Paradox

V novele Nevěřte sněhu skládá debutující prozaička Zita Maršíková mozaiku neklidu současné společnosti. V centru místy něžného, místy hypnotického vyprávění stojí mladá dívka skrývající se za kulisami dávné monarchie před vlastní minulostí, která se ale vynořuje s každým dalším „potkáním“. Stejně jako ona i ostatní obyvatelé vídeňských bytů či polských hotelů balancují na hraně existenční nejistoty: hledají stabilitu, smysl ve světě, který se zdá být až příliš rozlehlý, hledají místo k životu nebo místo, kde se dá alespoň zahřát. Vedle občasných průsečíků spojují postavy i jejich výstřední charaktery. Osm kapitol této knihy je tak obrůstáno jediným útěkem. Vydání knihy finančně podpořilo Ministerstvo kultury ČR.

Dívka jménem Tota se ráda toulá všude možně. Ve snech objevuje daleké říše a touží poznat cely´ svět. Do jejího bezstarostného potulování však jednoho dne vpadnou dědečkovy vzpomínky na totalitu, v níž vyrůstal. Tota chce poznat dědečkovu minulost a do jedné vzdálené totality se proto vydá. Když na vlastní oči vidí, co se tam děje, rozhodne se lidem v totalitě pomoct. Poznává disidenty, totalitní zákazy a příkazy a také mocného a děsivého krále Totáče. Podaří se ho Totě svrhnout? První dětská kniha od držitelky ceny Magnesia Litera Niny Špitálníkové mladé čtenáře seznamuje s totalitními mechanismy prostřednictvím Totina napínavého příběhu i pracovních listů ke knize, které jsou volně ke stažení. Můžete si je vyplnit doma nebo ve škole a zamyslet se nad tím, jak totalita funguje a jak byste se v ní zachovali vy sami.

Pokračování knihy oceněné Magnesií Literou Žijeme v turbulentní době – nedaleko od nás zuří válka, demokratické režimy čelí mohutnému nástupu autokracie, přesto jsou země, kde se zaběhané pořádky takřka nemění. Jednou z takových zemí je Severní Korea. V roce 2020 přinesla Nina Špitálníková sedm rozhovorů, které nechaly čtenáře a čtenářky nahlédnout pod krustu jednoho z nejkrutějších režimů světa. Nyní na knihu Svědectví o životě v KLDR, oceněnou Magnesií Literou, navazuje dalšími osmi rozhovory. Zpovídané osobnosti žily v Severní Koreji různě. Někdo v blahobytu, jiný sotva přežíval, někdo se obětoval rodině, jiný se soustředil sám na sebe. Jedno je však spojuje – v určitou chvíli neviděli jinou možnost než z rodné země utéct. A to i s vědomím, že útěkem mohou ohrozit své blízké a možná nepřežijí. Přežili. A díky tomu mohli vydat svědectví o životě v KLDR.