Naše vojsko strana 4 z 144

Válečný thriller o stíhačích zítřka. Agresivní, tajně znovu militarizované Japonsko připravuje plán, jak srazit amerického obra na kolena Ve vzduchu krouží nová zbraň USA Coyote, bojový superletoun vybavený tak pokročilou technologií, že ho konstr uktéři považují za neporazitelný. Ale Japonsko je připraveno změřit s ním síly a vysílá své vlastní letadlo s ohromujícími schopnostmi. Pro plukovníka Toma Wrighta, americké letecké eso, to znamená bojovat s Coyotem za svou zemi i za svůj život proti poslednímu výkřiku japonské bojové i počítačové techniky.

Autor sloužil za války jako zkušební pilot ve výzkumném středisku Luftwaffe v Rechlinu. Jeho úkolem bylo mimo jiné zkoušet ve vzduchu ukořistěné britské, americké a sovětské stroje. Schopnost pilota, který vyzkoušel tak odlišné stroje jako je čtyřmot orový Boeing B-17 na jedné straně a lehký stíhací Jak-3 na straně druhé, musely být skutečně mimořádné. Všechny, či téměř všechny lety byly pochopitelně podniknuty bez příruček, manuálů či jiné dokumentace. O dobrodružné zážitky tedy nebyla nouze.

V průběhu druhé světové války se nejdůležitější a nejtěžší bitvy zásadního strategického významu odehrály v oblasti Pacifiku, když zdánlivě neporazitelní Japonci usilovali o rozšíření své říše. Toto bouřlivé období znovu ožívá v pozoruhodné knize významného historika Edwina P. Hoyta, jež přenese čtenáře do ohniska konfliktu otřásajícího celým světem a která představuje podrobnou a dramatickou kroniku o velkých vojenských akcích a o mimořádné lidské odvaze na krvavých bojištích.

Všechny nové zbraně prokázaly svůj účinek na bojišti, ale snad žádná nebyla tak účinná jako tank. Zpočátku se stal senzačním revolučním zbraňovým systémem, pak byl vyvíjen a vylepšován pořadu desetiletí. Avšak jeho tři základní a podstatné charakteri stiky - palebná síla, ochrana a pohyblivost - zůstaly konstantní. Zjednodušeně se dá říct, že tank je prostředkem přepravení chráněné palebné síly na kterékoliv místo bojiště, kde je právě zapotřebí... a v rukou schopného velitele tankových jednotek zůstal jednou v nejúčinnějších zbraní dodnes.

Tematika čs. letectva na západní frontě byla orgány minulého režimu často bagatelizována. Jen zřídkakdy byly po těchto letcích nazvány ulice ve městech a ve vesnicích, z nichž v letech 1939 a 1940 odcházeli vstříc krajně nejisté budoucnosti. A přece v dobách války tito mladí a odhodlaní muži prokázali své porobené vlasti tolik služeb jako snad nikdo jiný. Svědčí o tom nejen strohá statistická čísla počtu bojových letů, vítězství a ztrát, ale i politický dosah jejich činnosti po boku spojeneckých letectev . Jedním z příspěvků k osvětlení této činnosti je i tato kniha, která pojednává o bojové činnosti československých stíhačů v řadách RAF. Svým obsahem se soustřeďuje především na okolnosti vzniku a vlastní operační činnost čs. stíhacího wingu v letech 1942-1945, vyšší čs.letecké jednotky, složené ze všech tří čs.stíhacích perutí RAF. Některé z příloh jsou publikovány vůbec poprvé.

De opresso liber - svobodu utlačovaným, tak zní heslo tajemných Special Forces, veřejnosti známých spíše pod označením zelené barety. Jsou dítětem studené války, vznikly roku 1952, aby podporovaly potlačované národy za železnou oponou v jejich osvobozeneckém boji. Prubířským kamenem pro ně byla válka ve Vietnamu a od té doby se účastnily téměř všech konfliktů, které USA vedly přímo nebo nepřímo vojenskou silou. Například roku 1990 zasahovalo v 71 státech světa 251 týmů Special Forces. Toto je první obsáhlá publikace o těchto legendárních speciálních jednotkách vycházející v českém překladu - fundovaná, autentická, napínavá.

Zatímco ostatní kontinenty dosud vypouštějí do narušené atmosféry zplodiny, v Evropě vládne bezmezný optimizmus, vždyť zde přece byla nastolena ekologická diktatura. Aby posílila své mocenské postavení mezi supervelmocemi, chce demokratická Unie zelených vytvořit alianci se Spojenou Amerikou a spolupracovat s ní na poli kódování informací.

Kniha Pušky a samopaly je rozdělena do tří částí. V první jsou popsány a vyobrazeny opakovačky a samočinné pušky "první generace", používající puškové náboje a sestrojené ještě koncem 19. století. Druhá část knihy je věnována samopalům, které se značně rozšířily v období druhé světové války a jejichž zdokonalování pokračuje dodnes. Třetí část hovoří o samočinných puškách "druhé generace" - automatech (útočných puškách) - současně nejrozšířenější střelecké zbrani, nacházející se ve výzbroji mnoha států a používající většinou náboje střední nebo snížené balistické výkonnosti. Jsou zde popsány i nepříliš početné vzory samočinných karabin z poválečného období. Přílohy obsahují údaje popisující používané náboje a ráže střeleckých zbraní, nábojové pásky a nábojové rámečky, bodáky a další dodatky.

