For Prague

První české vydání vzpomínek Any Milić Peclové, manželky Oldřicha Pecla, českého právníka, podnikatele a člena protikomunistické opozice, který byl po únorovém převratu v politickém procesu s Miladou Horákovou a dalšími v roce 1950 odsouzen k trestu smrti a popraven. A. M. Peclová žila v Československu v letech 1933–1951. Příběh jejího manželství se odvíjí na pozadí historických milníků českých dějin. Díky jejímu specifickému a živému vypravěčskému stylu se čtenářům otevírá barvitá koláž událostí a jejich aktérů, kterými byly významné osobnosti své doby. Obzvláště působivé jsou pasáže věnované vztahu jejího muže se spolužákem z gymnázia Závišem Kalandrou a jejich činnosti po únoru 1948, která skončila politickým procesem s Miladou Horákovou a 27. června 1950 i na popravišti. Manželé Peclovi se osobně znali a stýkali i s dalšími aktéry procesu – Antonií Kleinerovou, Františkem Přeučilem i Miladou Horákovou. Nechybí ani pasáže věnované osobnostem druhého odboje, literárnímu vědci Albertu Pražákovi, spisovateli a diplomatovi Zdeňku Němečkovi, sociální pracovnici a političce Růženě Pelantové, nebo rodině známé spisovatelky historických románů Ludmily Vaňkové. Své paměti autorka prokládá citáty z oficiálních propagandistických knih k politickým procesům s Miladou Horákovou i Rudolfem Slánským. Autorka paměti komentuje a to nejen ve vztahu k svému muži, Oldřichu Peclovi, ale i Titově Jugoslávii.

Román Dagmar je velmi úspěšnou literární realizací. Odehrává se v emailech mezi bosensko-hercegovským spisovatelem Oskarem a manželkou českého prezidenta Václava Havla. Romantický „děj“ začíná seznámením se s prezidentem Havlem a dopisováním si s jeho ženou po Havlově smrti. Z původní formálnosti nabývá jejich rozhovor osobního charakteru – diskusemi o minulosti, o rodině, rodičích, snech, věcech, které oba trápí, až k rozhovorům o umění (literatura, hraní). Provokacemi a komentáři se Oskar „snaží“, aby se Dagmar rozhovořila o svém životě, jindy ji vyzývá, aby hovořila o vztazích s Havlem (ale ona se, pokud dojde řeč na jejich intimno – zarazí a umlká). Jejich dopisování začíná tím, že on poslal Havlovi svůj román ke čtení, ale ten po několika dnech zemřel. Dagmar čte román, vynáší svůj soud a otevřeně se mu vysmívá – a to je přímá příčina komunikace, která se později rozvíjí k úplné otevřenosti, dokonce i k náklonnosti, jež je zakončena efektním závěrem románu. Tento epistolární román obsahuje mnoho vzrušujících úseků a právě v mystifikacích, dokumentárních a pseudodokumentárních postupech a persiflážích je jeho základní stylová hodnota.