Halama Tomáš

Historik Josef Klik (18961965) patří k osobnostem naší historiografie, o nichž toho není mnoho známo, které jsou ve stínu těch slavnějších, v jeho případě zejména Josefa Pekaře, ale i Josefa Šusty či třeba Jaroslava Werstadta. Na druhé straně však patří k lidem, kteří jsou často zmiňováni v různých souvislostech, od organizování sjezdů historiků až po redakční práce v Českém časopise historickém. Josef Klik představuje pro celé 20. století příklad kontinuity historického bádání, neboť metody a postupy historikovy práce z přelomu devatenáctého a dvacátého století přenášel až do druhé poloviny dvacátého století. Vzhledem ke značné ideologizaci českého dějepisectví po komunistickém převratu v roce 1948 je snaha o tuto kontinuitu, na níž moh lo současné dějepisectví oproštěné od ideologických schémat snáze navazovat, jeho nepochybnou zásluhou.

Po prvotině PONOŽKY a objevné knize lyžařské poezie PŘEZKÁČE se třetí sbírka nese v hlubších, temnějších, vážnějších polohách. Směřování básnické skladby ukazuje, že fantasie smí vytvořit ideální bytost, k níž je upnuta veškerá touha a láska osaměléh o srdce. Jedině láska dává smysl našim životům, stává se středobodem lidské existence, je skutečnou a nanejvýš patřičnou inspirací básníků. Kniha má originální kompozici, dosud nepoužité poetické postupy, doprovozena je čistými, vtipnými ilustracemi Evy Šebíkové

Dvojjazyčný katalog stejnojmenné výstavy, která je doprovodným programem projektu EUROPA JAGELLONICA, představuje výjimečný a veřejnosti dosud neznámý soubor pozdně gotických děl ze sbírek Národního muzea umístěný do intaktní pozdně gotické architektury sídla kutnohorského horního podnikatele Jana Smíška z Vrchovišť. Středověká sochařská díla představují vzácně dochované zbytky původních oltářních nástavců vzniklých do neznámých sakrálních interiérů. Jsou dokladem tvarových a námětových možností středoevropského sochařského řemesla 15. a 16. století. Mezi nejvýznamnější zde prezentovaná díla patří např. hlava sv. Jana Křtitele z dílny Lorenze Luchspergera ve Vídeňském Novém Městě, Madona z dílny Daniela Maucha v Ulmu, oltářní křídlo s Navštívením z Libochovic od Hanse Tomana v Memmingen či Zmrtvýchvstalý Kristus z dílny Hanse Klockera v Brixenu.

Může opravdu existovat umělecká tvorba bez podpory racionální a strukturované reflexe, anebo může přežít věda bez individuální i kolektivní imaginace? Možná právě tato otázka a následné hledání odpovědí ukazuje cestu, kterou se v poslední době vydalo už mnoho vědců stejně jako umělců. Umělé rozdělení vědy a umění jako jasně oddělených kategorií bere za své a jistoty, které byly vizí v 19. a ještě i ve 20. století, přestávají platit...

První rozsáhlejší zmapování činnosti sklářské huti hrabat Harrachů v Novém Světě v Krkonoších v první polovině 19. století - v této době byla zdejší sklářská výroba na světové úrovni. Mapuje produkci sklárny v období uměleckých stylů klasicismu, empiru a především biedermeieru a druhého rokoka.

Kniha se věnuje historii zázračného obrazu, poutí k Panně Marii Přeštické a baroknímu poutnímu chrámu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Obraz Panny Marie oplakávající Krista právě sňatého z kříže, který zhotovil dobřanský malíř Matěj Pazourek, si snad v roce 1686 pořídila Alžběta, manželka přeštického prvního radního Jakuba Jiřího Hofmistra. Obraz měli manželé Hofmistrovi ve veliké vážnosti, dlouhou dobu se však nijak zvláštně neprojevoval. První zázrak na něm spatřila až jakási poutnice Ludmila Berrová, která kolem roku 1700 přespala u Hofmistrů v domě a v noci, když se před posvátným obrazem modlila, spatřila, že obraz bolestné Panny Marie je pokryt velkým množstvím potu... Netrvalo dlouho a k zázračnému obrazu Panny Marie Přeštické začali přicházet poutníci z míst blízkých i značně vzdálených a nacházeli zde útěchu, pomoc i uzdravení.

