Pražska scéna

První publikace u nás o ekologických aspektech, šetrnosti a soběstačnosti, ohleduplnosti a únosnosti, neplýtvavosti a obnovitelnosti, nových příznacích umělecké tvorby. Mladá autorka nás průkopnicky a objevně seznamuje s novými atributy umění a zejména divadla, které mají též nezanedbatelnou morální dimenzi - ekologickou mravnost.

Pohled na historický okamžik českého divadla, kdy se na jednom místě - v Hradci Králové - střetávají hned 3 režisérské osobnosti: Jan Grossman, Miroslav Krobot a Josef Krofta, kdy se v určitou chvílí (1980-1984) rodí něco nového - Studio Beseda -, kdy se otevírá celá nová etapa ve vývoji českého divadla - 80. léta. Množství textů a svědectví k tématu Studia Beseda provází bohatá fotodokumentace i řada autentických dobových dokumentů.

První díl trilogie věnované rytmu, reflexi rytmu v tvorbě, v umění a zejména v divadle, rytmu jako významnému fenoménu určujícího život člověka. Profesor Nuska, náš současný originální filosof, estetik, historik umění a kultury (a vedoucí Katedry filosofie Technické university v Liberci), je znám od 60. let z okruhu časopisu Tvář a sborníku Podoby II. (uspořádaného Václavem Havlem) a také jako znalec knižní kultury.

Brněnská rodačka. Vystudovala režii na Divadelní katedře JAMU, kde v roce 1968 absolvovala. Od počátků je jednou z vůdčích osobností Divadla Husa na provázku, mezi jehož zakládající členy sama patří. V jejím díle lze vysledovat dlouhodobou a cílevědomou snahu o syntetický jevištní výraz, ve kterém autorovu textu poskytuje přísně vymezený prostor jen jako jedné z komponent promyšleně strukturovaného celku, v němž se vedle textu významně uplatňuje také pohyb, pantomima, rytmus, hudba, výtvarné a další složky. Jako režisérský typ se často projevuje v tlumenějších, lyrických polohách s vytříbeným smyslem pro filosoficky domyšlená nadčasová podobenství. Někdy bývá označována jako nejvýznamnější česká pokračovatelka divadelního programu lyrického divadla Emila Františka Buriana, jehož typ poetického divadla představuje ve světovém měřítku opozitum k epickému divadlu Bertolta Brechta. Za nepopiratelný přínos vývoji nejen brněnského, ale i českého a evropského divadelnictví je třeba považovat i její vlastní samostatnou zakladatelskou činnost: v počátcích devadesátých let založila občanské sdružení Studio Dům, jehož činnost je nesena posláním zajišťovat výchovu a počáteční umělecké rozběhy tvůrců z mladé a nejmladší generace a z řad dětí. V této originální škole, která nemá na celém světě adekvátní protějšek, vychovala ve třech pětiletých cyklech desítky tvůrců, z nichž někteří se uplatnili nejen jako svérázné divadelní osobnosti, ale kteří také zakládají vlastní osobité divadelní soubory (např. Divadlo Líšeň). Svými ideovými a uměleckými parametry se její inscenační dílo vymyká z rámce české divadelní tvorby – skrze režisérskou tvorbu i zakladatelské počiny se zapisuje do dějin české kultury jako směrodatná umělecká osobnost, která spoluurčuje její další vývoj.

Kniha vyšlá u příležitosti dožitých devadesáti let Františka Dvořáka. Fundovaná a obsahově pro mnohé překvapivá publikace. Na téměř 150 stranách shrnuje texty, které oslavenec publikoval o divadle či divadlu blízkých osobnostech (František Tichý, František Tröster…) a naopak vzpomínky na něj coby pedagoga (mj. Miloše Formana).

Publikace je určena nejen studentům a adeptům studia umění a jeho dějin, ale i širší kulturní veřejnosti. Toto vydání zohledňuje vývojem překonané dílčí poznatky vědy o umění a navíc k výkladu poprvé nabízí ilustrace.

Galerie nejpřednějších našich herců 20. století, sugestivně charakterizovaných nejen slovem znalce a věrného průvodce českého divadla, ale také unikátním ilustračním doprovodem, kterým není tradiční divadelní fotografie, ale karikatura a portrétní kresba - a to od celé plejády našich výtvarníků, včetně těch, kteří - jako např. František Bidlo, Adolf Hoffmeister nebo František Muzika - dotáhli tento žánr k mistrovským výšinám. Tak čtení o hereckých velikánech od generace vojanovské až po ty nedávné a dnešní (Štěpánek, Haas, Kohout, Rašilov, Smolík, Scheinpflugová, Vojta, Pivec, Burian, Werich, Brodský, Medřická, Hrušínský, Lukavský, Kemr, Adamová, Chramostová, Skořepová, Tomášová, Tříska ad.) získává novou dimenzi a nadčasovost. Autorem je doyen českých divadelních historiků - profesor František Černý, proslulý zejména podílem na obřích čtyřsvazkových akademických Dějinách českého divadla a také z mnoha dalších publikací o divadle - stačil ještě před svým odchodem (12. 6. 2010) připravit k tisku svůj poslední rukopis.

Studie o osobnosti, režijním stylu a metodách divadelní práce Jana Schmida - dlouholetého principála divadla Ypsilonka. Na dvacet autorů komentuje, vzpomíná a reflektuje principy práce režiséra. Kniha dále přináší soupisy inscenací, filmů, televizních pořadů a autorovy studie k divadlu.

Studie o osobnosti, režijním stylu a metodách divadelní práce Jana Schmida - dlouholetého principála divadla Ypsilonka. Na dvacet autorů komentuje, vzpomíná a reflektuje principy práce režiséra. Kniha dále přináší soupisy inscenací, filmů, televizních pořadů a autorovy studie k divadlu.

Čítanka k tématu realizace divadla v českých zemích.

Třetí příspěvek k poznání divadelních aktivit věhlasné Pražské pětky; patnáct divadelních textů autora a uměleckého šéfa souboru Lumíra Tučka s bohatou fotodokumentací.

Příručka pro adepty a studenty herectví.