KHER

Poloviční Rom Dezi a poloviční Vietnamec Tran, dva outsideři z rozpadlých rodin, mají společnou zálibu v pozorování noční oblohy. Zatímco si jejich spolužáci z maloměstského gymplu užívají mládí a výhod blahobytu, oni trčí v paneláku na periferii a život jako by jim protékal mezi prsty. Dokud se ovšem coby nezvaní hosté nevetřou na jeden nóbl večírek… Novela debutujícího autora, v níž se mísí sociální realismus s černým humorem, vypráví o tom, jaké to je v Česku nezapadat. Přibližuje zrání „rozhněvaného mladého muže“ a naznačuje, kde selhává společnost, a kde svou práci musí odvést každý sám.

Příběh sintské rodiny Jana Hauera, sahající až do18. století, seznamuje čtenáře se světem, který kvůli válečné genocidě téměř přestal existovat. Jan Hauer (1947-2022) se narodil rodičům, kterým oběma v koncentračních táborech v Letech u Písku a v Auschwitz-Birkenau zahynuli nejbližší příbuzní včetně jejich předválečných dětí. Spolu se svým otcem pátral po jejich osudu, naslouchal vyprávění starší generace a později sbíral staré rodinné fotografie a historické dokumenty. Výsledkem jeho dlouholetého úsilí je bohatý osobní archiv, unikátní fotografická sbírka a rozsáhlé genealogické znalosti o rodech, které pokládal za své, tedy vůbec poprvé jakési pootevřené okno, které zve k nahlédnutí do komunity českých Sintů. Ač sintské rodiny několik staletí spoluutvářely dějiny českých zemí a svými historickými kořeny je pevně propojují se zeměmi střední a západní Evropy i se zámořím, jejich přeživší se jen s velkými obtížemi snažili o obnovu původního života v kulisách nového, komunistického Československa. Kniha Moji lidi je proto nejen oslavou života a naděje, ale vede také k zamyšlení nad temnými stránkami české historie.

Memesa je malá romská holka, která v rodném Finsku soustředěně pozoruje svět kolem sebe a hodně věcí se jí nelíbí. V jejím okolí ženy slouží mužům, nemají žádná práva a jako běžnou součást života přijímají i časté bití. Zatím je ještě dítě, ale rychle dospívá a bude se muset rozhodnout, jestli navlékne těžkou sametovou sukni připomínající černého motýla a přijme svou roli, čímž se jí uzavře cesta ke vzdělání, svobodě i osobnímu štěstí – anebo opustí vše, co doposud znala. První díl autobiografické trilogie světově známé výtvarnice Kiby Lumberg, jejíž radikální postoje jak k rodné romské komunitě, tak k výtvarnému establishmentu jsou zdrojem četných kontroverzí.

Dámy a pánové, potlesk pro Čhávata z manéže, knihu plnou skrytých překvapení! Ta malá, křehká a stovkami stránek naditá knížka se vám sice vejde do kapsy kabátu, ale skrývá se v ní nekonečné množství zábavy i poučení. V příbězích kočovného romského cirkusu se potkávají cirkusáci, Romové, tuláci, kovbojové i indiáni – obyčejní, nízko postavení lidé putující zchudlou Amerikou třicátých let – kteří hledají způsob, jak společně přečkat těžkou a vleklou hospodářskou krizi. U cirkusu rodiny Brewerových najdou zázemí, dobré zacházení a budoucnost. A také návod, jak zůstat člověkem i v té nejtěžší době. Coby příslušník romské cirkusácké rodiny Gary G. Steele ví o životě v manéži své. Chápe, jaký význam mají solidarita, soudržnost, obětavost, úcta k lidem i zvířatům a humor pro přežití kočovné společnosti. Vnímá je nicméně jako univerzální hodnoty. Schopnost své rodiny projít těžkými časy se vztyčenou hlavou představuje jako inspiraci pro současnou dobu, která nás nejen kvůli válce na Ukrajině zbavuje pocitu automatických jistot a bezpečí. Za neustálého harcování do další štace po hrbolatých silničkách poznává čtenář éru třicátých let v Americe nikoli z pohledu bankéřů a burzovních čísel, ale perspektivou lidí, kteří břemeno ekonomického kolapsu museli nést na svých bedrech. Čhávata z manéže je publikace ve všech ohledech jiná. Již svou podobou knížek lidového čtení plného dramatických příběhů, písní i vlepovaných obrázků dráždí čtenářovu představivost a svou růžovou barvou evokuje cukrovou vatu z pouti. Kniha s osobitým grafickým a výtvarným zpracováním nabídne i slovníček použité pararomštiny a autentické fotografie autorovy rodiny z prostředí cirkusu, které na příslušná místa ručně vlepili hendikepovaní pracovníci prachatické KP Inva, s. r. o. Díky tomu je každý exemplář jedinečný originál.

