Ronado

Výpravná publikace podrobně mapuje ležáckou tragédii z hlediska osudů tehdejších obyvatel. Celobarevná publikace Osud jménem Ležáky se skládá z pěti kapitol. V té první, Ležáky a jejich obyvatelé, jsou představeny osoby za pomoci sčítacích operátů. Ve druhé kapitole Cesta ležáckých a dalších protektorátních dětí do okupovaného Polska je podrobně zmapován pobyt nejen ležáckých dětí po jejich odvlečení. Ty, které byly vybrány na poněmčení, prošly povětšinou několika tábory a dětskými domovy, než se dostaly do pěstounských rodin. Děti označené nacisty jako neschopné poněmčení byly pracovníky průchozího tábora v Lodži předány gestapu. Jejich další osud není dodnes spolehlivě objasněn. Kapitola Portréty připomíná pětasedmdesát osob svázaných s ležáckou tragédií. Jsou to nejen lidé bydlící v tomto místě, ale i ti, kteří byli příbuzenskými vztahy nebo odbojovou činností spojeni s touto částí Chrudimska. Kořeny ležáckých rodů se rozbíhaly do okolních vesnic, aby se v některých případech v jejich potomcích opět do údolí vrátily. Většina z nich zemřela vedle sebe v jediný den na pardubickém popravišti. Kapitola Popravy v Pardubicích ve dnech 3. června až 9. července 1942 přibližuje tragické události v areálu Zámečku. Výchozími materiály jsou nacistické dokumenty zpravující o popravách u Larischovy vily, jejichž reprodukce jsou umístěny na konci kapitoly. V poslední části Abecední databáze osob popravených v Pardubicích ve dnech 3. června až 9. července 1942 je abecedně uvedeno 194 obětí exekucí. V knize vyšly také dosud nepublikované fotografie a dokumenty o cestě ležáckých a dalších protektorátních dětí. Kniha byla nominována odbornou porotou na cenu Magnesie litera za nakladatelský počin.

Vzpomínková kniha knihovnice, exulantky a skautky Sylvy Šimsové. V ní nás díky úryvkům z deníků, korespondencí a vzpomínek vtahuje do života dvou mladých lidí, sebe a svého tehdejšího přítele, nynějšího manžela. Jejich vztah byl v letech 1949 až 1950 prověřován zkouškami nejtěžšími. Útěkem za hranice, nedobrovolným odloučením, čtrnáctiměsíčním protloukáním se německými lágry a snahou společně emigrovat do Británie. Uprchlický systém jim dlouho neumožňoval žít ve stejném táboře, protože nebyli manželským párem. Německý systém jim zase nedovoloval se vzít, protože nemohli dostat souhlas ženichových rodičů, kteří zůstali v Československu. V publikaci se nachází na padesát dobových fotografií a dokumentů.