Kartuziánské nakladatelství strana 2 z 3

Zmicer Daškievič je nové zářící jméno v současné běloruské literatuře. Je to nejen běloruský básník a prozaik, ale hlavně společensko-politický aktivista, který v roce 2010 byl z jedním z kandidátů na prezidenta. V den prezidentských voleb 19.12.2010 byl krutě zbit, těžce raněn a s mozkolebečním traumatem v bezvědomí odvezen do nemocnice, poté převezen do vězení a posléze do domácího vězení.

Krvavé jahody vypraví děsivé svědectví Věry Sosnarové deportované ve čtrnácti letech spolu s devítiletou sestrou Naďou a jejich ruskou matkou – petrohradskou emigrantkou Ljubou Mělkinovou – z Brna do Sovětského svazu. V nápravném pracovním táboře na Sibiři zažívají nekonečné hrůzy stalinského teroru, které matka nepřežije. Po vytouženém propuštění putují jako sirotci bez dokladů na Dálný východ, kde pokračují v otrockých pracích v lese, na tichomořské obchodní lodi a posléze v sovětském vnitrozemí, v dole, kolchoze a slévárně. Do Československa se vrací až po devatenácti letech, za velmi nevýhodné pracovní smlouvy. Pozadí dramatu života a smrti vykresluje 20. století jako střet nacionalismů, degeneraci lidských ideologií a světových válek. Sestra Naďa již zemřela, ale Věra jezdí nadále vyprávět svůj životní příběh zájemcům a studentům nejen po celé republice, ale i do zahraničí. Nyní vychází již 4. vydání Krvavých jahod s podtitulem Příběh ženy, která přežila gulag. Nechť je tento příběh autentickým poselstvím pro budoucí generace.

Krvavé jahody vypraví děsivé svědectví Věry Sosnarové deportované ve čtrnácti letech spolu s devítiletou sestrou Naďou a jejich ruskou matkou – petrohradskou emigrantkou Ljubou Mělkinovou – z Brna do Sovětského svazu. V nápravném pracovním táboře na Sibiři zažívají nekonečné hrůzy stalinského teroru, které matka nepřežije. Po vytouženém propuštění putují jako sirotci bez dokladů na Dálný východ, kde pokračují v otrockých pracích v lese, na tichomořské obchodní lodi a posléze v sovětském vnitrozemí, v dole, kolchoze a slévárně. Do Československa se vrací až po devatenácti letech, za velmi nevýhodné pracovní smlouvy. Pozadí dramatu života a smrti vykresluje 20. století jako střet nacionalismů, degeneraci lidských ideologií a světových válek. Sestra Naďa již zemřela, ale Věra jezdí nadále vyprávět svůj životní příběh zájemcům a studentům nejen po celé republice, ale i do zahraničí. Nyní vychází již 4. vydání Krvavých jahod s podtitulem Příběh ženy, která přežila gulag. Nechť je tento příběh autentickým poselstvím pro budoucí generace.

Být knězem v dnešní době je bezpochyby nesnadné. Knih o kněžství se již v průběhu historie napsalo hodně, a řada z nich má jistě ještě dnes svou platnost – neboť to, co kněžství je, se nemění. Méně se však píše o tom, jak žít (a rozeznávat) kněžské povolání v moderní době. Kniha sestává z dvaceti čtyř kapitol - promluv, které monsignor Timothy Dolan jako tehdejší rektor pronášel k bohoslovcům North American College v Římě. Nejedná se tedy o odborný text prošpikovaný poznámkami pod čarou, naopak, je v něm zachována živost projevu a čtenář se místy neubrání ani smíchu, ani hlubokému zamyšlení. Přestože se nejedná o odborný text, jednotlivým zamyšlením nechybí solidní teologická hloubka ani systematické zpracování. Mons. Dolan vždycky postaví před zrak čtenářů ideál ctnosti, vysvětlí jeho smysl a důležitost, upozorní na možná úskalí při snaze tohoto ideálu dosáhnout, a vždy nabídne i řadu ryze praktických způsobů „jak na to“ – z nichž jako první je takřka pokaždé modlitba. Autor bohatě čerpá z Písma i z církevní tradice, připomíná velké a někdy možná i zapomenuté postavy církevní historie. Stejnou měrou však čerpá i ze života Církve dnes, z každodenního života kněží, jejichž příběhy a zážitky nejsou nijak vzdálené zkušenostem dnešního čtenáře.

