Isla

Po hodině výslechu major Jiří Dvořák Slávu Čermáka propustil. Do psacího stroje zasunul list papíru se dvěma kopiemi a pustil se do zprávy: Krajská správa SNB Praha, I/a odbor, vnitřní oddělení 3 Tajné! 20. července 1977, Praha Hlášení kontrarozvědného odboru Krajské správy SNB Praha o kontaktu sledovaného rakouského státního příslušníka Josefa Milera, zaměstnance Austrian Airlines. ÚŘEDNÍ ZÁZNAM: Dne 20. 7. 1977 předvolán Slavomír Čermák zaměstnanec Správy služeb diplomatickému sboru k vysvětlení o kontaktu s rakouským státním příslušníkem Josefem Milerem. Jedná se už o čtvrtou návštěvu jmenovaného na území ČSSR. Podle hlášení agenta StB s krycím názvem „Diplomat“ získává tento materiály ekonomického charakteru společně s ideologickou činností. Zajišťuje distribuci exilových tiskovin na území České republiky. Bylo prokázáno, že pašuje knihy exilového vydavatelství Index a Svědectví. Snaží se navázat styky ke kolportaci těchto tiskovin zejména mezi mládeží. Zatím nelze plně prokázat, že kontakt předvolaného byl pouze náhodný, a proto se doporučuje jeho sledování. Případné jeho zapojení do činnosti buněk provánějících distribuci nepovolených a kompromitujících tiskovin. Opatření: K informaci vedení správy a analyticko-evidenčního odboru MV. Celková situace je nadále sledována Mjr. Dvořák Jiří Major vytáhl spis z psacího stroje, aby tam připojil svůj podpis. Bylo nutné originál a jednu kopii poslat služební poštou. Ta administrativa je stále složitější, pomyslel si a podíval se na hodinky. Měl zpoždění. Už měl být půl hodinu v Konviktu u dobrého piva a kolegů z ostatních oddělení. S tím Čermákem se to trochu zaseklo.

Romaneto Císařský relax v lázních Bardějov je literární road movie o cestě na východní Slovensko. Manželská dvojice Karel a Ida Zachovi v ní odjíždí s cestovní kanceláří do lázní nedaleko Bardějova. Slibují si od toho, změnu prostředí, nové zážitky, rovněž tak užít si lázeňské procedury a poznat východní části bývalé Československé republiky. Prostě onen slibovaný lázeňský relax. Nejsou ničím vázáni, povinnosti nemají a chtějí si užít příjemné dny. Sedmidenní léčební pobyt i s hvězdicovými výlety do okolí. Oba zde nachází příjemné slovenské lázně obklopené nádhernou a neporušenou přírodou. Přijíždí do místa, které znají jen z internetu. Lázně Bardějov mají svoji bohatou historii, ještě z doby, kdy tato část Slovenska byla Horními Uhrami. Lázně tehdy navštěvovaly panovnické celebrity. Ke konci 19. století sem zavítala i císařovna Alžběta zvaná Sisi, manželka císaře Františka Josefa I., aby se zde zotavila z úmrtí svého syna Rudolfa, následníka habsburského trůnu. Sisi zde strávila pouhých dvacet dva dnů, ale zanechala tu své zřetelné stopy a stala se tak pro Karla Zacha průvodcem po zdejších lázních. Informace o jejím pobytu u Karla vyvolaly zájem, neboť zdejší život císařovny se lišil od obvyklého pobytu ostatních význačných hostů. Nemá nic jiného na práci, a tak se snaží za pomoci místního archiváře mapovat její život, a to nejen zde v lázních. Karel, při svém bádání mimo jiné narazí na věc zdánlivě banální, jakou je ztráta lázeňského pohárku ze kterého císařovna pila a lázním ho věnovala jako upomínku na svůj pobytu. Pohárek byl jako důležitý a cenný artefakt vystaven v Lázeňském domě, ale bezprostředně po císařovnině odjezdu z lázní se ztratil. Tento čin tehdy vyvolal mnoho rozruchu a pobouření. Stalo se však to, co nikdo nepředpokládal. Tři roky poté, v době, kdy byla císařovna, zavražděna italským anarchistou na břehu Ženevského jezera, se pohár opět objevil a dokonce se navrátil na své původní místo, tedy do výklenku Léčebného domu. Je pravdou, že se to se stalo před sto dvaceti lety, ale tahle otázka Karla Zacha jako bývalého policistu, zajímá a vzrušuje. Začíná se zajímat o podrobnosti, a uvažuje, co tehdejšího pachatele vedlo k tomu, že pohár vrátil na původní místo a snaží se mu porozumět. Jaký byl osud onoho skleněného pohárku ze kterého pila samotná císařovna Sisi. Ztráta zdánlivě vypadá jako banální záležitost, ale i po letech o čemsi vypovídá. Společně s místním knihovníkem a archivářem rozkrývají postavu této neobvyklé ženy, která překročila práh konvencí, snaží se porozumět jejímu mnohem intenzivnějšímu životu ve světě vysněném, než skutečném. Půl století byla císařovnou a královnou problematické říše v době jejího úpadku a neudělala nic proto, aby tento úpadek zpomalila.

