Mladá fronta strana 10 z 237

Kniha Miroslava Ivanova o českém vojevůdci Janu Žižkovi v loňské celonárodní anketě o Největším Čechovi se umístil na pátém místě - je velmi zdařilou kombinací hned několika literárních žánrů. Při strohém respektování výsledků historického bádání zkušený a erudovaný autor postupuje přímá detektivní metodou, aby za pomoci poznatků vědeckých disciplín odhalil, kde byl Jan Žižka pohřben a zda se jedná skutečně o jeho ostatky či zda jde o pouhý podvrh. Proto provází čtenáře jeho pestrým životem, seznamuje nás s jeho lapkovským a pak vojenským působením doma i v cizině, motivy jeho jednání, zákruty husitské ideologie, přičemž zároveň nabízí barvitý portrét Žižkovy osobnosti, bez nánosů obrozenecké mytologie a čítankové jednoduchosti národního hrdiny.

Autor, známý především svou humoristickou tvorbou pro mládež, nezapře v této detektivce své sociologické vzdělání. Zajímá ho především prostředí zločinu a proměny vztahů, k nimž dochází nejen ve vražedných kauzách, ale i v citovém životě ústřední dvojice kriminalistů, která tyto kauzy vyšetřuje. Rychlý dějový spád a cynický humor spojují jak vznešené lékařské prostředí, tak prostředí pražské galerky.

Ve výpravné knize s bohatým fotografickým doprovodem mohou čtenáři nahlédnout do zákulisí celosvětově úspěšného filmu, který vznikl podle slavné knihy C. S. Lewise.

Ivan Binar rozehrál mnoho všedních i nevšedních příhod. Ty v ostrém časovém záblesku osvětlily jeden nelichotivý úsek naší historie. Jeden z největších znalců lidské duše Bruno Bettelheim definoval dobrou literaturu přibližně těmito slovy: Má-li upoutat pozornost, musí bavit, dojímat a budit zvědavost. Má-li však kromě toho obohatit život, musí podněcovat představivost, vyjasňovat pocity, provokovat k přemýšlení. Musí být v souladu s úzkostmi a tužbami, a zároveň nabízet řešení problémů, které matou. Den, kdy slétly vlaštovky takovou literaturou je. Čtenářům z východní strany pověstné „železné opony“ přináší i cosi navíc – připomínku. Důležitou, protože těch, kteří bez ostychu tvrdí, že za komunistů se žilo báječně, je víc než dost.

Neobvyklý turistický průvodce orientovaný na návštěvníky Prahy s malými dětmi. Je zaměřen velmi prakticky: řeší např. kde můžete děti bez problémů přebalit a nakojit, kde pro ně dostanete zdravé jídlo, kde najdete dětské koutky a hřiště apod. Zároveň se dívá na tradiční objekty turistického zájmu z dětské perspektivy. Rodičům nabízí poutavé příběhy, s jejichž pomocí mohou zvýšit zvědavost dítěte a jeho zájem o dané turisticky atraktivní místo. Návrhy jednotlivých tras jsou rozděleny podle stupňů obtížnosti pro různě velké děti (0–8 let) a nabízejí také různé alternativy podle zájmu dětí, počasí apod.

Potřeba postavit se brutalitě, falši a farizejství nezmizela s listopadem 1989. Hrdinou románu je Matouš Toner, stejně jako autor, kluk z pražského Karlína, jehož dětství skončí počátkem padesátých let otcovým odsouzením do pracovního tábora. Proč se tak stalo, se Toner úplně nedozví, ale o to víc se v něm pak ozývá touha po spravedlnosti. Držet slovo nebo pomoc kamarádovi pro něho nejsou prázdná slova, ale příkazy první důležitosti. A dívky ho v jeho dospívání také nenechávají chladným. Ať se Toner ocitne kdekoli, všude následuje konflikt. Jakákoli brutalita vrstevníků namířená proti slabšímu kamarádovi, faleš ředitele učiliště toužícího po uznání nadřízených, farizejství vychovatelů i funkcionářů svazu mládeže nebo nadřízených důstojníků ho vedou ke vzpouře. Dušek román dopsal v roce 1982 a trvalo sedm let, než se na jaře 1989 dostal ke čtenářům. Konflikty Matouše Tonera pojmenovávaly pravým jménem společenskou zkušenost jeho generace z padesátých a počátku šedesátých let. Je to člověk z rodu dalšího Duškova literárního hrdiny: Tadeáše Falka známého z románů Panna nebo orel, Tuláci či z filmu Juraje Herze Křehké vztahy.

V poslední době se ukazuje, jak velké množství dětí patří mezi týrané. Protože se u nás v minulosti o tomhle mluvilo málo, nebo vůbec ne, jsme vždy neobyčejně udiveni, jak je vůbec něco takového možné. Proto se vidala tahle knižka od dvoch skvělých německých spisovatelek. Tyto problemy zobrazujou na obyčejné rodině vyprávějí tenhle příběh prestredníctvem ty nejmledší z rodiny.

