nejsou běžnému zájemci o historii snadno dostupné. Uvedené dokumenty mají mimořádnou výpovědní hodnotu; přinášejí svědectví nejen o životních podmínkách ve věznicích a lágrech, ale i o fungování mechanismů lidově demokratické moci. Odrážejí tak celkovou atmosféru naší nedávné minulosti.

Jak se žilo v Československu v letech 1969-1989? Co jsme tu vlastně tenkrát měli za režim? Bylo to jen otravné zřízení, které občany drobně šikanovalo, nebo promyšlený dusivý systém, soustavně utlačující ty, kdo se mu v každodenním životě nepřizpůsob ili a "vybočovali z normy"? Těchto otázek se dotýká sborník Naše normalizace, v němž na poslední dvě dekády čs. komunismu vzpomíná více než třicet osobností především kulturního a veřejného života. Osloveni byli hlavně lidé, kteří "za Husáka" nedělal i kariéru, ale snažili se uchovat si maximální možnou míru osobní svobody, pokoušeli se vytvářet něco smysluplného pro sebe či pro druhé. Ve sborníku, který edičně připravili Adam Drda a Karel Strachota, najdete mimo jiné vzpomínky spisovatelů Jarosl ava Formánka, Lubomíra Martínka a Terezy Boučkové, texty novinářů Zbyňka Petráčka, Ondřeje Štindla a Daniela Kaisera, příspěvky politologů Bohumila Doležala a Josefa Mlejnka a mnoha dalších. Součástí publikace je obrazová příloha sestávající z prací předních českých fotografů, například Karla Cudlína, Dany Kyndrové a Luboše Kotka. Kniha volně navazuje na loňskou publikaci Mýty o socialistických časech, která vyvolala značný zájem čtenářů.

Autoři během dvou let navštívili šestnáct set Romů - starců a stařenek, kteří jako děti či mladí lidé prožili druhou světovou válku. Byli u toho, když nyní, o desítky let později, popisovali svá válečná utrpení, aby mohli být odškodněni. Pomáhali jim zaznamenat jejich vyprávění . Nakonec do knihy vybrali osm příběhů, které rozšiřují znalost historie druhé světové války také o konkrétní obraz lidského utrpení. Jsou o to zajímavější, že vypráví nejen o tom, jak Romové prožili válku, ale také jak se vyrovnávali s událostmi poválečnými.