Oftis strana 9 z 12

Historický ústav Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové obnovil v roce 2008 vydávání Východočeských listů historických. Periodikum začalo vycházet nejprve pod názvem Listy katedry historie (1990), později v sedmi dvoučíselných svazcích jako Východočeské listy historické (1997-2005). Nový 25. svazek sborníku, řízeného mezinárodní redakční radou, vyšel v pozměněné úpravě a již ne jako prostý souhrn různých studií. Sjednocujícím názvem jeho obsahové skladby jsou Osmičková výročí a východočeská historiografie. Dominují studie k poděbradské tematice související s 550. výročím volby a korunovace Jiřího z Poděbrad českým králem. Další studie a materiálové stati se vztahují např. k výročím událostí z let 1848, 1918, 1938 a 1968. Mezi autory je vynikající český husitolog a přední znalec českých dějin vrcholného a pozdního středověku prof. Petr Čornej (Univerzita Karlova Praha), odborník zabývající se léta činností krále Jiřího PhDr. Jaroslav Boubín (Historický ústav Akademie věd ČR, Praha), historička 19. století a významná znalkyně ženské problematiky této doby prof. Milena Lenderová (Univerzita Pardubice), historik a kasteolog doc. Miroslav Plaček (Masarykova univerzita Brno), dva polští historikové dr. Bogusław Czechowicz a dr. Dariusz Dąbrowski, stejně jako badatelé z řad pedagogů vydavatelského ústavu a doktorandi hradecké a Ostravské univerzity. VLH budou mít roční periodicitu; redakce také hodlá prohloubit vazby k celé východočeské oblasti. V dalším svazku budou klíčovým tématem sociální elity a jejich činnost v dějinách.

Povídková kniha plná světla i tmy, radosti i smutku, snění i reality – tedy všeho, co plní život každého z nás. Příběhy jsou inspirované nejen autorčiným životem, ale také obdobím, o které se celoživotně zajímá – druhou světovou válkou a genocidou Židů, která s ní úzce souvisí. Ve své prvotině předkládá povídky, jejichž hlavními postavami jsou zdánlivě obyčejní lidé, jejichž příběhy stojí za to vyprávět. Jsou inspirované skutečnými místy a událostmi, což dokresluje celkovou atmosféru vyprávění – stejně jako autorčin cit pro detail. Světlo naděje je knihou, která je lidská - zabrnká i na ty nejniternější struny v každém nás.