Rámcovým tématem je vztah literatura médií, přičemž pojem média je chápán v nejširším slova smyslu. Úvodní text se věnuje transpozici evangelijní zvěsti do písemného kódu helénského světa. Text docenta Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění Davida Drozda se věnuje divadelních adaptací literárního textu. Studie Pavla Kořínka se věnuje komixovému pojmosloví. Práce Petra Bubeníčka je zaměřena na studium literatury ve filmu. Ivona Bergmann se věnuje aktuálnímu tématu - elektrifikaci literatury a konečně závěrečná stať Jaromíra Blažejovského se věnuje rozhraní literatury a filmu v rumunské kinematografii.

Pravděpodobně málokdo by předpokládal, že se v první Československé republice v polovině dvacátých let vyprodukovalo až 18,5 % (!) celosvětové produkce surového řepného cukru. Kolektivní monografie skupiny autorů z Katedry hospodářských dějin Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze si klade za cíl připomenout významnou tradici výroby bílého zlata v Československu, resp. v regionu střední Evropy, kde se cukrovarnictví v průběhu druhé poloviny 19. století etablovalo v jedno z nejvýznamnějších odvětví potravinářského průmyslu. Po rozpadu Rakousko-Uherska cukrovarnictví zajišťovalo pro nově zformovaný československý stát vysoké příjmy pro státní pokladnu, díky čemuž dopomohlo k rychlejší ekonomické stabilizaci nově budované národní ekonomiky mladé republiky.

K čemu je umění? Má pro společnost a lidský život nějakou specifickou, jinými způsoby nenahraditelnou hodnotu? Není jen zábavou, libůstkou, odpočinkem od reálného světa či únikem od něj? V hledání odpovědi na tyto otázky se autor obrací nejprve ke Šklovského pojetí umění jako nástroje aktualizace našeho vnímání a porozumění světu, rozpracované v české strukturální estetice. Soustředí se na Mukařovského úvahy o jedinečné funkci umění, na koncept estetického postoje či formalistické úvahy o ozvláštnění. V druhé části knihy pak reflektuje význam termínu fikčnost, konfrontuje ontologicky heterogenní pojetí referentu fikčního znaku, rozvrhované Johnem Searlem, s pojetím ontologicky homogenním, rozpracovaným Lubomírem Doleželem. Na materiálu, který nám dává k dispozici publikace prezentující ohlasy na Český snář Ludvíka Vaculíka, obhajuje pragmatické pojetí fikčnosti chápané jako specifický modus čtení. Výchozí otázka jej nakonec přivádí ke konceptu estetické zkušenosti, kterým se zabývá třetí část monografie. Autor v ní vychází především z pragmatické filosofie a estetiky Johna Deweyho a jeho pokračovatelů (Beardsley, Shusterman), obrací se však také k estetickým úvahám Gadamerovým, k de Manově polemice s novokritickým konceptem díla jako organické jednoty či k Mukařovského pojmu sémantické gesto.

Tvorba Benedikta Rieda ve službách Vladislava Jagellonského byla jedním z vrcholů stavitelské kultury přelomu 15. a 16. století. Zásluhou zahraničních kontaktů královské huti se v okruhu tohoto mimořádného architekta od 90. let 15. století začaly v Čechách vedle aktuálních výdobytků pozdní gotiky prvně prosazovat i prvky nového stavitelského jazyka inspirované antickým dědictvím. Autorka si vytkla za cíl nejen zabývat se otázkami vzniku a vztahu dosud nepříliš poznaného, byť výrazného souboru riedovských portálů, ale také pokus přiblížit se k tomu, za jakých okolností a proč se na těchto dílech gotika a renezance z pohledu tehdejších kameníků či jejich patronů objevily. Kniha obsahuje bohatou obrazovou dokumentaci.

První rozsáhlejší zmapování činnosti sklářské huti hrabat Harrachů v Novém Světě v Krkonoších v první polovině 19. století - v této době byla zdejší sklářská výroba na světové úrovni. Mapuje produkci sklárny v období uměleckých stylů klasicismu, empiru a především biedermeieru a druhého rokoka.