Galén strana 53 z 54

Kapesní manuál SOUČASNÁ KARDIOLOGIE nabízí souhrnně zpracované poznatky z rozsáhlého a dynamicky se rozvíjejícího lékařského oboru. Kniha proto záměrně nerozebírá historii a patofyziologii jednotlivých kardiologických onemocnění, ale naopak stručně a za použití minimálního počtu slov předává čtenáři co největší objem současných informací z oborové praxe. Snahou autora bylo vytvořit publikaci aktuální, zahrnující recentní poznatky ze studií i publikovaných guidelines. Zhuštěný text je pro větší přehlednost a snadné vyhledávání informací doplněn tabulkami. Kniha je určena nejen nemocničním i ambulantním kardiologům, ale též praktickým lékařům a lékařům v příbuzných oborech, kteří mají o současnou kardiologii zájem.

Pediatr Berthold Epstein, narozený 1890 v Plzni, studoval lékařství v Praze, kde se habilitoval a později stal vedoucím Dětské kliniky Německé univerzity. Koncem roku 1938 musel kvůli svému židovskému původu univerzitu opustit. Podařilo se mu s manželkou odejít do exilu do Norska, kde byli však po německé okupaci zatčeni a deportováni do koncentračního tábora v Osvětimi. Manželka tam nedlouho poté zahynula. O profesoru Epsteinovi, který směl v Osvětimi působit jako ošetřovatel, se dozvěděl Josef Mengele a vyžádal si jej jako nedobrovolného pomocníka pro své pokusy. Po osvobození koncentračního tábora Epstein v Osvětimi ještě jako lékař zůstal a poté vstoupil do Svobodova 1. československého armádního sboru, s nímž se v květnu 1945 vrátil do Prahy. Ne všichni jeho někdejší čeští kolegové jej přivítali s nadšením. Přesto se koncem 1949 stal vedoucím Dětského oddělení Nemocnice Na Bulovce a za svou práci v pediatrickém oboru získal četná ocenění. Zemřel v Praze roku 1962. Jeho život je spojen s různými historickými etapami, od rakousko-uherské monarchie až po poválečné období v tehdejším Československu. Kniha vychází za podpory Česko-německého fondu budoucnosti.

Kratochvilova nová skladba Kapesní román pro kapsáře má za vypravěče skutečného kapsáře. Není však obyčejný. Moto románu připomíná, že se za kapsáře označil skvělý spisovatel Jorge Luis Borges, který se honí za příběhy. Kratochvilův Robert Mráček je kleptoman, jeho první žena Kateřina si připaluje cigaretu od blesku, druhá Pastorela horuje pro vzduchoplavbu, muž jí uletí na pustý ostrov a tam vede robinsonovskou existenci, přičemž funkci Pátka zastává orangutan. Okolní svět se zmítá ve válce, zřejmě třetí světové. V tom duchu hrdinova dobrodružství pokračují, věřte nevěřte. Měl jsem čest a štěstí sledovat je už v rukopise na obrazovce. Ale knížka je zážitek pro všechny divné kapsáře a jejich vyznavače. Máme společně velký svátek.

Kniha je určena širšímu okruhu čtenářů a pokouší se najít odpověď na otázku, co je moudrost. Hned v úvodu najdeme celou řadu definic moudrosti. Všechny se shodují v tom, že to není něco jednotného. Vnímání a pochopení moudrosti ovlivňují věk, zkušenosti, jinak ji vnímají ženy a jinak muži, rozdílné úhly pohledů mají umělci, filozofové nebo ekonomové. Rovněž moudrost jednotlivce se liší od moudrosti davu. Jasnou odpověď nepřináší ani písemnictví, vždyť dějiny zaznamenané moudrosti jsou stejně staré jako dějiny civilizace. Máme sice k dispozici moudré výroky a úvahy Sumeru, Egypta, antického Řecka, Bible, Koránu, Talmudu i výsledky diskusí dnešních dnů. Jistotu máme ale jedinou: studovat tyto prameny znamená práci na celý život. V knize nechybí ani autorův návrh na definici moudrosti, do níž vsunul naději. Považuje moudrost za cestu, která – dokud budou lidé lidmi – neskončí. Ani vrchol ta cesta nemá, protože svět se trvale mění…

