Jota strana 144 z 226

Kniha Já a safari je volným pokračování bestseleru Já a tropy, který byl záhy po prvním vydání beznadějně vyprodán.V osmdesátých letech autorka bez váhání odletěla s manželem a dvěma dětmi do rovníkové Afriky, kde její muž působil jako expert Světové organizace pro zemědělství a výživu a ona plnila roli hospodyně. S patáliemi, které život v tropech přinášel, se vyrovnávala po svém – vždy s humorem. Mezi nájezdy vřeštících opic, vyháněním gekonů a švábů z kuchyně, starostí o vodu a schováváním manželových tenisových míčků před zvídavými opicemi snila o divoké Africe. To se jí po třech letech života v Somálsku konečně splnilo – manžel ji vzal do Keni na safari. Procestovali savanu a pobyli na pobřeží Indického oceánu, což pro ni byl fascinující zážitek na celý život. Samci a samice, domorodí Masajové, krásné svahilské dívky, čokoládový James Bond, bizarní baobaby, radost z neprospané noci, bonton po africku a spousta trapasů, to je nová vzpomínková kniha Ludmily Vítovcové.Kniha je doplněna humornými ilustracemi Jaroslava Kerlese.

Kdyby tehdy v roce 1956 nebylo všímavých sousedů, kteří se podivovali nad nezvyklým tichem v sousedním bytě, asi by nevznikl tento román, protože ani Peter Wawerzinek by už nebyl na světě. Policie v prázdném bytě v Rostocku našla vyhladovělého dvouletého Petera a jeho roční sestřičku. Jejich matka prchla do západního Německa. Peter začal mluvit až ve čtyřech letech a prvních deset let svého života strávil v dětských domovech a v několika pěstounských rodinách. To, že má sestru, zjistil až ve 14 letech a o své matce se dozvěděl ještě později.Dlouho po znovusjednocení Německa ji poprvé a naposledy vyhledá a zjišťuje, že má ještě osm nevlastních sourozenců. To v něm probudí skutečnou posedlost psát. Prostřednictvím tvoření románu se tak Wawerzinek pokusil po padesáti letech zacelit mrazivou díru ve své duši, kterou způsobila osamělost, neláska, ztráta i zrada. „Stal jsem se spisovatelem proto, abych mohl napsat o své matce. A ta cesta pro mne byla jako putování do oblasti věčného ledu,“ říká.Román je tvořen mozaikou vzpomínek, pocitů, snových fantazií i strohých záznamů a novinových zpráv jako rekonstrukce času, který nelze nikdy vrátit.Krkavčí láska (Rabenliebe, 2010) získala v roce 2010 německou Cenu Ingeborg Bachmannové a byla v úzkém výběru na Německou knižní cenu.

Kniha líných radostí je skromně působící, ale mimořádně příjemná a čtivá knížka úvah, postřehů a rad, jak si co nejlépe užít život. Spolu s dalšími jedenácti autory z okruhu Hodgkinsonova časopisu Idler nabízí nový, neotřelý pohled na lenošení, jež se v jejich podání stává cestou ke skutečně hlubokým prožitkům a jedinečným způsobem uvažování o světě.Pomocí krátkých, vtipných a současně hloubavých glos oslavují obecně opomíjené činnosti a věci, které moderní společnost vytlačila na samotný okraj našeho vědomí. Vysvětlují, jak si užít posezení na lavičce, bloumání, koukání, lelkování, házení žabek, snění, odpoledního šlofíka nebo vycházku s dětmi. Nemoralizují ani nepoučují. Nabízejí svůj pohled na skutečně důležité hodnoty, bez nichž se z života stává otupující všednodennost.Kniha líných radostí je výzvou k aktivnímu životu, jehož hlavním smyslem je hledání radosti a štěstí.