Zima 1942. Romské dívence Žofi právě předčasně skončilo bezstarostné dětství. Před válkou s rodiči a sourozenci putovali Polskem a živili se tradičními profesemi jako věštěním a obchodem s koňmi, ale teď jsou nuceni se skrývat před nacisty v lesích kolem Varšavy. Když je někdo z místních udá, nakonec i šestičlenná rodina končí za ostnatým drátem koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau. Žofiinu levou ruku zhyzdí vytetované číslo Z-4515, přijde o jméno a brzy i o všechny blízké... Sofia Taikonová (1931-2005), romským jménem Žofi, se na rozdíl od mnohých dalších nestala obětí systematické fyzické likvidace Romů, dočkala se konce 2. světové války a po ní nalezla bezpečí a nakonec i osobní štěstí ve Švédsku. Její autobiografické vyprávění připomíná dlouhá léta přehlíženou tragédii evropských dějin. Pro romské přeživší nebývá snadné své bolestné vzpomínky sdílet. Sofii Taikonové trvalo tři roky, než svůj život spisovatelce Gunille Lundgrenové převyprávěla a veřejně se podělila o prožité trauma. V působivém a současně srozumitelném česko-romském komiksovém zpracování tak vychází ojedinělé svědectví a mimořádné dílo pro dospělé i starší dětské čtenáře. Původní švédské vydání bylo v roce 2006 oceněno prestižní cenou Artists against Nazism. Bilingvní vydání je na osmdesáti stranách uspořádáno oboustranně - z jedné strany čtyřicet stran české verze, z druhé strany čtyřicet stran romské verze. Překlad do češtiny: Marie Voslářová Překlad do romštiny: Markéta Hajská, Iveta Kokyová

Drsná devadesátá v povídkách Romů Dvanáct autorů a jejich svědectví o tíze svobody. Jak události přelomových devadesátých let minulého století zasáhly do životů dvanácti romských autorů, jejich blízkých a tehdejší romské společnosti vůbec? Více než třicetiletá perspektiva a motivy prostupující celou sbírkou Samet blues - Drsná devadesátá v povídkách Romů umožňují nahlédnout, jak se v čase proměňovala a na Romy dopadala společenská atmosféra. Její odraz zde má podobu porevoluční euforie z nabyté svobody a možnosti etnoemancipace přes záhy zakoušenou existenční nejistotu, sociální vyloučení, ohrožení vzestupem rasismu a patologickými jevy až po ztrátu tradičních romských hodnot, které jen těžko odolávaly požadavkům na individualismus a úspěch měřený majetkem. Různorodé autorské hlasy se tu skládají v jednolitý chór, obdobu amerického černošského blues žalujícího na těžký úděl nerovnoprávné menšiny. Autoři Gejza Demeter, Eva Danišová, Michal Šamko a Květoslava Podhradská se v té době museli postarat o své rodiny. Příběhy podobné těm jejich, avšak zachycené z pohledu dětí autorskou generací Husákových dětí a mileniálů, do sbírky vnáší Iveta Kokyová, Stanislava Ondová, Rena Horvátová, Maria Siváková, Věra Horváthová Duždová, Patrik Banga, Lubomír Čipčala a Martin Kanaloš. Zaznívá v nich nejen zklamání z promarněných šancí, které demokracie nabídla, ale i naděje, že je možné vést důstojný a plnohodnotný život, pokud je Romům umožněno vzdělávat se nesegregovaně a získat naplňující profesní uplatnění.