Vzpomínkový i esejisticky meditativní "pedagogický" text o Hrabalově příteli, malíři a grafikovi Vladimíru Boudníkovi (1924-1968). Podle knihy byl natočen také stejnojmenný film.

Maya je úděsná. Otravnější než kyselina kyanovodíková, říká si Ema. Takovou nevlastní sestru jí byl čert dlužen. Nejenže jí obětovala svůj velký pokoj a sama se přestěhovala do malé komůrky, nejenže se s ní musí dělit o tátu a babičku s dědou, ale teď se jí Maya snaží odloudit i její nejlepší kamarádky Selmu a Kristinu. Proč jsou z Mayi všichni tak paf? Copak ji kromě Emy nikdo neprokoukl? Copak ostatní nevidí, jaká potvora se za tím hezkým obličejíčkem skrývá? Když Maya začne kroužit kolem Saši, na kterého si Ema myslí, pohár trpělivosti přeteče. Ale nakonec to není Ema, kdo ztratí nervy... Přeložila Michaela Škultéty, ilustroval Luděk Bárta.

Na první pohled pozoruhodná publikace - nevšední texty Miloslava Salavy kongeniálně doplnil svými grafickými kreacemi akademický malíř Miroslav Hlaváček. Společným tématem obou umělců je v tomto případě jejich milovaná Zbraslav, o čemž svědčí i motto z deníku Karla Hynka Máchy. Ovšem mýlil by se každý, kdo by v této sbírce hledal pouhý (jakkoli hluboký a upřímný) výlev lokálního patriotismu. Oba umělci se (každý po svém, avšak shodně navýsost originálně) doslova "zmocňují" především stinných stránek lidského života. Výsledkem pak je nesmírně vyvážená výtvarná i slovesná výpověď o strastiplném putování dvou citlivých duší labyrintem dneška.

Petr Jahoda podnikl cestu přes území nejdivočejších afrických kmenů Surmů, Bumů a Dasanečů až k lidem, o kterých do té doby jen slyšel, ke kmeni Nyangátomů. O Nyangátomech se autor poprvé dozvěděl na jaře roku 2002 v Etnografickém muzeu v Addis Abebě: „Měl jsem víc času, pozorně jsem si pročítal jednotlivé výstavní panely. Na jednom z nich se velmi zajímavě psalo právě o kmeni Nyangátomů. Vlastně vše, co jsem se o nich dozvěděl, pocházelo z tohoto panelu. Mělo to jedinou chybu. Chyběla tam jakákoli fotografie nebo kresba Nyangátomů. Jejich zvyky, tradice a způsob zdobení mi připadaly jako směs zvyků několika přírodních národů Keni a Etiopie, které jsem již znal.“ Autor již v MF vydal knihu „Nazí a divocí“.

V přitažlivém komiksovém zpracování světových mýtů, legend, pověstí i literárních příběhů se děti dozvědí příběhy slavných hrdinů. Přečtou si o Mauglím i o Aláddinovi, budou obdivovat statečnost mušketýra D´Artagnana, krále Artuše i biblického Davida, budou provázet Sindibáda, Gullivera i Odyssea na jejich cestách, budou trnout strachy nad dobrodružstvími Robinsona Crusoa nebo Robina Hooda, objeví tajemství Pandořiny skříňky i trojského koně.

Pátý díl ze série případů detektivní kanceláře Podkova.

Netradiční průvodce po pražském metru. Kniha navazuje na úspěšnou řadu publikací Pražský chodec vypráví… Tentokrát „chodec“ mapuje stanici po stanici trasy pražského metra, jak v podzemí, tak na povrchu, čtenář se dozvídá o plánech i realizaci stanic, tratí a tras. Autor ale předkládá i spoustu informací z historie i současnosti okolí stanic a formou vycházek do širšího okolí čtenáře seznamuje s domy a lidmi, kteří v nich žili, s historickými, přírodními i technickými památkami, a tak vytváří jedinečné propojení vyprávění i návodu, jak poznávat Prahu a její okolí.

Jak to funguje? Jak je to udělané? Jak to bylo? A jak to bude? Jak se vyrábí papír? Proč musíme hodně pít? Jak se točí animované filmy? Čím to, že ve škeblích slyšíme moře? Jak se dopis dostane na druhý konec světa? Jak funguje auto? Kolik je světadílů? Ať už si děti budou tuto knihu číst nebo jen prohlížet, stane se jejich zábavným a vtipným společníkem. Vždyť nejvíce se děti naučí právě tehdy, když je nové věci zároveň poučí i pobaví.

Silný, až románový příběh – v tomto případě reflektující tragické události následující po 21. srpnu 1968. V Mladé frontě dosud vyšly tři Kotrlého básnické knihy: Klamorna (2003), Pozadek (2004) a Bludice (2005). Souznička je se zmíněnými předchozími texty spjata opět především formou „prózy v poezii“. Nechybí ani výrazná milostná linie.