Seznamte se s doktorkou Nesmlouvavou, která vám poradí, jak na to…Vyzkoušela jste už stovky diet a nějak se vám pořád nedaří zhubnout? Nerada se potíte v posilovně, kde všichni okukují vaše tělo, které má k ideálu pořádně daleko? Vidíte při pohledu do zrcadla bledou, neduživou osobu bez stopy sex-appealu? Připadáte si apatická, bez elánu a jiskry? Máte pocit, že vám v životě něco chybí? Pak je tato kniha určena právě vám! Přináší návod, jak můžete zhubnout jednou provždy a přitom se netrápit žádnými sadistickými dietami a navíc ještě získat energii, která vám v životě možná chybí. Stačí jen začít běhat. Nepotřebujete žádné drahé vybavení, nemusíte se vláčet přes celé město do tělocvičny a výsledky se dostaví v nejkratším možném čase. Navíc běhání přináší i spoustu vedlejších výhod, zdravý spánek, dobrou náladu a taky schopnost lépe překonávat všechny životní strázně. Kniha je určena úplným začátečníkům, které v šesti jednoduchých krocích nastartuje, i těm zkušeným, protože přináší spoustu chytrých rad a návodů, jak si běhání zpestřit. A pokud budete chtít, můžete to dotáhnout třeba až k maratonu. Autorka vám humornou formou vylíčí všechny překážky, na které při své cestě za štíhlým, zdravým tělem můžete narazit, a poradí, jak se s nimi vypořádat. Její vyprávění doplňují i příběhy, zážitky a zkušenosti dalších pravidelných běžců, které vás mohou motivovat. A navíc v knize najdete i návod, jak jíst zdravě a přitom se nijak zvlášť neomezovat. Takže hurá do tenisek…

Kniha Já a safari je volným pokračování bestseleru Já a tropy, který byl záhy po prvním vydání beznadějně vyprodán.V osmdesátých letech autorka bez váhání odletěla s manželem a dvěma dětmi do rovníkové Afriky, kde její muž působil jako expert Světové organizace pro zemědělství a výživu a ona plnila roli hospodyně. S patáliemi, které život v tropech přinášel, se vyrovnávala po svém – vždy s humorem. Mezi nájezdy vřeštících opic, vyháněním gekonů a švábů z kuchyně, starostí o vodu a schováváním manželových tenisových míčků před zvídavými opicemi snila o divoké Africe. To se jí po třech letech života v Somálsku konečně splnilo – manžel ji vzal do Keni na safari. Procestovali savanu a pobyli na pobřeží Indického oceánu, což pro ni byl fascinující zážitek na celý život. Samci a samice, domorodí Masajové, krásné svahilské dívky, čokoládový James Bond, bizarní baobaby, radost z neprospané noci, bonton po africku a spousta trapasů, to je nová vzpomínková kniha Ludmily Vítovcové.Kniha je doplněna humornými ilustracemi Jaroslava Kerlese.

Vůbec první vydání autentického deníku dívky z pražské židovské rodiny, která přežila holocaust, vychází s předmluvou Zdeňka Mahlera a doslovem Ivana Klímy. Deník Helgy Weissové je autentickým svědectvím dívky z pražské židovské rodiny, která přežila hrůzy druhé světové války. Stejně jako v případě Deníku Anny Frankové jde o dílo mezinárodního významu, jež se stane součástí paměti lidstva.V roce 1938, kdy si Helga začala deník psát, jí bylo devět let. Spolu s rodiči prožívala první příkoří, kterých se Židé v protektorátu dočkali, a jen bezmocně přihlížela postupným deportacím svých kamarádů, spolužáků i příbuzných. Roku 1941 se Weissovi dostali do Terezína, kde žili společně až do otcovy deportace do Osvětimi v roce 1944. V tragické nevědomosti se Helga s maminkou rozhodly jej tam následovat. Školní sešit, do kterého Helga po celé ty roky tužkou zapisovala děsivý vývoj událostí i své pocity, zazdil její strýc do jedné z terezínských zdí. Helžin tatínek byl v Osvětimi zavražděn, ale Helga i její maminka jako zázrakem přežily pobyt v Osvětimi, Freibergu a Mauthausenu i náročnou cestu zpátky domů do Prahy. Helze je patnáct a půl, když do deníku dopisuje své zážitky od odjezdu z Terezína. Je jednou z mála Židů, kteří se do Prahy vrátili a i po válce ve městě zůstali. V češtině vychází autentický deník Helgy Weissové (provdané Hoškové) vůbec poprvé. Doprovází jej ilustrace, na nichž malá Helga zachytila svou touhu po normálním životě, pospolitost lidí žijících v Terezíně, snahu dospělých děti i v tak složitých podmínkách vzdělávat i každodenní podobu života v ghettu. V knize najdete také několik stránek přetištěných ze sešitu, který její příběh uchoval, a rodinných fotografií.

