MaPa

Literární debut Veroniky Švandové (nar.1985), mladé výtvarnice a básnířky se vyznačuje tematickou sevřeností a jazykovou invencí; některé akordy její sbírky odkazují k prvním knížkám Ivana Wernische. Východiskem se pro ni stává sen, imaginace a metafora jimiž se básnířka dotýká tajemství světa. V práci "s obrazy" se Veronika Švandová dostává do blízkosti surrealismu, vždy si však ponechává nad básněmi kontrolu. Její verše jsou prosté siláctví a cyničnosti, naopak se vyznačují senzitivitou, čistým, "dětským zřením", jazykovou kultivovaností a náznakem příběhu. "Nejsem smutný černokněžník / Místo očí vykvetly mi měsíčky // Pomalu se vkrádám / do botníků // Spícím běžcům kradu / tkaničky..." Autorka je studentkou výtvarné výchovy a speciální pedagogiky. Pracuje s dětmi s poruchou autistického spektra, zajímá se o arteterapii. Publikovala časopisecky. Žije v Brně.

Popichování brouků je sbírka čtyř hravých povídek, které se dotýkají fenoménu Beatles. Každá z těchto "vyprávěnek" je vystavěna ve stylu různých literárních žánrů. Nalezneme zde komiksové střihy v próze (Rychlé šípy a ztracený Brouk), kombinaci dívčí ho románku a detektivky (Na houpačce), divadelní hru (Je to jen hasnoucí ego) i klasickou povídku (Pocta Yoko Ono). Toto zdánlivě nesourodé kvarteto, doplněné poněkud pichlavým, leč láskyplným přídavkem (Flying), však drží pohromadě stejně jako ona p ověstná liverpoolská čtyřka. Autor se vedle skutečné historie skupiny inspiroval i legendami, mýty a klišé, které se v šedesátých i pozdějších letech šířily Československem - a mnohdy úspěšněji než samotné beatlesovské písně. Tichou poštou se napříkl ad neslo, že v písni Žlutá ponorka zazní zvolání v češtině, že Paul zahynul při autonehodě a místo něj ve skupině působí dvojník nebo že jméno Ringova potomka Zaka má původ v českém slově "žák". Základní informovanost o historii i tvorbě Beatles se č tenáři samozřejmě vyplatí, protože si může ověřit, že tyto nadsazené příběhy stojí na pravdivém základu, a doplní si to, co se do řádků už nevešlo. Zároveň však platí, že humor a nostalgický půvab Tučapského povídek dokáží vnímavé čtenáře okouzlit be z ohledu na míru oddanosti nejslavnější skupině všech dob. Svoji prvotinu věnuje autor nesmrtelným Broukům i všem českým fanouškům, kteří si tehdejší šedivý svět přemalovávali - řečeno slovy jedné ze seržantovských písní - in a colourful way. A často barvami namíchanými s takovou mírou radosti, lásky a fantazie, že drží spolehlivě dodnes.