Kniha, kterou držíte v ruce, je výsledkem mnohých návštěv Petera Macdonalda v cizinecké legii, ve štábu vrchního velení v Aubagne, u výcvikového pluku v Castelnaudary a na bojovém cvičení v Německu. Během celého svého pobytu měl autor naprostou volnost pohybu, neomezenou možnost fotografovat, i množství příležitostí k rozhovorům. O životě v cizinecké legii vypovídá tedy zcela autenticky - někdy snad drsně a nevybíravě, ale vždy otevřeně a poctivě. Kniha obsahuje velké množství barevných i černobílých fotografií.

Bitva u Sokolova náležela mezi nejvýznamnější vojenské ikony minulého režimu, její jméno nesly vojenské útvary, branné závody, průmyslové podniky apod., z knih věnovaných tématu by vznikla vcelku slušná knihovna, o bitvě byl natočen celovečerní film . Přes všechnu tuto pozornost nám však mnoho důležitých informací chybí a místo nich nastupují mýty, např. o bojích proti tankovým jednotkám SS, o obrovských ztrátách čítajících desítky procent původního stavu československých vojáků... S některými m ýty se pokouší vyrovnat tato kniha. Autor sám ji označuje za určitou mezibilanci, neboť jeho práce sice posunuje stav poznání sokolovské bitvy kupředu, několik otázek ale stále zůstává nezodpovězených. Nakladatelství Naše vojsko proto považuje knihu za impuls k novému historickému zkoumání působení československých vojenských jednotek za druhé světové války, jehož výsledky bude průběžně publikovat.

Příběhy tajných misí Charlese Pickarda, pilota, který se stal příslušníkem RAF ještě před započetím druhé světové války a v době jejího propuknutí byl příslušníkem 99. bombardovací letky a později se měl dokonce stát velitelem české 311. letky. Zúčastnil se známého Brunevalského náletu a do popředí veřejného zájmu se dostal za svou roli ve filmu F jako Freddie, jenž byl vyroben na základně RAF v Tempsfordu. Odtud jako pilot Lysanderu vzlétal na operace, které ho zaváděly hluboko do nepřítelem okupovaných oblastí, zejména při tajných nočních výsadcích agentů a zásob. Znovu a znovu úspěšně demonstroval svůj nevšední cit a schopnost pro noční létání. Ironií osudu zahynul, když se zúčastnil slavného náletu na věznici v Amiens.

Esa... Od vzniku stíhacího letectva v letech první světové války elita leteckých sil všech bojujících států. Pro přiznání statutu esa musel stíhací pilot sestřelit pět nepřátelských letadel. V letech druhé světové války se tohoto úspěchu podařilo dos áhnout hned devětadvaceti československým pilotům. Letci jako Kuttelwascher, František, Vašátko, Peřina, Mansfeld, Chábera, Klán, Doležal, Bobek, Hanuš či Šrom bojovali na všech frontách války, proslavili se ale především na nebi bojující Francie a V elké Británie. Kniha Jiřího Rajlicha, renomovaného leteckého historika, přináší portréty všech těchto mužů...

Druhá světová válka, největší v dějinách lidstva, se na moři odehrála převážně na dvou oceánech, Atlantiku a Pacifiku. V Tichém oceánu k největším bojům docházelo mezi Japonskem a Spojenými státy, jejichž flotily do bojů výrazně zasahovaly, v Atlantiku proti sobě stálo Německo a Velká Británie (na Středozemním moři pak především, i když ne výhradně, Velká Británie a Itálie). Když jsem začínal psát "Bouři nad Atlantikem", uvědomoval jsem si obrovský rozsah práce, která na mě čeká, přestože tematikou týkající se námořní války, nejen druhé světové, se zabývám více než třicet let v mnoha vydaných knihách a jiných publikacích. V předkládané knize jsem pro čtenáře soustředil popis válečných operací výhradně v Atlantiku včetně okrajových moří, jako je Baltik, Severní moře, Středozemní moře a v malé ukázce se objevilo také Černé moře. Nacházejí se zde nezbytné zmínky, poměrně nepočetné, o akcích německých a italských ponorek v Indickém oceánu stejně jako korzárských lodí na jiných vodních plochách než pouze v Atlantiku.

Dne 5. prosince 1943, krátce předtím, než se zřítil do úbočí kopce v okupované Francii, vyskočil Denys Teare ze svého hořícího bombardéru a zachránil si tak život. V příštích dvanácti měsících se z něj stal uprchlík, přinucený ukrývat se mezi nepřáteli. Již při svém útěku před jednotkami nacistů i později jako aktivní člen hnutí odporu, procházel životem jako by byl očarován dobrým kouzlem. Nejednou ho dělil pouhý vlásek od zajetí a jisté popravy, ale nakonec byl vždy o krůček před gestapem. Spolu se svými společníky a s těmi, kteří jim pomáhali, každý den nesmírně riskovali, neboť tou dobou i podání vody uprchlíkovi mohlo na místě skončit popravou. Teareho příběh je vynikaiícím obrázkem života ve Francii okupované nacisty, o nebezpečí a hrůzách, které předcházely osvobození, i o tom, co to vlastně osvobození bylo, když už konečně přišlo. Tento příběh není pouze další historkou o těch, kteří bojovali a přežili, je to rovněž kniha o lidech, kteří tolik štěstí neměli. Nevyhýbá se pohledu na často trýznivé osudy nevinných civilistů, zachycených šílenstvím války a nepřátelskou okupací. Nepolapitelný je jedním z nejpozoruhodnějších příběhů, které se v průběhu druhé světové války staIy.