Labyrint strana 7 z 16

Nádherná kniha o osamělosti a hledání smyslu života. Autor se sobě vlastní empatií, lehkostí a citem pro dobovou atmosféru vypráví příběh legendárního francouzského letce, dobrodruha a spisovatele Antoina de Saint-Exupéryho (1900–1944). Mimořádně zpracovaný obrazový životopis sleduje jeho dětské sny a rodinné zázemí, práci pro leteckou společnost dopravující poštu do Afriky a Jižní Ameriky až po osudový poslední let nad Středozemním mořem. Vidíme portrét muže, jenž s oblibou četl i psal přímo v kokpitu letadla a na křídlech nejrůznějších strojů podnikal výpravy přes hory, pouště, bouřlivé počasí i válečné zóny. Antoine s renesanční samozřejmostí spojoval svět strojů a techniky se světem literatury a umění. Byl mužem činu, vedeným touhou překonávat hranice dosud možného, a zároveň zůstával velkým snílkem, jenž si po celý život v sobě uchoval zvědavé a hravé dítě – svého Malého prince.

Vysoce zábavná kniha, jejíž nekorektní černý humor se pohybuje na škále od duchaplné woodyallenovské ironie až po absurditu a sarkasmus kultovního komiksu Red Meat. Jazyk existenciálně laděných kreslených povídek pracuje s ironií i nadsázkou a je zacílen na čtenáře s vyšším kulturním povědomím. Hlavní postavou je třicetiletý stoik a sociopat Rudo, který většinu svého času tráví se svými třemi přáteli ze střední školy a hraním sól na imaginární kytaru. V jednotlivých příbězích hledá odpovědi na věčné otázky: Existuje bůh? K čemu je nám literatura? Jaký smysl má život? Co bude po smrti? Na rozdíl od svých vrstevníků nachází jasné a stručné odpovědi, které ho však deprimují ještě víc.

Narodil se v Praze, v deseti přišel do Německa a v sedmnácti začal studovat Němce – jejich knihy, jejich ženy, jejich chyby. Billerova autobiografická kniha vypráví jako román tragikomický příběh Žida, který se stane spisovatelem v zemi, v níž už žádní Židé žít neměli. Židovské blues je příběh o umělci jako mladém muži, který pátrá po svém místě v životě. Vypráví lehce, ironicky a poeticky o člověku, který stále dokola slýchá, že by neměl trvat na tom, že bude tím, kým je, ale nejpozději v té chvíli dá všem na vědomí, že jakmile začne psát, nikdo a nic ho nezastaví. Maxim Biller je bezesporu jedním z nejotevřenějších a nejprovokativnějších německy píšících autorů. Narodil se 1960 v Praze v rusko-židovské rodině, o deset let později emigroval s rodiči do Hamburku a dnes žije v Berlíně. Studoval literaturu na univerzitách v Hamburku a Mnichově a brzy začal publikovat v prestižních listech (Tempo, Der Spiegel, Die Zeit) kritické a ironické sloupky. Když mu v roce 1990 vyšel knižně povídkový soubor Až budu bohatý a mrtvý, zařadil se mezi respektované německy píšící prozaiky. Jeho román Esra (2003) byl na základě soudního rozhodnutí stažen z knihkupeckých pultů a zakázán. Fantastického přijetí se dočkala zejména jeho předposlední kniha Použitý Žid (Der gebrauchte Jude; česky pod názvem Židovský blues, Labyrint 2015). A velkou pozornost získala také ta poslední, novela V hlavě Bruna Schulze (Im Kopf von Bruno Schulz, 2013). V nakladatelství Labyrint česky vyšly jeho knihy Obyčejné lásky (2010) a Země otců a zrádců (2011).

Padaná letní jablka je kniha povídek, kde hybatelkami mužských osudů jsou ženy. Dora Čechova nachází krásu ve všedních detailech vztahů a odhaluje hloubku okamžiků, které často bez povšimnutí míjíme. V tematicky různorodých příbězích si pokládá otázky, proč někdo dokáže na lásku čekat celý život, proč jsou chvíle, kdy se cítíme šťastní, tak křehké a proč milujeme ty, kteří nás odmítají. Hrdinové povídek věří a ubezpečují se, že láska nakonec každému nechává naději. Texty doprovázejí fotografie studentky FAMU Lucie Kuklišové. Dora Čechova (1971) Česká spisovatelka s ruskými kořeny. Na Konzervatoři Jaroslava Ježka studovala tvorbu textu a scénáře. V roce 2012 debutovala v nakladatelství Labyrint kritiky oceňovanou knihou povídek Nechtěl jsem být Leninem. V roce 2014 vydala svazek rozhovorů Život a sochy Olbrama Zoubka. V současnosti vyučuje literárně-dramatický obor a se svou rodinou žije nedaleko Prahy.

