Mot

Kresby, které přináší tato kniha, odrážejí velmi věrně hrůzy války a situaci po ní. Všiml jsem si mimo jiné vytřeštěných očí, ve kterých se zračí strach a děs, prázdnota a beznaděj života bez jakýchkoliv perspektiv. Lars a Max ve svých kresbách prokazují velkou psychologickou citlivost. Nešetří ironií na adresu bývalého režimu. Když se zhroutil, okamžitě se ukázal ďábel, který byl do té doby schovaný v koutě. Je tady ale i humor, který naznačuje, že ještě stále je naděje, že ještě všechno není ztraceno, že lidský duch může přežít i navzdory tomu, co se přihodilo.

Příběh rozpadající se rodiny z dělnické čtvrti ve Stockholmu je morálním dramatem o komplikovaných rodinných a partnerských vztazích. Syn se rozhodne pomstít svou mrtvou matku, kterou otec podváděl již za jejího života. Nenávidí otce i jeho milenku. Během roku však poznává, že otázka viny není jednoznačná, a že klamal sám sebe. Se svou nevlastní matkou se smiřuje a nachází i lepší vztah ke své snoubence.

Druhý díl komiksového příběhu Oskara Eda, záhadné postavy poti své vůli obdařené podivnými, paranormálními schopnostmi. Troufáme si říci, že debutující slovenský autor Branko Jelinek zvedl laťku ještě o hodně výš. Jako grafik těží maximum například z Oskarova putování pouští, jako scénarista odpovídá na otázky prvního dílu, ale okamžitě klade nové. Jsme lákáni do nitra tajemství. Kdo je Oskarův otec, který poprvé vstupuje do děje? Zdá se, že všechny stopy vedou k němu. Je už také jasnější, kam Oskara Eda zařadit. Nejde o klasickou sci-fi, ale o žánr, který promítá realitu na jiné souřadnice, načrtnuté vůlí autora. Symbolický příběh, surrealismus, postmoderní sci-fi, kdo ví…? Každopádně je to komiks, a v tomto duchu vám přejeme nad Oskarem Edem 2 „příjemné chvilky nad obrázkovým čtením“ a spolu s vámi se těšíme na závěrečný díl trilogie.

Had je po Popáleném dítěti druhý román Stiga Dagermana, který vychází v nakladatelství Mot. Přitom jde však o autorovu románovou prvotinu. Text vznikal za války a byl vydán roku 1945. Dagermanovi tehdy bylo 22 let, psal články do kulturních rubrik odborářských časopisů. Švédsko si za 2. světové války zachovalo neutralitu a mladý Stig Dagerman svůj postoj k ní proměnil ve výrazné občanské gesto: vzal si za ženu Annemarie Gotzeovou, dceru německých uprchlíků, jež tak mohla získat švédské občanství. Had má podobu sbírky povídek, nicméně mistrovské rozuzlení posléze odhalí jejich skrytou provázanost. Autor dokáže svou látku podat rovnocenně mužským i ženským pohledem, přičemž obě tyto optiky mu slouží ke zkoumání hlubokého zla sociální nespravedlnosti a k popisu psychologie strachu. Had je totiž především kniha o strachu, základním lidském instinktu. Dagerman ho pitvá chladně a racionálně. Pečlivě analyzuje, jak skupinu jednotlivců postupně přemáhá děs, jak na něj reagují každý po svém. Snaží se ukázat, že si člověk primární úzkost nosí v sobě. A spíše než ji popírat je třeba ji přijmout: naučit se s ní žít je jediná cesta, jak sebe sama poznat.

Román zachycuje několik dní v životě pestré společnosti přivandrovalců na jihu Francie. Emigranti ze všech koutů Evropy, severní Afriky i Asie od pondělí do soboty fárají v nebezpečné šachtě, neděli jich většina tráví v nálevně Na miskách vah paní Michelové, která sice razí heslo "Dluh Je Mrtev", ale na druhou stranu dokáže uznat, že Javánci mají "pořádný splávek". Javánci... obyvatelé podivného území, jemuž se říká Jáva: nouzová kolonie barabizen, z nichž každé ráno muži pospíchají na úzkokolejku, která je zaveze na šachtu. Javánci mluví směsí nejrůznějších jazyků: zní tu lámaná francouzština, do níž horníci míchají ruštinu, němčinu, polštinu, italštinu, španělštinu, arabštinu... Jáva je pomyslný ostrov na pevnině: jako Noemova archa dočasně zachránila existenci desítek rodin na útěku před bídou, před rudým i hnědým terorem třicátých let 20. století.