Krvavé jahody vypraví děsivé svědectví Věry Sosnarové deportované ve čtrnácti letech spolu s devítiletou sestrou Naďou a jejich ruskou matkou petrohradskou emigrantkou Ljubou Mělkinovou z Brna do Sovětského svazu. V nápravném pracovním táboře na Sibiři zažívají nekonečné hrůzy stalinského teroru, které matka nepřežije. Po vytouženém propuštění putují jako sirotci bez dokladů na Dálný východ, kde pokračují v otrockých pracích v lese, na tichomořské obchodní lodi a posléze v sovětském vnitrozemí, v dole, kolchoze a slévárně. Do Československa se vrací až po devatenácti letech, za velmi nevýhodné pracovní smlouvy. Pozadí dramatu života a smrti vykresluje 20. století jako střet nacionalismů, degeneraci lidských ideologií a světových válek. Sestra Naďa již zemřela, ale Věra jezdí nadále vyprávět svůj životní příběh zájemcům a studentům nejen po celé republice, ale i do zahraničí. Nyní vychází již 3. vydání Krvavých jahod s podtitulem Příběh ženy, která přežila gulag. Nechť je tento příb ěh autentickým poselstvím pro budoucí generace.

Krvavé jahody vypraví děsivé svědectví Věry Sosnarové deportované ve čtrnácti letech spolu s devítiletou sestrou Naďou a jejich ruskou matkou petrohradskou emigrantkou Ljubou Mělkinovou z Brna do Sovětského svazu. V nápravném pracovním táboře na Sibiři zažívají nekonečné hrůzy stalinského teroru, které matka nepřežije. Po vytouženém propuštění putují jako sirotci bez dokladů na Dálný východ, kde pokračují v otrockých pracích v lese, na tichomořské obchodní lodi a posléze v sovětském vnitrozemí, v dole, kolchoze a slévárně. Do Československa se vrací až po devatenácti letech, za velmi nevýhodné pracovní smlouvy. Pozadí dramatu života a smrti vykresluje 20. století jako střet nacionalismů, degeneraci lidských ideologií a světových válek. Sestra Naďa již zemřela, ale Věra jezdí nadále vyprávět svůj životní příběh zájemcům a studentům nejen po celé republice, ale i do zahraničí. Nyní vychází již 3. vydání Krvavých jahod s podtitulem Příběh ženy, která přežila gulag. Nechť je tento příb ěh autentickým poselstvím pro budoucí generace.

Autorovi této knihy jde o kritickou sebereflexi české strany tam, kde vůči Němcům přetrvává zaujatost, mýty, legendy a polopravdy; o co možná nejobjektivnější pohled na soužití obou národů v minulosti; o střízlivé a věcné posouzení faktorů, které vedly k vzájemnému odcizení; o vzbuzení hlubší empatie vůči všem nevinným Sudetoněmcům, které postihlo vyhnání z Čech i Moravy; o bližší poznání spoluobčanů německé národností, kteří ve své domovině směli zůstat; o trvalé zlepšování česko-německých vztahů a prohlubující se přátelství mezi našimi dvěma národy. Je to kniha, která čtenáře přiměje k hlubšímu zamyšlení, kdo jsme my, kdo jsou oni, kde se staly chyby a jak je dnes lze nejlépe překonávat.

Noc Elie Wiesela je první knihou románové trilogie Noc, Úsvit a Den. Vedle děl Primo Leviho a Deníku Anny Frankové je kniha považována za jeden z pilířů literatury o holocaustu. Na rozdíl od Úsvitu a Dne, jež jsou literární fikcí, popisuje román Noc vlastní zážitky autora – mladého ortodoxního Žida, pocházejícího z rumunského města Sighetu Marma?iei v Transylvánii. V roce 1944 byl s rodinou deportován do nacistických vyhlazovacích táborů Osvětim a Buchenwald. Jeho víra v Boha a důvěra v lidskost byla otřesena. Své hrůzné zážitky se odhodlal vylíčit teprve až letech 1954 – 1955 v rozsáhlém rukopisu psaném v jidiš. Jeho podstatně zkrácená verze byla roku 1956 vydána v Argentině pod názvem Un di velt hot geshvign (A svět mlčel). V roce 1958 vyšla ve francouzštině pod novým názvem La Nuit v pařížském vydavatelství Les Éditions de Minuit a v roce 1960 v angličtině jako Night, zásluhou newyorského vydavatelství Hill & Wang. Kniha byla postupně přeložena i do dalších jazyků. Český překlad z původního francouzského originálu byl vydán bez předmluvy v letech 1999 a 2007 v pražském nakladatelství Sefer. Nyní v Kartuziánské nakladatelství vychází doplněné 3. české vydání s aktualizovanou předmluvou autora.

Publikace analyzuje současnou situaci a příčiny útoků na tradiční rodinu a celou společnost. Knihu by si měli přečíst učitelé, politici, kněží a každý, kdo chce znát jasnou argumentaci v oblasti rodinné etiky, objasňující nebezpečí gender ideologie a homosexualismu. Kniha paní Kuby se snaží otevírat lidem oči, aby viděli a pochopili dnešní vývoj společnosti. Globální sexuální revoluce je tu poprvé představena v souvislostech: myšlenkoví průkopníci od dob Francouzsk. revoluce, obrat od feminismu k gender-ideologii, strategické globální prosazení gender-ideologie v prostředí OSN, EU a národních vlád. Politické znásilnění jazyka, epidemické rozšíření pornografie, zrušení všech morálních norem. Platí to, o čem hovoří podtitul knihy: všechno se nabízí jako svoboda, přitom ale vede k jejímu zničení.“ Kniha popisuje současnou kulturní revoluci a společenské změny. Ukazuje slepou uličku, do které se dostává naše dnešní společnost a hledá východisko z ní.

