Dům česko-německého porozumění o.p.s.
vydavateľstvo
Recepty Němců z Jizerských hor / Rezepte der Deutschen aus dem Isergebirge
O důležitosti jídla jistě nikdo nepochybuje. Koho ale napadne, že je také svébytným nositelem kultury? Vždyť dokonale spojuje rodiny, lidské generace i celé národy. Právě to měla Petra Laurin, autorka této kuchařky, na mysli , když svou knihu sestavovala. Proto také doplnila dobové recepty regionální kuchyně sudetských Němců o zajímavé střípky z minulosti, připomínající výjimečné momenty, jež kdysi proslavily Jizerské hory ve světě, ale i hořké časy, které se už nikdy nesmí vrátit.
Vypredané
10,18 €
10,72 €
Lidičky z lahvičky
Humoristický román s názvem Lidičky z lahvičky s podtitulem Raport z víkendového setkání amatérských výtvarníků a spisovatelů na Máchově jezeře jakoby naplňoval myšlenku Františka Ringo Čecha, který uváděl jeden rozhlasový pořad slovy: minulé století bylo nádherné. Navzdory tomu, že byl útlak, perzekuce, dokonce se popravovalo, a nikam se nesmělo. Pro mě prostě to století bylo krásné. A víte proč? Protože jsem byl mladý a mládí nám dovolí zapomenout na všechny útrapy.
První část románu se odehrává na sklonku osmdesátých let dvacátého století, druhá o dvacet let později a prozradí, jak hrdinové knihy dopadli se svými sny, ambicemi a představami o svém budoucím životě. Kniha napsaná lehkým perem připomene dobu, kterou charakterizuje dialog mezi dvěma hlavními postavami.
Co řekneme, až se nás děti zeptají, jestli jsme proti tomu zkurvenýmu režimu dělali něco jinýho, než nadávali u piva? zeptal se Ludvík.
Řekneme jim pravdu. Takoví jsme žili. Že se v těch dobách nic jiného, než šukat a chlastat nedalo, prohlásil Arnošt Hrabic, šéfredaktor podnikového časopisu Textilák.
Název Lidičky z lahvičky není jen podobenstvím tehdejší doby, ale také jeden z mnoha paralelních příběhů románu.
Kawan, ze života rockera
V knize Kawan, ze života rockera vzpomínají na legendu bigbítu rodina, spoluhráči, kamarádi, fanynky i návštěvníci jeho koncertů, kteří padesát let chodili na jeho koncerty. Na Liberecku a Jablonecku nebyla hospoda, nebo sál, kde by Jürgen Kawan od roku 1966 až do své smrti (2015) nehrál. Věta „jdeme na Kawana!“ se stala symbolem dvou generací i jeho dlouhé hudební kariéry. Skupina Pyramida (před tím Kings a jiné) hrála především skladby Beatles, Presleyho, Creedence Clearwater Revival a dalších slavných skupin šedesátých a sedmdesátých let. Texty v knize jsou psány formou rozhovorů a osobních vzpomínek. Někteří pamětníci na něj vzpomínají jako na hodného člověka, jiní jako na „pravého rockera“ a opilce, který na konci zábav obcházel stoly a sléval si zbytky alkoholu do petek. Nechybí kapitola jeho pověstných hlášek, kterými bavil návštěvníky mezi hraním: „Muzikant, kterej nechlastá, není muzikant!“ Když se ho číšník zeptal, co si dá k pití, odpověděl: „Vodu z pračky? Kysaný podmáslí? Já piju jen ropu ze Sovětského svazu!“
Vypredané
14,29 €
15,04 €