Foto Mida

Reprezentativní publikace z pera zasvěceného znalce české fotografie Antonína Dufka potvrzuje zásadní postavení Viléma Reichmanna v dějinách české fotografie, zejména její surrealistické linie. Světového uznání se jeho dílu dostalo retrospektivními výstavami, uspořádanými v r. 1989 a 1990 Muzeem v Bochumi (Museum Bochum) a Muzeem moderního umění ve Vídni (Museum moderner Kunst). Reichmann pochází z brněnské německo-židovské komunity. Intenzivně fotografovat začíná až po druhé světové válce, kdy se stává členem surrealistické skupiny Ra. Proslavil se zejména imaginativními fotografiemi, založenými na poetice náhodných setkání, tvarových analogií či zvětšených detailů. Kniha je uvedena podrobnou charakteristikou autorovy tvorby na pozadí životních osudů, následuje bohatá fotografická část, v níž je každý cyklus zastoupen nejvýznamnějšími snímky.

Obsáhlá monografie představuje dosud málo známé dílo Jaroslava Feyfara, jedné z prvních velkých osobností české fotografie. Vzdělaný venkovský lékař, muž mnoha talentů a zájmů, dokázal prakticky v průběhu jednoho desetiletí vytvořit překvapivě ucelené dílo. Na svých kultivovaných snímcích zachytil atmosféru "belle epoque" před vypuknutím první světové války, jak ji odráželo krkonošské maloměsto Jilemnice, ale i krásnou přírodu Krkonoš s jejími obyvateli. Mezi jeho nejpůsobivější fotografie patří momentky i aranžované portréty z rodinného a přátelského okruhu. Knihu uvádí text Pavla Scheuflera, který se kromě autorova života a díla dotýká i širšího kontextu dobové fotografie.

Fotografická monografie zahrnuje šedesát reprodukcí z díla Tarase Kuščynského, který je znám především jako fotograf ženy. Dobře znal své modely, se kterými spolupracoval systematicky už několik let.

Fotograf Miroslav Tůma dnes patří k osobnostem spíše pozapomenutým. Je to způsobeno zejména dvěma osudovými důvody. Zaprvé tím, že tento Jihočech rodem spojil svůj život se svým krajem a nikdy se neocitl v centru výtvarného dění. Za druhé pak, že mu bylo dopřáno pouhých třicet let života. Mezi jeho nejkrásnější snímky patří elegické krajiny z jižních Čech, svou působivost neztratily ani portréty, zejména ty divadelní (Květa Fialová, Renata Havlová). Technický talent jej dovedl až k prvním experimentům s barevnou fotografií. Obsáhlá monografie jej představuje výběrem toho nejlepšího z jeho díla, reprodukce jsou seskupeny podle tematických okruhů (rybáři, venkov, město, portréty, akty). Publikace je uvedena zasvěceným textem jeho přítele Bohumíra Janouška.