Dvacet dva povídek představuje životy lidí, které stále přehlížíme a vnímáme stranou dějin. Dramatické, dojemné i humorné osudy romských rodin a malých etnických enkláv na pozadí velkých dějin od Rakouska-Uherska přes nacistickou okupaci, poválečnou migraci ze Slovenska do Čech, normalizaci a polistopadové změny. Dvacítka autorů a autorek doslova otevírá dveře svých domácností a nezávisle na sobě líčí jedinečné rodinné historie, v nichž se některé motivy nápadně často opakují. Prostřednictvím těchto repetic podávají zprávu o tom, jak se převratné události 20. století dotkly československých Romů, a zároveň ukazují, že zdaleka nebyli jen jejich trpnými oběťmi, ale často také významnými spolutvůrci. Skrze rodinné a osobní příběhy sbírka ukazuje minulé století z pohledu zdejších Romů a dává tušit původ a hloubku mnoha nedorozumění, která dodnes brání úspěšnému dialogu a pochopení. Oboha-cuje tak o poznání, jak vlastně vedle nás Romové žili, jaké sdílejí hodnoty a jak si dokázali udržet svébytnou kulturu. Doyeni romské literatury Andrej Giňa, Gejza Horváth, Jan Horváth, Emil Cina, zavedené spisovatelky Erika Olahová, Ilona Ferková, Irena Eliášová, Zlatica Rusová, Jana Hejkrlíková, Eva Danišová, Iveta Kokyová, ti kteří zatím nepronikli do širšího čtenářského povědomí jako Květoslava Podhradská, Olga Fečová, Markéta Šestáková, Iveta Kováčová, Věra Horváthová Duždová, Eva Kropiwnická, Patrik Banga či úplní nováčci Marie Siváková a Monika Hejduková se inspirovali folklorním žán-rem vakeribena pal o dada (vyprávění o předcích), které v romských rodinách zprostředkovávalo životní zkušenosti předchozích generací té následující, a ve svých příbězích zaznamenali vzpomínky na své nejbližší.

Autobiografický příběh Philomeny Franz, německé Romky ze skupiny Sinti, která přežila holokaust. Je léto 1922 a v německém Biberachu na svět přichází nejmladší členka sintské hudebnické a diva-delnické rodiny, která se pod vedením moudrého Johannese Haaga těší uznání a věhlasu v celém Německu i v Paříži. Na jaře 1943 jsou dvacetiletá Philomena a její příbuzní považováni za příslušní-ky nežádoucí skupiny obyvatel a odvlečeni do koncentračních táborů. Auschwitz, Ravensbrück, útěk a dopadení, Sachsenhausen, znovu Auschwitz a úspěšný útěk na svobodu bez nadsázky lze říct, že Philomena se nenarodila jednou, ale tisíckrát. Dnes 99letá žena jako jedna z mála může vy-právět o idylickém předválečném životě a zároveň podat zprávu o tom, jak byl její národ až na pár šťastlivců systematicky, hromadně a téměř průmyslově vyvražděn. Autobiografická kniha vyšla v Německu v roce 1985 jako jedno z úplně prvních tištěných vydání autentických svědectví Romů a Sintů, přeživších nacistické perzekuce na území Německa. Prvním čtenářem a zároveň autorčiným mentorem byl držitel Nobelovy ceny Heinrich Böll. České vydání je doplněno o obsáhlý rozhovor s autorkou uskutečněný na jaře 2021 a doslov shrnují-cí snahy o uznání holokaustu Romů a Sintů v ČR a v Německu. Kromě přehledu uveřejněných me-moárů představuje také poslední poznatky o písemných svědectvích romských a sintských přeživších na českém a moravském území. Součástí vydání jsou reprodukce archivních dokumentů o věznění autorky a rodinné fotografie, které z důvodu tradiční úcty k mrtvým dosud nikomu nedovolila pu-blikovat.