Familylab ČR

„Učitel nebo vychovatel často popisuje problémovou situaci tím, že mluví o tom, jak nemožní jsou rodiče. Je důležité, aby se zaměřil na opačnou stranu vztahu, tedy sám na sebe, protože jinak se staví do pozice, kdy toho může změnit jen velmi málo.“ (Elsebeth Jensen & Helle Jensen: Dialog) Proč je spolupráce s rodiči důležitá, v čem spočívá a jak ji uskutečňovat? Kniha Dialog pomáhá porozumět principům dobré spolupráce pedagogů s rodiči, aby z ní měly co největší přínos děti. Je určena všem, kteří pracují v základních a mateřských školách či jeslích, inspirací může být také pro rodiče. Na příkladech z praxe rozebírá otázky: Jak řešit problémy, konflikty a názorové rozdíly? Jak vést rodičovskou schůzku nebo tripartitu? Jak spolupracovat, objeví-li se v dětském kolektivu šikana, anebo v období krize, jako je úmrtí v rodině či rozvod? Dánské autorky Elsebeth Jensen a Helle Jensen objasňují, co jsou vztahové kompetence a jak je mohou učitelé a vychovatelé rozvíjet, aby na svých pracovištích utvářeli zdravé prostředí pro děti i dospělé. Dbají přitom na výuku, učení, výchovu a socializaci dětí. Vycházejí z nejnovějších výzkumů mezilidských vztahů a ze změny paradigmatu ve vývojové psychologii.

Mnoho z nás vyrostlo v autoritativním výchovném režimu, v němž rodiče říkali svým dětem na všechno ne a mluvili s nimi jazykem, který je zraňoval a ponižoval. Proto dnes volíme opačný přístup a říkáme dětem na všechno ano. Osvojili jsme si velice nepřirozený, strojeně sladký a uhlazený tón hlasu v domnění, že s nimi navážeme zdravé vztahy. Zapomněli jsme však na jednu důležitou věc – láskyplných vztahů nedosáhneme, změníme-li negativní jazyk v pozitivní, potřebujeme najít jazyk osobní a co nejvíce autentický. A v tom je velký rozdíl. Musíme se naučit říkat druhým lidem ne ve chvílích, kdy chceme říci ano sami sobě – vlastním hranicím, hodnotám a přáním. Přestože většina z nás vyrostla v přesvědčení, že právě tohle je sebestředné, asociální, nepříliš láskyplné či drzé, dnes víme, že tato schopnost je rozhodujícím ukazatelem duševního zdraví i osobního a sociálního růstu. „Člověk, který si neumí stanovit své osobní hranice, připomíná neoplocený ovocný sad – kdokoli tam může vejít a najíst se na účet majitele.“ Jesper Juul

Je pochopitelné, že se v našich rodinách, institucích a ve společnosti snažíme co nejvíce zamezit agresi. My jsme z ní však udělali nebezpečné tabu. Ve vztahu k dětem a mládeži jsme si osvojili nový způsob mluvení a chování, který Jesper Juul nazývá „násilím vlídnosti a korektnosti“. Tuto skrytou agresi maskujeme za úsměv a konejšivý tón, a přitom beze studu vykazujeme agresivní děti z kolektivů. Kniha rozlišuje mezi agresí konstruktivní a destruktivní a vyzývá k integraci té první. Děti se tomu učí celé dětství, jejich agresivní projevy by proto neměly být morálně odsuzovány ani trestány. O vzniku agresivního chování dětí rozhoduje chování jejich dospělých vzorů – rodičů, vychovatelů, pedagogů a jiných. Jesper Juul nás svou knihou vyzývá k akci, protože osud těchto dětí leží v našich rukou. „Začít projevovat empatii agresivním a násilnickým dětem se může jevit jako skromný začátek, jde ale o zásadní krok.“ Jesper Juul