Atlantic City začínalo jako malé přímořské letovisko zcela závislé na penězích, které tu utráceli turisté. Na počátku dvacátého století se dočkalo prvního velkého rozmachu, jenž vrcholil v letech prohibice. Proslulo jako místo nabízející zábavu všem, kdo jsou za ni ochotní a schopní zaplatit, bez ohledu na to, na které straně zákona stojí. Jediným náboženstvím byl úspěch a kritici stejně jako různí mravokárci tu neměli místo. Na počátku století žila místní politická elita z peněz pocházejících z heren, barů, vykřičených domů a dalšího nelegálního podnikání a tak to zůstalo celých následujících sedmdesát let, kdy Atlantic City ovládala složitě propletená skupina politiků a gangsterů, jejichž typickým představitelem byl Enoch Nucky Johnson, úspěšný republikánský politik a pašerák alkoholu, majitel bordelů a heren.

Kniha líných radostí je skromně působící, ale mimořádně příjemná a čtivá knížka úvah, postřehů a rad, jak si co nejlépe užít život. Spolu s dalšími jedenácti autory z okruhu Hodgkinsonova časopisu Idler nabízí nový, neotřelý pohled na lenošení, jež se v jejich podání stává cestou ke skutečně hlubokým prožitkům a jedinečným způsobem uvažování o světě.Pomocí krátkých, vtipných a současně hloubavých glos oslavují obecně opomíjené činnosti a věci, které moderní společnost vytlačila na samotný okraj našeho vědomí. Vysvětlují, jak si užít posezení na lavičce, bloumání, koukání, lelkování, házení žabek, snění, odpoledního šlofíka nebo vycházku s dětmi. Nemoralizují ani nepoučují. Nabízejí svůj pohled na skutečně důležité hodnoty, bez nichž se z života stává otupující všednodennost.Kniha líných radostí je výzvou k aktivnímu životu, jehož hlavním smyslem je hledání radosti a štěstí.

Po první výpravě na legendární ostrovy v Pacifiku, do oblasti Polynésie čili Mnohoostroví, se slavný cestovatel a etnolog Miloslav Stingl vydává do koutů ještě tajuplnějších… Ve druhém dílu svých memoárů z cest do jižních zemí, kde žili kanibalové a lidé se milovali i na maličkých atolech, míří do dvou oblastí zároveň. Nejprve zavzpomíná na své toulky Melanésií, „zemí temných lidí“, aby pak provedl čtenáře Mikronésií, rozlehlým lánem světa se stovkami mikroostrůvků, kam se autor dostal dřív nežli ničivá globalizace.„Moře se vzpíná. Nebe hoří. A na lazurných vodách západu tohoto největšího oceánu naší planety plují těžké ostrovy. vět je tu jiný. Svět je tu leckde o deset tisíc let pozadu. Zastavil se zde čas? Ne, čas i tady běží. Ale než překlene vzdálenost mezi jednotlivými kulturami, které dnes národopisec na naší planetě nalézá, bude tento svět, Melanésie vzdálená a zapomenutá, vzdálená a záhadná, vzdálená a mlčenlivá, obrazem naší vlastní minulosti,“ napsal Stingl v úvodu beze zbytku vyprodané knihy z roku 1970.Ke vzpomínkám na Šalomounovy ostrovy, Fidži, Nové Hebridy či Novou Británii, kde žijí kučeravé národy, přidává aktualizované a komentované vydání i mikronéské příběhy z roku 1976. Povídání o prvním tetovaném bělochovi na Ponape, o kamenných mincích na Yapu vysokých jako chlap, o tajemných stavbách oceánských „Benátek“ v Nan Madol nebo také o lidech, jejichž společenské postavení určuje – ano – obyčejný hřeben.