Předložená monografie je věnována velké biskupské osobnosti – Josefu Hlouchovi. Autor podrobně nahlédl již do Hlouchova dětství a vylíčil zde detailně rodinné poměry, z nichž vyšel, jeho studia, nejprve na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a pak na teologické fakultě v Olomouci i etapu kněžské činnosti. Podařilo se mu zároveň velice dobře zachytit a zdůraznit ty duchovní postoje a aspekty Hlouchovy činnosti, které se projevují i v pozdějších obdobích, a z nichž vychází ve své kněžské a biskupské službě. Josef Hlouch totiž bezesporu patří ke generaci kněží, jež se stala hybnými silami snah o hlubokou duchovní obnovu, reagující na poválečnou společenskou i duchovní krizi. Hlavní část životních osudů je spojena s obdobím po roce 1945, kdy je jmenován českobudějovickým biskupem, a to v době, kdy sílí zápas o další podobu společnosti i státu. Je logické, že velmi obsáhle tematizoval František Kolouch biskupovy osudy během komunistického režimu, kde se mu podařila vystihnout i vnitřní pnutí, které v církvi existovala po etablování totalitní vlády v roce 1948. Zmiňuje těžkou situaci biskupa poté, co zesiluje represivní tlak, který ústí do biskupovy internace. Velmi detailně zmiňuje jak podmínky jeho domácí izolace, tak i všechna zastavení jeho internace mimo diecézi od roku 1952. Ve srovnání s těmito pasážemi je však období 60. let pojednáno poněkud stručněji a v podstatě bez odkazů na archivní materiály. O to více se soustředil na zachycení atmosféry doby Pražského jara, návratu do biskupského úřadu a také vliv normalizace.

Kniha poutavě přibližuje putování soluňských bratří Cyrila a Metoděje a jejich misie na Moravu. Kniha vychází k 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje, které oslavíme v roce 2013 na Velehradě.

Erika Bezdíčková, autorka autobiografického příběhu byla v roce 1944 jako třínáctiletá odsunuta do Osvětimi, kde zahynuli oba rodiče i větší část rodiny. Na konci války utekla z pochodu smrti a v úkrytu se dočkala osvobození. Předmluvu ke knize napsala režisérka Olga Sommerová, která také o autorce knihy natočila dokument Sedm světel. Dokument se natáčel v Osvětimi. Paní Bezdíčkováje zvána a jezdí na různé besedy a přednášky o holokaustu. Také pořádá vlastní autorské čtení ze své knihy, nejen na vysokých , ale i středních školách po celé republice.

Autor knihy je rytířem Řádu svatého Řehoře. Kniha sleduje životní příběh blahoslaveného arcivévody Karla, jeho vojenský život a pobyt na Brandýském zámku a ve Staré Boleslavi. Jedna z kapitol je věnována Dr. Ottu Habsburskému. Kniha obsahuje unikátní fotografie i dobové barevné pohlednice. Heraldické obrazy namaloval Zdirad Čech. Recenzi knihy provedl historik Dr. Jiří Rak.

Druhé upravené vydání vydáno v r.2011 k 580 let upálení Jany z Arku a v roce 2012 oslavíme 600 let jejího narození. V knize použity původní dobové ilustrace.

Příběh židovského mládence Rudolfa Kaufmanna a švédské dívky Ingeborg Magnussonové nazvaný podle německé balady ze 17. století Královské děti se odehrává v nejstrašnějších létech Evropy 20. století. Pronásledování židovského národa zavinilo, že dva milující se mladí lidé mohli svou lásku dlouhá léta sdílet jen prostřednictvím dopisů. A nikdy se pak už nepotkali. Dopisy Rudolfa Kaufmanna objevil ve filatelistické aukci německý spisovatel Reinhard Kaiser a příběh v nich vylíčený ho doslova uhranul. Na vlastní pěst pátral po osudech milenců, které už nebylo možné vyčíst z dopisů, objevil i spletitou cestu, kterou se k němu korespondence Rudolfa Kaufmanna dostala. A příběh, který ho očaroval, dokázal předat i čtenářům v Německu takovým způsobem, že zde kniha během několika málo let zaznamenala už čtvrté vydání.

Velmi kvalitní kniha po všech stránkách, zpracovaná odborně i formálně velmi seriozně a na vysoké úrovni. Doporučuje se všem rodičům i pedagogům.