Mnozí z nich jsou vlastně průkopníci, zakladatelé žánru. Právě oni tvoří první českou (československou) folkovou generaci. Vystupovat začali ještě před normalizací, proti které se pak jako jeden muž – či žena – vymezovali. Jejich písně svým dílem přispěly ke změně režimu, nebo alespoň k tomu, že se to tady dalo jakžtakž vydržet. Ani dnes nežijí ze zašlé slávy, mnozí z nich tvoří a vystupují dál a jejich nové skladby se nekrčí ve stínu dřívějších hitů. Stále mají co říci. Publicista Aleš Palán proto pětadvaceti z nich položil otázky, které se běžně nedávají. Vznikl tak jakýsi folkový kádrový dotazník. Odpovědi jsou pestré jako sami písničkáři: zadumané, vtipné, i mírně ulítlé. V knize 25 na pamětnou odpovídají Jan Burian, Jiří Dědeček, Ivan Hlas, Zuzana Homolová, Jaroslav Hutka, Ivo Jahelka, Michael Janík, Slávek Janoušek, Petr Linhart, Pavel Žalman Lohonka, Karel Markytán, Vladimír Merta, Zuzana Michnová, Bohdan Mikolášek, Michal Němec, Jakub Noha, Miroslav Paleček, Oskar Petr, Vít Sázavský, Jiří Slíva, Jiří Smrž, Vlastimil Třešňák, Ivo Viktorin, Dagmar Voňková a Zdeněk Vřešťál. Závěrečným bonusem jsou pak odpovědi dnes nejdéle sloužícího českého písničkáře – Jiřího Suchého. OBSAH: Předmluva * Jan Burian * Jiří Dědeček * Ivan Hlas * Zuzana Homolová * Jaroslav Hutka * Ivo Jahelka * Michael Janík * Slávek Janoušek * Petr Linhart * Pavel Žalman Lohonka * Karel Markytán * Vladimír Merta * Zuzana Michnová * Bohdan Mikolášek * Michal Němec * Jakub Noha * Miroslav Paleček * Oskar Petr * Vít Sázavský * Jiří Slíva * Jiří Smrž * Vlastimil Třešňák * Ivo Viktorin * Dagmar Voňková * Zdeněk Vřešťál * A jako bonus: Jiří Suchý * Biografie

Proč nás fascinuje násilí? Jak se z nenápadného muže stane masový vrah? Co vede jedince k násilí vůči druhému člověku? Proč nejvíc traumatizuje násilí ze strany blízké osoby? Komu lze věřit – údajnému pachateli, anebo údajné oběti? Proč se oběť nebránila? Proč oběti dlouho mlčí? Co vede oběť k loajalitě s pachatelem? Na tyto a další otázky hledá srozumitelné odpovědi kniha doc. PhDr. Ludmily Čírtkové, CSc., forenzní psycholožky, soudní znalkyně, akademické pracovnice a známé autorky odborných publikací. Pojmy forenzní a kriminální psychologie jsou dnes známy i široké veřejnosti. Forenzní psychologie se primárně zaměřuje na aplikaci psychologie v trestním řízení. Kriminální psychologie se více zaměřuje na popis a výklad (teorii) kriminálního chování a také na viktimologické aspekty trestných činů. Mezi oběma oblastmi existují samozřejmě četné průsečíky. V odborné literatuře se v poslední době stále častěji objevuje termín právní psychologie, který obě oblasti zastřešuje. Odtud tedy i samotný název této knihy Právní psychologie. Publikace seznamuje čtenáře se základy současné forenzní a kriminální psychologie, shrnuje vybraná témata, která dnes v této oblasti dominují. Poslouží lékařům a medicínským pracovníkům, kteří se zajímají o psychologické stránky zločinného jednání a jejich dopady, ale i vysokoškolským studentům. Inspiraci v ní mohou čerpat jak právníci různých profesí, tak psychologové a sociální pracovníci, kteří přicházejí s oběťmi a pachateli kriminality profesně do kontaktu. OBSAH: Obsah * Předmluva * Úvod * KAPITOLY O OTAZNÍCÍCH VE FORENZNÍ PSYCHOLOGII / 1. Kam se ubírá forenzní psychologie? * 2. Možnosti a limity (forenzní) psychologie * 3. Fascinace zlem * 4. Existuje kód zla? * 5. O profilování aneb Jak rozmluvit místo činu * KAPITOLY Z KRIMINÁLNÍ PSYCHOLOGIE / 6. Od rozeného zločince k psychopatii a dále * 7. Nemocný, nebo zlý aneb „Mad or bad“? * 8. Osamělí vlci, individuální aktéři masových vražd * 9. Sňatkoví podvodníci a romantické podvody on-line * 10. Kverulanti a perzistentní stěžovatelé * 11. Ohrožovatelé na pracovišti aneb Workplace violence * 12. Matky, které ubližují vlastním dětem * KAPITOLY Z FORENZNÍ PSYCHOLOGIE PRO ADVOKÁTY / 13. Kognitivní chyby a omyly při vysvětlování lidského chování * 14. Psychologický rozhovor s klientem v advokátní praxi * 15. Doznání * 16. Falešná doznání * 17. Limity posuzování osobnosti pro právně relevantní účely * 18. Věrohodnost aneb Komu lze věřit * 19. Falešné vzpomínky * 20. Znevěrohodnění oběti * 21. Domácí násilí, rodičovství a opatrovnické řízení * 22. Když se zneužívá sexuální zneužívání * KAPITOLY Z VIKTIMOLOGIE (ZÁKLADY PRO PRÁVNÍKY) / 23. Zločin očima oběti * 24. Latentní oběti zvláště zraňujících trestných činů * 25. Kontraintuitivní projevy obětí * 26. Posttraumatická stresová porucha aneb Problém psychických následků trestného činu * 27. Fenomén zamrznutí * 28. Oběti sexualizovaného násilí * 29. Sekundární viktimizace v rodině a blízkém okolí * 30. Oběti masových traumat * 31. Principy pomoci obětem trestných činů * Závěr * Rejstřík * Rejstřík jmenný