Po první výpravě na legendární ostrovy v Pacifiku, do oblasti Polynésie čili Mnohoostroví, se slavný cestovatel a etnolog Miloslav Stingl vydává do koutů ještě tajuplnějších… Ve druhém dílu svých memoárů z cest do jižních zemí, kde žili kanibalové a lidé se milovali i na maličkých atolech, míří do dvou oblastí zároveň. Nejprve zavzpomíná na své toulky Melanésií, „zemí temných lidí“, aby pak provedl čtenáře Mikronésií, rozlehlým lánem světa se stovkami mikroostrůvků, kam se autor dostal dřív nežli ničivá globalizace.„Moře se vzpíná. Nebe hoří. A na lazurných vodách západu tohoto největšího oceánu naší planety plují těžké ostrovy. vět je tu jiný. Svět je tu leckde o deset tisíc let pozadu. Zastavil se zde čas? Ne, čas i tady běží. Ale než překlene vzdálenost mezi jednotlivými kulturami, které dnes národopisec na naší planetě nalézá, bude tento svět, Melanésie vzdálená a zapomenutá, vzdálená a záhadná, vzdálená a mlčenlivá, obrazem naší vlastní minulosti,“ napsal Stingl v úvodu beze zbytku vyprodané knihy z roku 1970.Ke vzpomínkám na Šalomounovy ostrovy, Fidži, Nové Hebridy či Novou Británii, kde žijí kučeravé národy, přidává aktualizované a komentované vydání i mikronéské příběhy z roku 1976. Povídání o prvním tetovaném bělochovi na Ponape, o kamenných mincích na Yapu vysokých jako chlap, o tajemných stavbách oceánských „Benátek“ v Nan Madol nebo také o lidech, jejichž společenské postavení určuje – ano – obyčejný hřeben.

Knihu Kruh smrti napsal Chris Tvedt. Advokát Mikael Brenne je společníkem v úspěšné advokátní firmě a jedním z nejlepších soudních obhájců v zemi. Hans Mikkelsen alias Řek je profesionální kriminálník, který má prsty skoro ve všem. Mikael Brenne se zpočátku dívá na obhajobu Řeka jako na čistě rutinní práci. To, co začalo jako obyčejný soudní proces, se brzy ale ukáže být noční můrou. Aby se Mikael dostal pryč od svých vlastních problémů, rozhodne se pomoci mladému muži, který byl před dvaceti pěti lety odsouzen za dvojnásobnou vraždu dvou dívek na ostrově Vest?y. Mladík chce dosáhnout obnovení procesu. Mikael Brenne odjíždí na ostrov Vesty bez víry, že by se mu obnovení procesu mohlo podařit. Brzy se však ukáže, že stará tragédie stále žije v myslích lidí na ostrově, a ne všichni jsou rádi, když se někdo prohrabuje ve starých tajemstvích. A Mikael Brenne, který si myslel, že jeho život už nemůže být horší, brzy zjistí, že se mýlil. Může být ještě horší. Mnohem horší…

Nelítostně vtipný román o krutě komických dobrodružstvích bodrého Pirátského kapitána a jeho střelené posádky, tentokrát mezi vědci. Ještě nikdy od dob, kdy byl napsán Moby Dick... Ne, ještě nikdy od Ostrova pokladů... Ne, dokonce ještě nikdy od příběhu o Jonášovi a velrybě nevznikla žádná námořní sága, která by se vyrovnala knize Piráti! Dobrodružství s vědci, jejímž autorem je Gideon Defoe. Hlavním hrdinou eposu je nejúžasnější mořeplavec všech dob, nezapomenutelný Pirátský kapitán, který má podivuhodnou schopnost udržet si svůj plnovous vždy hedvábně jemný a skvěle upravený i přesto, že tráví celé měsíce na moři.Hnán obavami, že jeho pirátskou posádku už začíná nudit lelkování na pláži, pomrkávání po krásných divoškách a marné pokusy postavit si skákací hrad z medúz, rozhodne se Pirátský kapitán, že je nejvyšší čas vyrazit na dobrodružnou výpravu.Při pátrání po ohromné zlaté kořisti omylem napadne loď Beagle s mladým Charlesem Darwinem na palubě a spolu s ním pak vede svou lotrovskou posádku z exotických Galapág do mlhou zahalených ulic viktoriánského Londýna. Tam se piráti setkají s děsivými vraždami, mizejícími dívkami, radioaktivními slony i samotným svatým Duchem. A to není ani zdaleka vše…

