Obecní dům

Monografie V barvách chorobných : Idea dekadence v českých zemích1880 a 1914, která vychází ke stejnojmenné výstavě v Obecním domě poprvé představuje a to i rámci evropského kontextu, specifickou část výtvarné umělecké scény ovlivněnou myšlenkami dekadence. Jedná se o umělce takového významu jako byli Max Pirner, Hanuš Schwaiger, Beneš Knupfer, Jakub Schikaneder, Františka Bílek, Karel Hlaváček, Max Švabinský, Alfons Mucha, Jan Preisler, František Kaván, Františka Kobliha, Jan Zrzavý, Josef Váchal a mnozí další. Fenomén dekadence je nahlížen třemi autory – Danielem Vojtěchem z filozofického a historického hlediska, Lubošem Merhautem z literárního a konečně editorem knihy Otto M. Urbanem z úhlu dějin umění. Monografie je ve své obrazové části členěna do 4 oddílů : Zachmuřený, zhýralý, morózní Démon láska Satanické halucinace a Očistec smrti, které jsou proloženy desítkami citátů a básní. Publikace má dvě části. První část charakterizuje dekadenci ve výtvarném umění a zároveň sleduje širší souvislosti. Zabývá se dekadencí z hlediska evropské duchovní situace, uvádí do historie české diskuse o dekadenci a sleduje dekadentní projevy ve výtvarném umění. Druhá část knihy obsahuje komentovanou obrazovou přílohu a je doplněna ukázkami básní z české dekadentní poezie.

Tato publikace představuje německé architekty, působící v městě Brně.

O vile Tugendhat existuje rozsáhlá literatura, obsahující i řadu monografií. Za takové situace stálo u zrodu této publikace zejména nutkání nahlédnout na stavbu pohledem architekta, navíc architekta s ní dobře obeznámeného účastí na právě dokončené obnově a restauraci. Motivací předkládané práce byla snaha odhalit, jak Mies van der Rohe dospěl k radikálně novému pojetí typologie obytného prostoru a současně ke schopnosti zrealizovat jej formálně i technicky dokonalým způsobem. Práce na plánech rekonstrukce, prováděná na podkladě průzkumů stavby, a porovnávání její zrealizované podoby s původními výkresy přinesly kromě poznatků o způsobu provedení stavby také poznatky o způsobu řešení problémů, které novátorský projekt obnášel, takže bylo možné sledovat architektonické myšlení i projekční um jejího autora. Cílem tedy není vytvořit další vyčerpávající monografii vily. Známá fakta jsou proto uváděna pouze tehdy, pomáhají-li zvolenému úhlu pohledu. Ten je zaměřen na genezi radikální architektonické myšlenky a její převedení do konkrétní stavby. Práce je tak pokusem sledovat předchozí i následující Miesovu tvorbu pohledem z vily Tugendhat. Tento příspěvek k literatuře věnované brněnské vile je pojímán jako svého druhu případová studie. Její obrazová část proto umožňuje prostudovat i porozumět řešení stavby jako celku i jejích určujících detailů. Protože fascinující je nejen zrod, nýbrž i další život ideje stavby, nebylo možné opomenout její dobové reflexe či další vývoj v Miesově díle.

Publikace k výstavě dekorativních panó Alfonse Muchy pro centrální halu pavilonu Bosny a Hercegoviny na Světové výstavě 1900 v Paříži.

Publikace k výstavě dekorativních panó Alfonse Muchy pro centrální halu pavilonu Bosny a Hercegoviny na Světové výstavě 1900 v Paříži.