Autorský kolektiv odborníků a pedagogů několika lékařských fakult České i Slovenské republiky připravil základní učebnici ortodoncie, specializovaného lékařského oboru, který se zabývá diagnostikou, terapií a prevencí odchylných poloh zubů, vztahů zubních oblouků a čelistí. Učebnice také popisuje vývoj a růst čelistí, kostí lebky, vývoj okluze, anomálie v tomto vývoji a způsob jejich léčby. Moderní učební text s bohatou barevnou obrazovou dokumentací nabízí přehlednou a stručnou formou základní informace o hlavních aspektech tohoto oboru zubního lékařství - o diagnóze, prevenci a terapii všech forem anomálií chrupu. Autoři čerpali při přípravě textu jak z vlastních zkušeností, tak ze soudobé světové odborné literatury. Kniha obsahuje základy oboru, které jsou prověřeny mnohaletou klinickou praxí, i poznatky nové, s vymezenou indikací a popisem pracovního postupu. Kromě studentů zubního lékařství je monografie doporučena postgraduálním studentům i specialistům v oboru ortodoncie a praktickým zubním lékařům.  

Kniha strukturovaně představuje studentům otorinolaryngologii jako obor, v jednotlivých kapitolách se pak zabývá „podoblastmi“ oboru a společnými oblastmi s jinými lékařskými specializacemi. Kapitoly jsou členěny na část teoretickou, shrnující znalosti z anatomie, fyziologie a patologie, pak na část zabývající se vyšetřovacími metodami dané oblasti a posléze získané znalosti uvádí do kontextu s náplní práce otorinolaryngologa v klinické praxi. Rozsah učiva je zpracován a uveden v míře potřebné pro studenty lékařských fakult, nicméně svým přesahem do ošetřovatelské péče je učebnice vhodná i pro vysokoškolská studia nelékařských oborů. V obrazové dokumentaci se klade důraz zejména na jednoduchost a schematičnost s ohledem na výukový charakter knihy.

Jméno hudebního publicisty Vladimíra Kouřila (* 1944) je natolik známé, že ho čtenářům není třeba představovat: činovník Jazzové sekce, politický vězeň, autor mnoha knih o hudbě, zejména jazzu, dvou povídkových sbírek a románu. A ovšem též činorodý organizátor pořadů o jazzové hudbě a její neúnavný propagátor. Nyní Vladimír Kouřil přichází ke čtenářům s knihou svých pamětí. Dal jí název Na pouti a podtitul Biografický cestopis. Jsou to vzpomínky pojaté velmi osobitě. V osmi kapitolách (Na pouti, Krajiny života, Josef, syn Jana, Hnětení duše, Moje světové války, Avitaminóza, Podzimní deník z jara a Na konári) autor nezapře svůj prozaický talent založený na detailní drobnokresbě i schopnost zasadit události vlastního života do širokého rámce krajinného, rodového, kulturního, společenského a dějinného. Událostmi nejnabitější je kapitola Avitaminóza, přibližující dramatické okolnosti činnosti Jazzové sekce, jejího stíhání a autorova věznění. V knize se vedle Kouřilových životních peripetií dočteme mnoho o hudbě, která je pro něj tím hlavním a nejvíce inspirujícím darem, jenž dává lidskému životu smysl a naplňuje ho krásou. Vladimír Kouřil je pamětníkem, jemuž je dobré naslouchat. Číst jeho svědectví a přemýšlet o něm by měl každý. Pro milovníky hudby – zejména rock?n?rollu a jazzu – jde o knihu, kterou nemohou opomenout.

