Plachý Zdeněk

Hoolifan je příběhem jednoho muže,Martina Kinga, který líčí zážitky nabité za tři desetiletí strávená v nejznámějším fotbalovém gangu Anglie. Chelsea vždycky byla spojována s fotbalovým násilím a King sám byl přes 30 let v srdci vyvíjející se party jejich fanoušků. Popisuje svůj vývoj od první návštěvy fotbalového utkání na začátku šedesátých let. Čtenář sleduje,jak se z dítěte točícího řehtačkou stává plnohodnotný člen nechvalně známé Boudy Chelsea sedmdesátých let a nakonec klíčová postava nejobávanějšího fotbalového gangu osmdesátých let - tzv. Chelsea Headhunters (Lovci Lebek). King popisuje hlavní postavy jednotlivých období nejen z Chelsea,ale z celé Anglie. Každou výtržnost,rvačku i pomstu do nejmenšího detailu stejně jako přátelství a módní trendy, kterými členové tohoto nejslavnějšího fotbalového gangu žili. Není to jen další kniha na oblíbené téma fotbalového výtržnictví. Martin King se narozdíl od ostatních autorů nesnaží distancovat od násilí a nechává čtenáře, aby si udělal vlastní závěr. Někdy provokativní, často humorný, ale vždy pravdivý. Hoolifan je předurčen k tomu,aby více než ostatní knihy zasadil fenomén fotbalového výtržnictví do pravdivého společenského kontextu.

Kniha amerického novináře a spisovatele Billa Buforda je autentickým dokumentem ze života mezi vyhlášenými anglickými fotbalovými chuligány a jejich cestování po Evropě. Na jednom osamělém předměstském nádraží ve Walesu přichází Buford poprvé do styku s fenoménem, kterého se od tohoto okamžiku nezbaví: stane se náhodným svědkem projíždějícího zvláštního vlaku plného řvoucích, násilných, zcela vyšinutých fotbalových fanoušků . Později se sám dostane mezi fanoušky a doprovází anglické chuligány na jejich cestách napříč Anglií, do Německa a Itálie, pozná jejich hospody a diskotéky, žije mezi nimi a – téměř se stane jedním z nich. Jeho zprávy nešetří čtenáře v ničem: organizace výtržností, ošklivost, hnus, odpornost, proudy piva a vodky, které rozněcují tupou agresivitu, davové násilí, které působí jako droga, nenadálá eskalace, příšerná fascinace násilím a skupinová solidarita, která náhle zasáhne i toho, kdo k davu vůbec nepatřil… Buford nepodává žádné sociologické analýzy, žádná opodstatnění, činí víc: líčí svývznikl vedle „normálního“ běžného světa a zasahuje do něj, odstraňuje představu, že fotbalové chuligánství je výhradně věcí spodiny. „Sám mezi rowdies“ je reportáž nejlepší kvality - uchvacující jako kriminálka, někdy stísněná jako špatný sen pod lupou: brilantní, precizní, vtipná i když popisuje hrozné věci.

Kniha amerického novináře a spisovatele Billa Buforda je autentickým dokumentem ze života mezi vyhlášenými anglickými fotbalovými chuligány a jejich cestování po Evropě. Na jednom osamělém předměstském nádraží ve Walesu přichází Buford poprvé do styku s fenoménem, kterého se od tohoto okamžiku nezbaví: stane se náhodným svědkem projíždějícího zvláštního vlaku plného řvoucích, násilných, zcela vyšinutých fotbalových fanoušků . Později se sám dostane mezi fanoušky a doprovází anglické chuligány na jejich cestách napříč Anglií, do Německa a Itálie, pozná jejich hospody a diskotéky, žije mezi nimi a – téměř se stane jedním z nich. Jeho zprávy nešetří čtenáře v ničem: organizace výtržností, ošklivost, hnus, odpornost, proudy piva a vodky, které rozněcují tupou agresivitu, davové násilí, které působí jako droga, nenadálá eskalace, příšerná fascinace násilím a skupinová solidarita, která náhle zasáhne i toho, kdo k davu vůbec nepatřil… Buford nepodává žádné sociologické analýzy, žádná opodstatnění, činí víc: líčí svývznikl vedle „normálního“ běžného světa a zasahuje do něj, odstraňuje představu, že fotbalové chuligánství je výhradně věcí spodiny. „Sám mezi rowdies“ je reportáž nejlepší kvality - uchvacující jako kriminálka, někdy stísněná jako špatný sen pod lupou: brilantní, precizní, vtipná i když popisuje hrozné věci.

Kniha amerického novináře a spisovatele Billa Buforda je autentickým dokumentem ze života mezi vyhlášenými anglickými fotbalovými chuligány a jejich cestování po Evropě. Na jednom osamělém předměstském nádraží ve Walesu přichází Buford poprvé do styku s fenoménem, kterého se od tohoto okamžiku nezbaví: stane se náhodným svědkem projíždějícího zvláštního vlaku plného řvoucích, násilných, zcela vyšinutých fotbalových fanoušků . Později se sám dostane mezi fanoušky a doprovází anglické chuligány na jejich cestách napříč Anglií, do Německa a Itálie, pozná jejich hospody a diskotéky, žije mezi nimi a – téměř se stane jedním z nich. Jeho zprávy nešetří čtenáře v ničem: organizace výtržností, ošklivost, hnus, odpornost, proudy piva a vodky, které rozněcují tupou agresivitu, davové násilí, které působí jako droga, nenadálá eskalace, příšerná fascinace násilím a skupinová solidarita, která náhle zasáhne i toho, kdo k davu vůbec nepatřil… Buford nepodává žádné sociologické analýzy, žádná opodstatnění, činí víc: líčí svývznikl vedle „normálního“ běžného světa a zasahuje do něj, odstraňuje představu, že fotbalové chuligánství je výhradně věcí spodiny. „Sám mezi rowdies“ je reportáž nejlepší kvality - uchvacující jako kriminálka, někdy stísněná jako špatný sen pod lupou: brilantní, precizní, vtipná i když popisuje hrozné věci.