Motto strana 90 z 171

Tajná láska v dobách české renesance Druhorozený syn císaře Ferdinanda I. a Anny Jagellonské se zamiloval do Filipiny Welserové z augsburského patricijského rodu. Přes všechny problémy jejich vztah skončil manželstvím, které však muselo zůstat tajné, přestože Filipina patřila k nejbohatším nevěstám v říši. Pro celý svět zůstala starou pannou, která se z dobroty srdce ujala dětí odložených u bran kostela. Ve skutečnosti to byli její a Ferdinandovi potomci a předstíraná adopce byla jejich jedinou šancí na rodinný život. Dokáže si Ferdinand uhájit právo na láskyplné manželství s neurozenou ženou?

Ztratila už hodně, bude mít odvahu začít znovu a vydat se novou cestou? Další osud hrdinky autorčiny úspěšné knihy Šťastní lidé čtou a pijou kávu. Po návratu z Irska je Diane pevně rozhodnutá začít nový život v Paříži. S pomocí svého přítele Felixe se vrhne do práce ve své kavárně „Šťastní lidé čtou a pijou kávu“ a v tomto klidném přístavu potká jednoho dne Oliviera. Je milý, pozorný a hlavně chápe, že už žádné další děti nechce. Nemůže se totiž vzpamatovat ze ztráty své dcery. Když už si myslí, že její život poplyne v tomto klidném řečišti, dojde k události, která zbourá všechny její jistoty, za něž tolik bojovala. Bude mít dost odvahy, aby se vydala jinou cestou? Bylo to podivné. Od chvíle, kdy se mé nohy dotkly irské půdy, jsem měla dojem, že jsem se po dlouhé nepřítomnosti vrátila domů. Na takový pocit blaha jsem nebyla připravená. Domnívala jsem se, že se tu naopak budu cítit mizerně, že budu smutná, úzkostná, pronásledovaná vzpomínkami. Pravý opak byl pravdou. Každý krok, každý kilometr byl zcela přirozený a přibližoval mě k domovu. Mé tělo i duše si zachovaly v paměti naprosto přesnou vzpomínku na tuhle cestu. Agnes Martin-Lugand se narodila v Saint Malo v roce 1979. Několik let pracovala jako klinická psycholožka a potom se začala věnovat psaní knih. Svůj první román Šťastní lidé čtou a pijou kávu (Le gens heureux lisent et boivent du café, 2014) vydala nejdřív na internetu a mezi literárními blogery zaznamenal okamžitě úspěch. Krátce poté vyšel v renomovaném francouzském nakladatelství Michel Lafon, stejně jako její další tři romány Entre mes mains le bonheur se faufile (Štěstí mi proklouzává mezi prsty, 2014), Šťastní lidé mají snadný život (La vie est facile, ne t’inquiete pas, 2015) a Désolée, je suis attendue (Lituji, čekají na mě, 2016). Její knihy byly přeloženy do řady jazyků a v současné době se podle její první knihy natáčí i film, na nějž koupila práva společnost TWC.

Minulost se nedá utajit. Spletitý příběh jedné rodiny od populární slovenské autorky. Láska v nelehké době socialismu, utajený sňatek, manželova zrada. Středoškolačka Jolana se s tím vším musí smířit ještě před maturitou. O více než třicet let později čelí její dcera Diana následkům špatného rozhodnutí, které tragicky změní život její rodiny. Diana se postupně vyrovnává s novou situací, hledá východisko a nechtěně přitom objeví tajemství z minulosti svých blízkých…

Hlavní hrdinka románu Lucie Saskové, autorky bestselleru Zlatokopka, chce jediné: být normální. Mít normální vztah, někoho milovat, být šťastná. Věci se ale nevyvíjejí tak, jak si představovala. Po smrti svého přítele se ocitá v psychiatrické léčebně a její svět se obrací vzhůru nohama. Najednou je pro ni těžké normálně fungovat, vyznat se ve vlastních vzpomínkách, stát si za svými činy. Je to, co si pamatuje, pravda, nebo bylo všechno jinak? A bude mít ještě šanci začít znovu a vybudovat si vysněný život s mužem, který jí jako jediný rozumí? Vše se zdá být nejisté a ohrožené; je totiž nebezpečná. Pro sebe i pro své okolí.