Životopisný román Neštěstí bývalo mým bohem je další knihou světově proslulého autora, kterým je Bruce Duffy, který si získal uznání již svou prvotinou Svět, jak jsem ho viděl, věnovanou životu významného filozofa dvacátého století Ludwiga Wittgensteina.Tentokrát se Duffy zaměřil na neméně známého francouzské básníka Arthura Rimbauda, jenž svou tvorbou dodnes fascinuje celý literární svět a svým rebelským životem plným nečekaných zvratů oslovuje laickou veřejnost, která má jinak k poezii prokletých básníků jen vlažný vztah.Duffy čtenáře v předmluvě upozorňuje, že ačkoli se snažil co nejvěrněji popsat Rimbaudovu povahu, uměleckou dráhu a jednotlivé etapy jeho tvůrčího i osobního života, měli by mít neustále na paměti, že jde o fiktivní příběh, který se nesoustředí na fakta a přísné řazení jednotlivých událostí, nýbrž soustavně ohýbá známé informace, stejně jako se ohýbá světlo v hranolu, čímž odhaluje své skryté barvy. A přesně tak jeho román vyznívá. Je současně velkolepou dobovou freskou i detailním průnikem do osobnosti jednoho z nejzajímavějších a nejzáhadnějších umělců historie, zázračného dítěte, které stejně rychle zazářilo a oslnilo pařížské literáty, jako se vzdalo další tvorby a uchýlilo se do střízlivého světa obchodu. Duffy kreslí skvělé postavy, historické – například Rimbaudovu matku, jejíž portrét patří v románu k těm nejplastičtějším – i fiktivní, třeba paní MacDonaldovou, Angličanku, která Rimbauda doprovází na závěrečné cestě do nemocnice v Marseille. Duffy nevynechává žádnou ze známých událostí, přibližuje Rimbaudovo osudové setkání s Verlainem, stejně jako jejich krátký společný život, jenž se stal skandálem desetiletí a v jehož průběhu Rimbaud stačil rozvrátit přítelovo manželství. Píše o jejich rozchodu a dalších létech Rimbaudova života „bez poezie“ strávených v Etiopské poušti, kde se věnoval obchodu. Současně se ale snaží proniknout pod povrch, pokouší se zodpovědět otázky, na které historické bádání nemá spolehlivé odpovědi. Vyniká přímočarostí a odvahou a při tom ani na chvíli nenudí.Velkou předností knihy Neštěstí bývalo mým bohem je její košatý a současně úsporný styl stejně jako Duffyho plnokrevný a bohatý, neokázale obrazný jazyk, kterým se bravurně pouští do velkých historických pláten i detailně propracovaných miniatur. Uchvacuje lehkostí a bezprostředností a – možná trochu překvapivě – humorem.Kniha nadchne nejen milovníky poezie a znalce Rimbaudova života, ale také všechny, kdo hledají inteligentní přemýšlivou knihu, které nechybí psychologická hloubka ani napětí.

