Literární akademie

Monografie sleduje dílo Josefa Škvoreckého v českém i světovém kontextu doby jeho vzniku. Ve čtyřicátých letech navazuje jeho poetika na civilismus Skupiny 42 svým zájmem o všednodenní život a hovorovou řeč i orientací na angloamerickou literární tradici. Další silný dobový vliv představuje existencialismus, který poznamenává autorův přístup k životu už od Zbabělců. V padesátých a v šedesátých letech reaguje Škvorecký na všeobecně pociťovanou krizi jazyka a románu širokým rejstříkem tvůrčích postupů: od otevřenosti a fragmentarizace románové formy (Tankový prapor, povídkové cykly), inspirace filmem a okrajovými literárními žánry (detektivky, Lvíče), až po magickou poetičnost Legendy Emöke a Bassaxofonu. Zkušenost exilu výrazně posílila jeho domovské právo ve dvou kulturních oblastech, české a angloamerické. Jeho schopnost evokovat prožitek ztraceného času vizuálním detailem a absolutním sluchem pro hovorový jazyk vytváří dojem autenticky zachycených scén a epizod. Složitá, filmovým střihem inspirovaná kompozice je spojuje v téměř surrealistickou koláž, vyjadřující chaos současného světa. Intertextualita, četné literární a hudební aluze ho sbližují s postmoderními tendencemi, jeho hluboce zakotvený křesťanský humanismus a smysl pro groteskní směsici vysokého a nízkého v lidském životě navazuje na tradice české a středoevropské.

Nataša, pícníci a jiné eseje přináší vybrané texty o politice a společnosti z let 1972–1985, na nichž lze sledovat Škvoreckého angažmá proti módně levicovým socialistickým názorům v kanadsko-americkém veřejném prostoru, ve vysoké politice i v každodenním životě. Vedle toho píše autor o svém rozhodnutí zůstat po roce 1969 natrvalo v Kanadě a nevracet se do konsolidujícího se husákovského Československa, o rozvíjející se samizdatové (strojopisné) kultuře mezi nonkonformními českými spisovateli, o totožnosti nacistické a komunistické ideologie nebo o českých a slovenských emigrantech, kteří se na Západě deklarovali zprvu jako političtí exulanti, ale po obdržení asylu si s Československou socialistickou republikou právně „upravili vztah“, což mimo jiné znamenalo zavázat se k tomu, že na Západě nebudou podnikat nic proti „zájmům ČSSR“. „Pícníci“ v titulu knihy znamenají Škvoreckého počeštěné označení levicově orientovaných politiků, novinářů nebo umělců („peacemakers“), kteří v sedmdesátých a osmdesátých letech vystupovali jednostranně za odzbrojení západních velmocí, tedy proti vlastním demokratickým režimům, de facto ve prospěch komunistických zemí, zejména tehdejšího Sovětského svazu.

Svazkem Psaní, jazz a bláto v pásech se k edici Škvoreckého Spisů připojuje volná řada autorovy korespondence. Zahajujeme ji dopisy, které si Josef Škvorecký v letech 1950-1960 vyměnil s jedním ze svých nejlepších přátel Lubomírem Dorůžkou. Korespondence zprostředkovává okolnosti vzniku prvních Škvoreckého próz, první neveřejné ohlasy jeho slavného románu Zbabělci, tehdy existujícího zatím jen v prvním strojopisném opisu, a zachycuje i dobu Škvoreckého vojenské služby, jejíž líčení se poněkud liší od příběhů zahrnutých do románu Tankový prapor. Zamýšlený druhý svazek vzájemné korespondence týchž osobností, tentokrát z let 1970-1989, by měl vyjít nejpozději v roce 2009.

Zločin v šantánu a jiné filmové scénáře a povídky ze šedesátých let.Edičně připravuje Michal Přibáň. Bude obsahovat filmovou povídkuZbabělci a scénáře Zločin v dívčí škole (jen titulní povídku), Zločinv šantánu, Farářův konec a Irenka v mnohonásobném zrychlení. 28. svazkem Spisů Josefa Škvoreckého se autor čtenářům představuje jakofilmový scenárista. Přestože jeho zájem o film je dlouhodobý, autorskymohl Josef Škvorecký české kinematografii zásadně přispět pouze vkrátkém období druhé poloviny šedesátých let. Pro knižní vydáníjsme vybrali scénář titulní povídky filmu Zločin v dívčí škole, dálescénáře filmů Zločin v šantánu a Farářův konec, a také nerealizovanýscénář Irenka v mnohonásobném zrychlení, první společné dílo manželůŠkvoreckých. Tyto čtyři scénáře doplňuje filmová povídka, resp. spíšejen synopse zamýšleného filmu podle románu Zbabělci, který autor v roce1968 připravoval spolu s režisérem Milošem Formanem, jehož realizacivšak zřejmě navždy znemožnila sovětská invaze.

Tragikomedie z dávných časů.

Tragikomedie z dávných časů.

Práci Kateřiny Mydlářové Zběsile říkám kurva doporučuje jako strhující a drsnou výpověď o utrpení jedné lidské bytosti vedoucí práce, textař a zpěvák Mgr. Jiří Dědeček : \"Téměř sebevražedná upřímnost, která je nejvýznačnějším kladem její práce, se v díle šťastně snoubí s dokonalým zvládnutím obtížného hovorového stylu, brilantním a funkčním užití vulgarismů a schopností obsáhlé ironické glosy. Nonkonformní název není jen provokací, ale především zoufalým výkřikem, obžalobou, která jako refrén prolíná celou povídku. Hloubkou výpovědi a dokonale zvládnutým stylem vstupuje (autorka) rovnou mezi ty současné prozaiky, kterým jde výhradně o sdělení, nikoli o exhibici.\" Oponent, prozaik Petr Šabach uvádí:\"Ačkoliv při četbě textu běhá mráz po zádech, přechází na nás (přes všechnu zdánlivě neřešitelnou fatalitu) očistná, katarzní atmosféra.\"

Práci Kateřiny Mydlářové Zběsile říkám kurva doporučuje jako strhující a drsnou výpověď o utrpení jedné lidské bytosti vedoucí práce, textař a zpěvák Mgr. Jiří Dědeček : \"Téměř sebevražedná upřímnost, která je nejvýznačnějším kladem její práce, se v díle šťastně snoubí s dokonalým zvládnutím obtížného hovorového stylu, brilantním a funkčním užití vulgarismů a schopností obsáhlé ironické glosy. Nonkonformní název není jen provokací, ale především zoufalým výkřikem, obžalobou, která jako refrén prolíná celou povídku. Hloubkou výpovědi a dokonale zvládnutým stylem vstupuje (autorka) rovnou mezi ty současné prozaiky, kterým jde výhradně o sdělení, nikoli o exhibici.\" Oponent, prozaik Petr Šabach uvádí:\"Ačkoliv při četbě textu běhá mráz po zádech, přechází na nás (přes všechnu zdánlivě neřešitelnou fatalitu) očistná, katarzní atmosféra.\"

Sborník z mezinárodní konference o životě a díle Josefa Škvoreckého, která se uskutečnila v Náchodě u příležitosti autorova životního jubilea ve dnech 22. - 24. září 2004. K vydání připravila a rejstřík sestavila Helena Kupcová.