Taky vás někdy napadlo, že byste chtěli změnit svůj život? Odjet meditovat do Indie? Chovat bio ovce na Šumavě? Zachraňovat děti v Africe? Pracovat v baru na středomořské pláži? Taky mě to napadlo, ale, upřímně řečeno... nechtělo se mi. Místo toho jsem vyzkoušela různé způsoby, jak být šťastnější, a přitom si nechat svůj život takový, jaký je: s manželem a dvěma dětmi, s bytem na hypotéku a normální pracovní dobou. A zjistila jsem, že štěstí si nechci schovávat na Vánoce, na dovolenou nebo na někdy jindy.

Druhý díl knihy přináší přehled světových osobností novověku, jejichž jména možná znáte ze školy, ale spoustu věcí o nich určitě ještě nevíte. Víte, že první americký prezident George Washington nebydlel ani jediný den v Bílém domě? Že T. A. Edison byl dvakrát ženatý a v Praze navštívil jedno slavné kino? Anglická královna Alžběta I. omezila „mlýnská kola“, vymyslela speciální lžíci a milovala hlávkový salát? Charles Darwin trpěl mořskou nemocí, stěžejní dílo psal přes dvacet let, a se sestřenkou Emou měl 10 dětí? Britská královna Viktorie svého budoucího manžela požádala sama o ruku, zavedla v zemi bílé svatební šaty i vánoční stromeček, a milovala jízdu vlakem? Karel May byl skvělým, čtenáři milovaným „lhářem“, a na svoji skutečnou cestu po světě se vydal až téměř v šedesáti letech, a to s bedekrem a cestovní kanceláří? Car Petr I. nenáviděl Kreml, nezaložil slavný Zimní palác a navštívil Čechy?

Oblíbená a úspěšná autorka knih pro dospělé se tentokrát rozhodla, snad proto, že je sama maminkou šestileté holčičky, napsat knížku i pro děti. A tak vznikly naprosto originální pohádky, které si jistě rády přečtou nejen děti, ale s nimi také jejich rodiče a prarodiče. Pohádky jsou bohatě ilustrované Petrou Vykoukalovou.

Dva přátelé ze studentských let, Vojta a Tereza, se znovu setkávají, tentokrát na stránkách dopisů. On – manželský poradce, ona – redaktorka plzeňských novin. On – muž, přítel a odborník přes partnerské vztahy, ona – inteligentní žena, která nepostrádá dobře odměřenou dávku upřímnosti, humoru a potřebného nadhledu. Po patnácti letech spolu znovu navázali kontakt prostřednictvím korespondence. Tímto možná neobvyklým, ale o to zajímavějším způsobem si sdělují své osudy, vtipně je komentují a navzájem si pomáhají řešit životní a vztahové problémy.

Přišla jsem na to jako blesk z čistého nebe. Abych byla šťastná, potřebuju, aby mne někdo miloval, abych milovala já jeho a aby mi to slušelo! A když jsem si své touhy takhle zformulovala, bylo mi jasné, co musím udělat! A o tom je můj příběh. Dalo by se to shrnout do jedné věty: Budu vám vyprávět, jak jsem konečně našla ten ideální model!

Nahlédněte do zákulisí převratných objevů! Když v roce 1903 zahájili bratří Wrightové éru letectví, sotva by se někdo odvážil předpovědět, že o pouhých 58 let později obletí Gagarin Zemi v kosmické kabině rychlostí 8 kilometrů za sekundu. Karel Čapek nechal ve svém slavném dramatu R.U.R. dokončeném v roce 1920 chodit roboty do školy, v níž se učili nazpaměť logaritmické tabulky, počítače či jen obyčejné kapesní kalkulačky byly tehdy ještě mimo běžnou představu o dostupné technice na konci 20. století. Je patrné, že tempo technického pokroku nabralo během minulého století nečekané obrátky. A kdo byli ti, jejichž technické vynálezy a vědecké objevy jako byla letadla, radiotelegrafie, penicilin, EKG, inzulin či teorie relativity, měnily svět a vnímaní světa? Ti to dobyvatelé moderní doby sami možná netušili, jak jejich epochální objevy jednou zasáhnou do každodenního života společnosti Karel Pacner, spisovatel, publicista a popularizátor vědy se rozhodl přiblížit českému čtenáři skutečné hybatele dějin, kteří vytvořili své vědecké či technické dílo ve 20. století, a současně ho seznámit se samotnými objevy a jejich mnohdy spletitými příběhy.

