Jana Krupičková

Jsou lidé, kteří mají všechno. Lásku, podporu, bezpečí. Jednoho dne se stane něco nepříjemného a oni začnou hledat chyby. Tak dlouho je hledají, až je najdou. A o to všechno, co měli, se dobrovolně připraví. Podle mírně upraveného přísloví – Lepší holub na střeše než vrabec v hrsti – začnou znovu a tenhle scénář si několikrát zopakují. Po čase bezděky zjistí, že jim jejich chování přináší možná větší utrpení než těm, které opustili. Opakovaně si kladou otázku – Z jakého důvodu zrovna já potkávám lidi, kteří mi napřed vyhovují, cítím se s nimi dobře, abych je nakonec shledal nedostatečnými a musel je opustit a jít hledat dál ten ideál? Zralí lidé nemají potřebu se rozcházet, zralí lidé mají potřebu své vztahové problémy řešit. Nezralí odcházejí, unikají do dalších a dal- ších vztahů. Velmi často končí jako emoční oběti, které vidí problém ve všem kolem, jen ne sami v sobě. Hledají štěstí a lásku a předpokládají, že to najdou u toho druhého. A vůbec nikdy se nezeptají, co od nich ten vztah a život vůbec vlastně chtějí. Ale dokud si tyto otázky nepoloží, jsou stále na útěku.

Kniha J.Jílka je psána formou románového příběhu a ne jenom úvah, rad a zkušeností jako knihy předchozí. Dobře se čte a lidem, kterých se problém jakkoliv týká nebo je zajímá může přinést neocenitelné informace a pomoc.

Láska nikdy nemá šťastný konec. Většinou jeden z páru zemře dřív než ten druhý. Jen málokdy odejdou oba současně. Nebo se rozejdou a potom nastane čas smutku, trápení minimálně pro jednoho z dvojice jako v okamžiku smrti v předchozím případě. Mnohdy rozchod nebo rozvod vnímáme jako smrt, poušť a cítíme beznaděj a prázdnotu. Jsme lidé a žijeme s druhými lidmi a pro druhé lidi.Autor se na stránkách této knihy pokouší ukázat, že rozchod a rozvod není nutně konec všech nadějí na dobrou budoucnost. Ukázat, že existuje cesta, která je sice dlouhá, plná trní a kamení, ale jako má čas svůj smutek, tak má svůj čas naděje. Pokouší se ukázat, že i cestou přes poušť vtahů, která nastane rozvodem a rozchodem, lze mnohé vidět a poznat. Projít, poznat a vzpamatovat se v nové naději. Prožít novou budoucnost.

V momentě, kdy vím, že je pro mne něco dost dobré, dostávám se z pasti manipulativního hodnocení a z pasti, která tvrdí: Druzí vědí lépe než já, co je správné, dostačující a vyhovující. Stávám se správcem svého života. Být správcem svého života znamená opustit bezpečí tradice, smlouvy, která je vždy k podpisu, smlouvy, která našeptává, že když budu podle cizích představ, budou mě mít druzí lidé rádi. Manipulace jinými slovy říká: budeš-li podle našich představ, budeme tě mít rádi a budeš žít v bezpečí naší přízně. Obvykle za tím bývá skryta výhrůžka, že nás ti lidé opustí, pokud se nebudeme chovat podle jejich přání. Já sám rozumím oněm pohrůžkám tak, že ztrátou jejich přízně ztratím něco nenahraditelného. Ovšem při svých životních zkušenostech už vím, že lidé, chovající se tímto způsobem, rozhodně nesledují můj zájem, ale především svůj. Pakliže tohle vím, nemám žádnou potíž zabývat se tím, co je pro mne důležité, a mnohem méně tím, co je důležité pro ně. Zabývám se svými věcmi a jsem přesvědčen, že se rozhodně nechovám jako sobec, jen se chovám jako člověk, který cizí zájmy nenadřazuje nad svoje a je smířený s tím, že jej za tuhle skutečnost mnozí neobdivují