Nakladatelství Listen strana 4 z 11

Kdy jindy číst povídky, než v létě? Zvlášť když právě léto je jejich tematickým svorníkem a na svědomí je má smetánka české prózy. Vedle oblíbeného Michala Viewegha, jehož povídka – překvapivě netypická – sbírku otvírá, zde najdeme i texty Aleny Mornštajnové, Pavly Horákové a Ivany Myškové, silné trojice ženských literárních hvězd. Léto je spíš pocitem než pouhým ročním obdobím, je to krajina dětství, toužebného vábení, je to čas, kdy se plní sny. V rozpáleném městě i u moře, v dívčím očekávání i melancholii opouštěné ženy, během revoluce v zahrádkářské kolonii nebo při přepadení banky, tam všude je rozmarné povídkové léto uzamčeno.

Ester Geislerová a Josefina Bakošová zahájily na sociálních sítích revoluci. Zveřejnily několik mrazivých a zároveň cynický úsměv vzbuzujících vět, kterými se jistý muž rozešel s jejich kamarádkou. Toto malé gesto spustilo lavinu; během následujících týdnů jim čtenáři začali posílat své rozchodové věty. Hashtag „terapie sdilenim“ se stal doslova kultovním a rozčísl poklidnou českou hladinku sociálních sítí naprosto nečekaným způsobem. Miliony lidí najednou získaly pocit, že nejsou ve virtuálním světě na reálné vztahy samy a že někteří jsou na tom vlastně ještě mnohem hůř než oni. Terapie zabrala. Netrvalo dlouho a vznikla kniha, která byla naprosto věrným obrazem autentického prostředí chatů a messengerů, kde se často odehrávají začátky, ale také konce vztahů. Kniha zaznamenala tak velký úspěch, že její pokračovaní bylo jen otázkou času. Terapie sdílením: Valentýnská edice je na světě! Tentokrát nejen o trpkém rozcházení, ale také o vztazích jako takových – někdy úsměvných a někdy až krutě smutných.

Prý je to syndrom doby. Ženy a muži, kteří se nikterak neženou do svatby a společného života, o potomcích ani nemluvě. Ale vlastně ani dlouhodobější vztah není to, co hledají... ale ví to oni sami, co by chtěli? Žijí singl. A taky se tomu říká syndrom Sexu ve městě. Soubor povídek jedněch z nejpopulárnějších současných českých autorů.

Knižně vydané blogové příspěvky Ženy filmového kritika, jejichž autorka za ně byla nominovaná na prestižní literární cenu Magnesia Litera (a přesto si přeje zůstat v anonymitě) jsou vtipným, ironickým i nekompromisně sebeironickým – a nezdráháme se říct až allenovským – nahlédnutím do rodinného soužití ženy a muže, což většina lidí nad 30 let nejspíš důvěrně zná. Co ovšem už nezná, jsou specifika soužití ženy se zvláštním druhem muže: filmovým kritikem. Čte: Iva Pazderková Režie: Petr Gojda Hudba: Zdeněk Dočekal Délka nahrávky: 2h 38 min 1mp3 CD

Za projektem Terapie sdílením, aktuální internetovou senzací, stojí kreativní dvojice Ester Geislerová a Josefina Bakošová. Před několika měsíci vystavily na svých sociálních sítích několik mrazivých, a zároveň cynický úsměv vzbuzujících vět, kterými se jistý muž rozešel s jejich kamarádkou. Toto malé gesto spustilo lavinu; během následujících týdnů jim čtenáři začali posílat své rozchodové věty a hashtag „terapie sdilenim“ se stal doslova kultovním. Kniha je věrným obrazem autentického prostředí internetových chatů a messengerů, kde se dnes tak často odehrávají trpké konce vztahů. Sebrané věty opravdu fungují jako svébytná terapie; při četbě a úlevném smíchu si člověk rád připomene, že tak zle na tom přece jen ještě není. Kniha je doplněna texty obou autorek, esejí mediálního teoretika Tomáše Dvořáka, osobními fotkami, vzkazy a dalšími materiály.

Pravda, láska a kokain. Nebo piko? Nikdy nevíš. Míla aspoň ví, že dělat dobře špatnou věc je morální maximou, se kterou jako copywriter dojdeš nejdál. Když ale dostane zakázku, co konečně dává smysl – kampaň pro Státní agenturu pro eliminaci ekoapokalypsy –, zahoří touhou otočit šikmou plochu vzhůru nohama. Bum, sypejte miliony. Ještěže pro skutečného génia nejsou všední malichernosti jako pobodání, dočasná slepota, kolaps organismu nebo esoterapie v lese kdesi za Bruntálem ničím jiným než zastávkou na křížové cestě. Zastávkou na znamení.