Zuza má zahradu. Ale ne u domu, ta zahrada je v zahradní kolonii. Kolonie znamená spoustu malých zahrad vpravo, vlevo a mezi nimi uličky. Kolonie jsou zahradní piškvorky. Za kolonií je divoká temná zahrada. Bydlí tam černý pes a možná taky strašná Stará Bela. Kdoví. Zuza se jí pro jistotu bojí. Jenže co si počít, když máte z někoho strach, ale najdete na cestě jeho klíč? Poetické vyprávění o překonávání strachu i předsudků a o půvabu odlišností. Úsporný text do barevné šíře rozehrávají fantastické ilustrace.

Zanzibar. Ostrov magického jména, kde se pláž svléká donaha, střechy domků jsou pletené, a prádlo s větrem hrají blues. Zvířata tu mívají cestovatelské choutky a lidé nešetří úsměvy. Knížka pro děti i rodiče je složená trochu veršem a trochu prózou, ale hlavně jehlou a nití a kousky vysloužilých látek, které i tomu, co opravdu není k uvěření, dávají hmatatelnou podobu a zářivé barvy. Plastické obrázky spolu s dvanácti veršovanými a pěti prozaickými texty hravě a s humorem provedou malé cestovatele životem ostrovanů i zvířat z ospalé vesničky jménem Jambiani, kde i nejvšednější věci jsou velmi neobyčejné. Knížka pro zvědavé oči a uši.

Oficiální katalog jubilejního 10. ročníku mezinárodního komiksového festivalu představuje práce zahraničních hostů: Joakim Pirinen, Lene Ask, Paulo Monteiro, Alessandro Sanna, Berliac, Assel Tleuova a Catarina Gomes. Podstatnou část obsahu pak tvoří prezentace mladých českých a slovenských komiksových tvůrců, tzv. Generace 2.0. Dále zde najdete texty o českém komiksu v zahraničí a kompletní soupis ceny Muriel.

Jednoho podzimního dne nalezne lev na své zahradě zraněného ptáčka. Tak začíná příběh jejich přátelství. Jemná kresba mladé výtvarnice z kanadského Québecu a příběh odkazující svou poetikou k Malému princi je oslavou tichých a hřejivých okamžiků blízkosti, která je silnější než sníh a mráz.

Anglická verze úspěšného bestselleru Velká kniha čůrání. Encyklopedie čůrání pro malé i velké. Unikátní, hravá a naučná knížka kapesního formátu představuje čůrání ze všech stran. Od vysvětlení základních principů močení přes jeho historii až k současným stylům a technikám. Jakub Plachý (1989) je studentem Ateliéru ilustrace a grafiky na VŠUP v Praze.

Je noc před oslavou kdesi na venkově. Všichni spí. Až na převozníka – ten je mrtvý. A na starou malířku, která se rozhodne poprvé v životě zachytit vesnici v noci. A zvoníka, jenž míří na kostelní věž, kde zjistí malý problém: zvony jsou pryč. K vesnici se krade liška, slídící po vejcích pro svoje mladé, a nocí se řítí bývalý podplukovník lidové armády v mylné naději, že objeví víc důvodů žít než kouřit. A navíc se kdosi vloupal do obecního archivu. Nic se neztratilo, ale vesnicí se začínají šířit zvěsti… Staré příběhy, pověsti a pohádky se pozvolna vlévají do domů a prosakují do snů spících obyvatel. Vzniká tak román jedné dlouhé noci, mozaika života na vsi, kde se setkávají starousedlíci s náplavou, zesnulí s živými, dělníci a důchodci se vznešenými zloději ve fotbalových dresech. Ti všichni chtějí něco dokončit, v té jedné noci před oslavou…

Jedna z nejinspirativnějších a nejvlivnějších knih o umění a vizualitě, která je právem považována za zakladatelskou klasiku oboru vizuálních studií. Poprvé vyšla v roce 1972, ale dodnes neztratila nic ze své břitké pronikavosti, s níž bezprostředně a srozumitelně zpřístupňuje základní vědění o obrazech a dívání, do té doby zastřené sofistikovanými mystifikacemi profesionálních teoretiků a kritiků. Sedm esejů (z nichž tři jsou čistě obrazové) se zabývá takovými tématy, jako jsou moderní reprodukce starých mistrů, zobrazováním ženské nahoty, vztahu vidění a moci anebo reklamou. Kniha Způsoby vidění (Ways of Seeing) britského kritika, spisovatele a výtvarníka Johna Bergera (nar. 1926) představuje klíčovou publikaci z oblasti teorie vizuální kultury. Oproti původní černobílé verzi český překlad, který nyní vychází vůbec poprvé, doprovází bohatý obrazový materiál v barvě.