Familylab ČR

Je pochopitelné, že se v našich rodinách, institucích a ve společnosti snažíme co nejvíce zamezit agresi. My jsme z ní však udělali nebezpečné tabu. Ve vztahu k dětem a mládeži jsme si osvojili nový způsob mluvení a chování, který Jesper Juul nazývá „násilím vlídnosti a korektnosti“. Tuto skrytou agresi maskujeme za úsměv a konejšivý tón, a přitom beze studu vykazujeme agresivní děti z kolektivů. Kniha rozlišuje mezi agresí konstruktivní a destruktivní a vyzývá k integraci té první. Děti se tomu učí celé dětství, jejich agresivní projevy by proto neměly být morálně odsuzovány ani trestány. O vzniku agresivního chování dětí rozhoduje chování jejich dospělých vzorů – rodičů, vychovatelů, pedagogů a jiných. Jesper Juul nás svou knihou vyzývá k akci, protože osud těchto dětí leží v našich rukou. „Začít projevovat empatii agresivním a násilnickým dětem se může jevit jako skromný začátek, jde ale o zásadní krok.“ Jesper Juul

Mnoho z nás vyrostlo v autoritativním výchovném režimu, v němž rodiče říkali svým dětem na všechno ne a mluvili s nimi jazykem, který je zraňoval a ponižoval. Proto dnes volíme opačný přístup a říkáme dětem na všechno ano. Osvojili jsme si velice nepřirozený, strojeně sladký a uhlazený tón hlasu v domnění, že s nimi navážeme zdravé vztahy. Zapomněli jsme však na jednu důležitou věc – láskyplných vztahů nedosáhneme, změníme-li negativní jazyk v pozitivní, potřebujeme najít jazyk osobní a co nejvíce autentický. A v tom je velký rozdíl. Musíme se naučit říkat druhým lidem ne ve chvílích, kdy chceme říci ano sami sobě – vlastním hranicím, hodnotám a přáním. Přestože většina z nás vyrostla v přesvědčení, že právě tohle je sebestředné, asociální, nepříliš láskyplné či drzé, dnes víme, že tato schopnost je rozhodujícím ukazatelem duševního zdraví i osobního a sociálního růstu. „Člověk, který si neumí stanovit své osobní hranice, připomíná neoplocený ovocný sad – kdokoli tam může vejít a najíst se na účet majitele.“ Jesper Juul