Sedmadvacetiletý Martin se snaží. Fakt. Na své blízké si vždy udělá čas, byť na úkor jiných blízkých; část výplaty posílá na spořicí účet, aby ji pak před výplatou zase vybral; má členství v posilovně a (evidentně) umí věci podat tak, že vypadají lépe, než jaké ve skutečnosti jsou. Je sám. Protože má fobii ze seznamek a nevypadá zrovna jako Andrés Sanjuan, asi sám i zůstane. Nebo ne? Najisto ví jediné: Dělá si to sám. A píše si o tom deník.

Katarína, Karolína a Karin jsou tři sestry, tři různé osobnosti. Karolína, prostřední ze sester, si občas připadá jako neviditelná. Není ani tak vzorná jako nejstarší Katka, ani tak vzdorovitá a problémová jako Karin. Po zklamání v lásce a stresujícím zážitku v práci se rozhodne od všeho odjet a začít nový život v Londýně. Tam potká tajemného cizince s kyticí žlutých růží a postupně mu propadá… Ale proč se k ní chová tak zvláštně? A co znamenají ty žluté růže?

V pobřežních skalách poblíž švédského městečka Fjälbacka je objevena mrtvola ženy. Pod tělem oběti jsou však nalezeny kostry dvou dalších žen, které zmizely před dvaceti lety. Pitva potvrdí, že všechny tři zemřely stejným způsobem. Jde o jednoho vraha, který se z neznámých důvodů na dvacet let odmlčel, nebo někdo původního pachatele napodobuje? Situace se ještě zhorší, když z blízkého kempu beze stopy zmizí sedmnáctiletá dívka. Pátrání po ní je bezúspěšné a policie se obává, že ji potkal stejný osud.

Objevte Paříž i recepty na vybrané pochoutky! Poté, co si Elizabeth sbalila věci, aby začala nový život v nejromantičtějším městě na světě, je vržena do světa rušných tržnic pod širým nebem i elegantních bister. Učí se kuchat svou první rybu (s malou pomocí Jane Austenové) a tišit stesk po domově (za asistence čokoládového koláče). Zakouká se i do místního řezníka (jenž se nebezpečně podobá Mattu Dillonovi). Hrdinka zjišťuje, že čím hlouběji proniká do francouzské kuchyně, tím více před ní začíná sama Paříž odkrývat svá tajemství.

Nová dávka zdravých receptů pro všechny milovníky dobrého jídla Říká se, že ne každou nemoc je možné vyléčit jídlem, ale žádná nemoc se beze změny stravy vyléčit nedá. Pokud připustíme, že veškerý hmotný i nehmotný svět je pouze různá forma energie, musíme zákonitě dojít k tomu, že energií je i to, co sníme a vypijeme. Je moc dobře, že začínáme přemýšlet o našem jídle i v tomto kontextu. Naše vlastní zdraví by ale mělo být jen jedním z hledisek, skrze které posuzujeme naši potravu. Měli bychom si uvědomit, co naše nenasytnost způsobuje nejen nám samým, ale i okolnímu světu jako celku. Všichni jsme na jedné lodi a ta loď se jmenuje Země.

Víte, že hunský vládce Attila mohl díky dědečkovi studovat v Římské říši a díky mamince měl placatý nos? Že Alexandr Makedonský hledal v Indii lidi s ušima až na zem a historik Herodotos psal o mravencích velkých jako liška? A že Sokrates s velkou pravděpodobností neřekl „Vím, že nic nevím“ a jeho žena Xantipa si nezaslouží svou špatnou pověst?