Kniha Tajemství závojů, jejíž autorkou je ZoëFerrarisová, je strhující volné pokračování bestseleru Oči pouště. Od žen v Saúdské Arábii se očekává, že povedou nenápadný život předepsaný zákony islámu a tradicí. Ale Katya, jedna z té nepatrné hrstky žen v soudní laboratoři v Džiddě, je odhodlaná ve svém oboru prorazit.Když se na pláži najde tělo brutálně zbité ženy, místní detektivové se záhy chystají případ uzavřít jako další nevyřešitelnou vraždu — což se děje zcela samozřejmě ve městě, kde závoje konzervativního islámu drží ženy v anonymitě za života stejně jako po násilné smrti. Pokud je i tahle žena další z řady zavražděných služebných, najít viníka bude naprosto nemožné.Jediná Katya je přesvědčená, že se podaří oběť identifikovat a vraha najít. Na pomoc přivolá svého přítele Nájira a brzy se ukáže, že mrtvá dívka je mladá filmařka Leila, která si svými kontroverzními dokumentárními snímky vysloužila mnoho nepřátel. Jediným vodítkem je Leilin utajovaný materiál; Katya s Nájirem stanou tváří v tvář temné stránce města Džidda, již se Leila snažila odhalit: prostituci, násilí, vykořisťování a žárlivě střežená tajemství. Během vyšetřování vytvoří nečekané spojenectví s Američankou, jejíž manžel zmizel. Pátrání je zavede z ulic zacpaných auty do široširé pouště za městem. V Tajemství závojů spojuje oceněná autorka Zoë Ferrarisová vzrušující detektivku čtenou jedním dechem a unikátní intimní vhled do životů žen na Středním východě.

Dinosauří peří je kriminální román z vědeckého prostředí, milostný příběh a psychologické drama zároveň. Román, jehož autorkou je Sissel-Jo Gazanová, byl vyhodnocen jako nejlepší dánský kriminální román posledního desetiletí. Anna se zlobí. Na svou matku, na život, na svou diplomovou práci a taky na svého vedoucího práce, který se podle ní chová už půl roku „nemožně“. Ale je nalezen mrtev a vše nasvědčuje tomu, že se mu někdo snažil pomstít. Nebyla to Anna? Kriminalista Soren chce Anně uvěřit, pokud mu pomůže rozkrýt hrůzné okolnosti vraždy a nahlédnout do světa přírodovědců, kteří jsou hnáni touhou po moci a slávě a pro svůj osobní prospěch jsou ochotni obětovat téměř cokoliv. Anna se ocitá ve víru událostí, které dlouhými nitkami souvislostí zabíhají hluboko k podstatě její diplomové práce o vývoji dinosaurů a ještě hlouběji ke kořenům jejího a Sorenova osobního života.

Kniha Tajemství závojů, jejíž autorkou je ZoëFerrarisová, je strhující volné pokračování bestseleru Oči pouště. Od žen v Saúdské Arábii se očekává, že povedou nenápadný život předepsaný zákony islámu a tradicí. Ale Katya, jedna z té nepatrné hrstky žen v soudní laboratoři v Džiddě, je odhodlaná ve svém oboru prorazit.Když se na pláži najde tělo brutálně zbité ženy, místní detektivové se záhy chystají případ uzavřít jako další nevyřešitelnou vraždu — což se děje zcela samozřejmě ve městě, kde závoje konzervativního islámu drží ženy v anonymitě za života stejně jako po násilné smrti. Pokud je i tahle žena další z řady zavražděných služebných, najít viníka bude naprosto nemožné.Jediná Katya je přesvědčená, že se podaří oběť identifikovat a vraha najít. Na pomoc přivolá svého přítele Nájira a brzy se ukáže, že mrtvá dívka je mladá filmařka Leila, která si svými kontroverzními dokumentárními snímky vysloužila mnoho nepřátel. Jediným vodítkem je Leilin utajovaný materiál; Katya s Nájirem stanou tváří v tvář temné stránce města Džidda, již se Leila snažila odhalit: prostituci, násilí, vykořisťování a žárlivě střežená tajemství. Během vyšetřování vytvoří nečekané spojenectví s Američankou, jejíž manžel zmizel. Pátrání je zavede z ulic zacpaných auty do široširé pouště za městem. V Tajemství závojů spojuje oceněná autorka Zoë Ferrarisová vzrušující detektivku čtenou jedním dechem a unikátní intimní vhled do životů žen na Středním východě.