Při trampském potlachu na březích řeky Sázavy pod zříceninou hradu Hláska došlo k úmrtí jednoho člena trampské komunity. Jeho smrt je zdánlivě banální, způsobená zřejmě nešťastnou náhodou. Mrtvý nebyl vůdčí osobností, ale spíše mládenecem potýkajícím se s vlastním životem. Proto hledal únik z městské civilizace do lesů a přírody, do společenství stejně smýšlejících kamarádů. Píše se rok 1992. Na břehu Sázavy se objevuje navrátilec z ciziny. Má v úmyslu tohle idylické místo změnit k obrazu svému. To se ale ostatním nelíbí. Kanda, jeden z trampů nevěří, že k úmrtí došlo nešťastnou náhodou, jak jsou o tom přesvědčeni všichni ostatní. Vydává se proti proudu času, schraňuje důkazy a snaží se nejen vytvořit skutečný obraz svého kamaráda, ale hlavně najít důvod proč musel být odstraněn...

Poštovní doručovatelka odstavila moped před venkovským stavením. Po kamenném zápraží došla ke dveřím a zaklepala. Nikdo se neozýval. Všimla si ale, že dveře jsou pootevřené. „Pane Havlíček, tady pošta“,zavolala. Nic se neozývalo. „Pane Havlíčku, nesu vám dopis“. Divné, třeba spí, proto zavolala znovu a hlasitěji. Že by odešel a zapomněl zamknout? I to je možné. Otevřela dveře dokořán a vstoupila do předsíně. Tady byla poprvé. Havlíček jí nikdy nepozval dál. „Pane Havlíčku, jste tu?“ Vešla tedy do kuchyně. Zvědavě se rozhlížela kolem sebe. Byl tu takový nepořádek, jaký by se ale dal od samotného muže a vdovce očekávat. „Pane Havlíčku, pošta, nesu vám poštu.“ zvolala již hodně nahlas. Otevřela dveře do vedlejšího pokoje a zůstala jako opařená. Tam od stropu viselo na šňůře lidské tělo. V předtuše jí projel nitrem ledový hrot. „Proboha,“ vydechla a chytla se za ústa. Když se obrátila, uviděla tvář ve šklebu. Bosé nohy visely ze štruksových kalhot. V prvé chvíli zůstala jako přikovaná k zemi. Dotknout se ho v tuto chvíli nedokázala. Byl to šok, narazit na oběšence. Vyrazila ven. Běžela do protějšího stavení, ale tam nikdo nebyl. Nasedla tedy na moped a vydala se po okresní silnici směrem na JZD v nedalekém Otíně

Stali se v ten nešťastný zimní den účastníky hromadné havárie na dálnici D1, tak jako stovky dalších. Byli to zcela náhodní lidé, kteří se vzájemně neznali. Skupinka čtyř veselých mládenců hooligens, mířících do Liverpoolu na fotbalovou ligu; promíta č v kině okresního města jedoucí k nejvyššímu soudu; saniťák vezoucí pacienta na transplantaci srdce; manželský pár, který se rozhodl odrodit při rizikovém těhotenství v pražském Ústavu pro matku a dítě; lékař jedoucí na patologický kongres a řidič m ikrobusu vezoucí pasažery na letiště k odletu do slunného Egypta. Všichni měli důvod jet do Prahu, ale žádný z nich tam nedojel. Nebyli zraněni, jejich vozidla neutrpěla žádný šrám. Nikdo je nezahrnul do statistiky postižených. Přitom si jejich osudy si nezadaly s těmi, kdo se stali přímými účastníky nehody. Ten den bouralo při hromadné dopravní nehodě na dálnici D1 98 nákladních a 131 osobních aut. Zraněny byly tři desítky osob, nikdo nepřišel o život. Na 20 tisíc lidí zůstalo v tom mrazivém po časí uvězněno ve padesátikilometrové koloně. Provoz na dálnici se podařilo obnovit až po 11-ti hodinách.

Technici, dělníci a funkcionáři technické správy podniku Pražské komunikace v románovém prožívání přelomu let 1989 a 1990 v Praze. Jejich očima vidíme postupný a překotný přerod společnosti, spolu s nimi prožíváme vypjaté situace...