Název vzpomínek básníka, prozaika a písničkáře Jana Buriana (nar. 26. března 1952) Co jsem nezapomněl naznačuje jistou spřízněnost s jeho starším textem Rychle než to zapomenu. V letech 1982 až 1985 si Jan Burian psal soukromé zápisky, které vydal v samizdatu. S ohledem na skutečnost, že se text mohl dostat do ruky komukoliv, musel autor leccos vynechat, aby nezpůsobil řadě lidí problémy s tehdejší státní mocí. Také - jak přiznal po letech - se občas soustředil na něco, co už ztratilo význam, a některé věci v oné době viděl jinak, třeba i trochu mělce. Útlá knížka končila rozpadem někdejší folkové dvojice Burian-Dědeček a oficiálně vyšla až roku 1990 jako první svazek edice Traverza v nakladatelství Scéna. Po pětatřiceti letech se Jan Burian k těmto vzpomínkám vrátil, doplnil je a podstatně rozšířil, zejména o autentické zápisky z osmdesátých let, z radostné doby, kdy se hroutil režim. Doby, která už byla popsána například z pohledu disidenta, politika nebo úředníka, ovšem tentokrát jde pro změnu o pohled písničkáře. Text knihy opisuje oblouk od dětství a dospívání na Hradčanech v rodině divadelníka E. F. Buriana přes hledání vlastní umělecké cesty v husákovském Československu až k otevření nových možností po listopadu 1989, kdy Janu Burianovi začala být zavedená role písničkáře s klavírem těsná. Koláž Burianova vyprávění, dobových zápisků a citací nejrůznějších dokumentů končí rokem 1992; chystaný druhý díl se soustředí na autorovy zážitky, postřehy a tvorbu od devadesátých let až po současnost.

Když se řekne Klub osamělých srdcí seržanta Pepře, tak mají jasno jak fanoušci slavného alba Beatles z roku 1967, tak i posluchači Českého rozhlasu. Pod tímto názvem byl v letech 2005 až 2019 vysílán pravidelný týdeník hudebního publicisty Jiřího Černého, který v něm formou krátkých vzpomínek prokládaných písničkami umožňoval nahlédnout do svého soukromí i zákulisí své práce. I ve čtvrtém a posledním výběru z komentářů, tentokrát z let 2017 a 2018, vzpomíná na své dětství, zajímavé události, a zejména na lidi, s nimiž se potkal. Jak naznačuje název knihy, nečiní tak podle předem daného harmonogramu, ale na přeskáčku, jak ho vysílané písně inspirovaly a jedna vzpomínka vyvolávala druhou. V knize se opět setkáte s hudebníky, sportovci, prezidenty, ale i se zahradníky, knihovnicemi nebo posluchači Černého poslechových pořadů. Dozvíte se, o čem si dopisovali s Philem Collinsem; jak Miloš Forman přerežíroval policajty po koncertu Mikiho Volka; kdo napsal slovník lakotských Indiánů; kterého olympijského vítěze „propašoval“ na koncert Olympiku a co nabídl Václav Havel v roce 1996 žijícím členům Beatles. Mnozí z těch, na které Jiří Černý vzpomíná, již bohužel nejsou mezi námi. Kolekce knih Napřeskáčku se tak stává jedním z míst, kde si je můžeme připomenout.

Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse. Kniha přináší sondy do životního selhání výjimečně nadaných tvůrčích osobností, mnohdy ověnčených četnými literárními cenami a poctami, kteří však svým příklonem k fašismu a antisemitismu zle poškodili i svá jinak hodnotná díla – Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle. Ve Francii je účast těchto významných literátů na výmarských kongresech stále tématem velkých diskusí a polemik. Je považována za zradu intelektuálů, za kolaboraci vzdělané francouzské vrstvy. Jde o živé a též u nás stále aktuální téma. Ladislava Chateau připomíná nejen osudy svých protagonistů, ale i málo známé skutečnosti, ke kterým ve Francii došlo v době již před vypuknutím prvního i druhého celosvětového válečného konfliktu a které nakonec vyústily v antisemitské běsnění právě za druhé světové války. Kniha připomíná atmosféru poválečné Francie, soudní procesy i to, jak se tato země nelehce vyrovnávala s morální odpovědností svých literátů a umělců, kteří lhostejně přihlíželi k utrpení svých spoluobčanů, napomáhali vražednému režimu, zastírali, co věděli, ale nejčastěji se nechali svést různými výhodami. Francie se se svou neblahou minulostí vyrovnává dodnes.

Když se řekne Klub osamělých srdcí seržanta Pepře, tak mají jasno jak fanoušci slavného alba Beatles z roku 1967, tak i posluchači Českého rozhlasu. Pod tímto názvem byl v letech 2005 až 2019 vysílán pravidelný týdeník hudebního publicisty Jiřího Černého, který v něm formou krátkých vzpomínek prokládaných písničkami umožňoval nahlédnout do svého soukromí i zákulisí své práce. I ve druhém výběru z komentářů, tentokrát z let 2010 až 2014, vzpomíná na své dětství, zajímavé události, jichž byl účastníkem, a zejména na lidi, s nimž se potkal. Jak naznačuje název knihy, nečiní tak podle předem daného harmonogramu, ale na přeskáčku, jak ho vysílané písně inspirovaly a jedna vzpomínka vyvolávala druhou. V knize se opět setkáte s hudebníky, sportovci, prezidenty, ale i se zahradníky, knihovnicemi, učiteli nebo posluchači a pořadateli Černého poslechových pořadů. Dozvíte se, co měli společného T. G. Masaryk a Petr Skoumal; kdo vymyslel slovo rozhlas; jaké jídlo si Jiří Černý přál po uplavání 3800 metrů, ujetí 180 kilometrů na kole a uběhnutí maratónu v jednom dni; jakou písničku si pouštěl před výslechy na Státní bezpečnosti; proč se Václav Havel podepisoval v jejich soukromé korespondenci někdy jako Kuchař a jak se hodí hudební terminologie u zubaře v Benátkách.

Když se řekne Klub osamělých srdcí seržanta Pepře, tak mají jasno jak fanoušci slavného alba Beatles z roku 1967, tak i posluchači Českého rozhlasu. Pod tímto názvem byl v letech 2005 až 2019 vysílán pravidelný týdeník hudebního publicisty Jiřího Černého, který v něm formou krátkých vzpomínek prokládaných písničkami umožňoval nahlédnout do svého soukromí i zákulisí své práce. I ve třetím výběru z komentářů, tentokrát z let 2016 a 2017, vzpomíná na své dětství, zajímavé události, a zejména na lidi, s nimiž se potkal. Jak naznačuje název knihy, nečiní tak podle předem daného harmonogramu, ale na přeskáčku, jak ho vysílané písně inspirovaly a jedna vzpomínka vyvolávala druhou. V knize se opět setkáte s hudebníky, sportovci, prezidenty, ale i se zahradníky, knihovnicemi, učiteli nebo posluchači a pořadateli Černého poslechových pořadů. Dozvíte se, kdo byl členem legendární skupiny The Hů; co přinesly babičky ze CIA Václavu Havlovi; co nejvíce zajímalo při návštěvě v Praze muzikanty z Pink Floyd; který sólista Národního divadla jezdil na představení velorexem a který betlém přirostl Jiřímu Černému nejvíce k srdci. Mnozí z těch, na které Jiří Černý vzpomíná, již bohužel nejsou mezi námi. Kolekce knih Napřeskáčku se tak stává jedním z míst, kde si je můžeme připomenout.

Osmdesátá léta minulého století. Fugas a jeho přátelé zakládají punkrockovou kapelu a pokoušejí se s ní vystupovat v totalitním státě nápadně podobném tehdejšímu Československu. Komiksové quasimemoáry jsou volně inspirované zážitky autora Jaromíra Františka Fumase Palmeho a přátel z kapely Původní Bureš. Komiks vznikal v letech 2011-2019 a některé jeho části byly publikovány v tištěném programu Kabaretu Původního Bureše (série pravidelných koncertů s hudebními, divadelními a dalšími hosty). Součástí knihy je samostatně neprodejné CD s live nahrávkami Původního Bureše z let 1988 a 1989.