Pokud se první prozaický text básníka Daniela Hradeckého nazýval Trosky jednoho deníku, jeho nová próza by mohla směle navazovat podtitulem Trosky jednoho románu. Trojici jazykově vybroušených, kratších próz naplňuje svědectví o souboji jedince s existencí na okraji, a to nejen společenského vyloučení, ale i oné ontologické propasti. Oč je vypravěčův svět zúženější okolnostmi, o to širší záběr má jeho mysl při tvrdě ironické analýze okolního světa. Alkohol, rodinné patologie, severní Čechy, ale také neoblomná vůle – to jsou součástky teleskopu namířeného do chladné temnoty všehomíra.

Jiří Ovčáček, historicky první člověk v dějinách České republiky, který zastává funkci jak první dámy, tak i viceprezidenta, míří plnou parou do učebnic dějepisu. Ještě předtím, než se stane samostatnou maturitní otázkou a možná i povinným předmětem (nauka o Jiřím Ovčáčkovi), přichází s jímavým a lidsko-člověčensky pojatým vyprávěním o vlastním životě, v němž se už od narození prolínají osobní a profesní rovina života, aby se spojily v dechberoucím finále v roli mluvčího, důvěrníka i ošetřovatele prezidenta Miloše Zemana. Jiří Ovčáček se v prvním a jediném autorizovaném hanopisu rozpovídal o svém dětství za komunismu, dospívání v devadesátých letech, kdy neměl žádné kamarády, a později i o svém působení po boku Miloše Zemana, kdy stále nemá žádné kamarády, zato už má Twitter. Kniha, u které se budete dojímat, budete u ní plakat, ale společně s Jiřím Ovčáčkem se budete i radovat z maličkostí života, jako je například precizně srovnané prádlo do komínků. A tak to ostatně v životě má být.

Svorníkem povídkové sbírky jedněch z nejlepších českých autorů současnosti jsou postavy mužů a žen v bílých pláštích, na jejichž práci závisí naše zdraví a mnohdy i život. Sedm příběhů z prostředí nemocnic, sanitek i zubařských ordinací, ve kterých na nemoci, přicházející stáří, naděje, životní prohry i náročnost lékařského povolání nahlížíme očima doktorů, zdravotních sester, ale i samotných pacientů i jejich příbuzných

„Má mě rád, nemá mě rád, myslí na mě, vezme si mě, láskou se souží, po jiné touží…“ Devět současných českých prozaiků a devět povídek plných nejistot, pochyb a toužebného čekání. Stále ten stejný cit – a vždy nový a nezaměnitelný příběh. Ať už končí štěstím, neštěstím, manželstvím, kytičkou, nebo hubičkou…

Byť to může znít sebepodivněji, to jediné, co může momentálně dát Evě Petry Soukupové pocit svobody, jsou smažená kuřecí křidélka alespoň to si myslí její nejlepší kamarádka Renata. V případě Karla, hlavního hrdiny povídky Petry Dvořákové, je situace mnohem jednoznačnější. Jedině modrá knížka mu otevře dveře k zářné hudební kariéře na Západě. Jak se později ukáže, k jejímu získání podle všeho stačí být jen upřímný a přirozený. S obojím nemá problém Líba, kterou Markéta Pilátová nechala v osmačtyřicátém roce přejít hranice do Německa, aby pak při měsíční plavbě do Argentiny mohla zažít tu nejkrásnější a nejsvobodnější etapu svého života. Hrdinky povídek Ani Geislerové a Ireny Hejdové prožívají shodou okolností poslední chvíle před svatbou dlužno dodat, že si to obě představovaly nejspíš všelijak, jenom ne takhle. I Daniel a David, podivíni z povídek Anny Bolavé a Biancy Bellové, mají něco společného. Oba hlavním hrdinům ukazují, co je to opravdové přátelství, které vás formuje na celý život ostatně dávné kamarádské věrnosti se dovolává i hrdina textu Marka Epsteina. A zastání nalezneme i v azylovém domě, kam děj své povídky situovala Pavla Koucká, ačkoliv v tomto případě přichází ze zcela nečekaného směru. A Petr Šabach? To vám poví Josef Moník

Žena filmového kritika, nominovaná na prestižní literární cenu Magnesia Litera, znovu zasahuje! Naše bránice i naše srdce. Tentokrát jsou její (sebe)ironické a velevtipné knižně vydané blogové příspěvky řízením osudu rámovány kritikovými zraněními, a to, že vycházejí, dokazuje, že i s kritikem, kritičkem a kritičkou lze nakonec plus minus ve zdraví přežít lockdown. Texty svými ilustracemi doprovodil talentovaný Prokop Wilhelm, známý též jako CAR2N.