Šíma Patrik

Tato kniha je mnohostranný útvar literární produkce, jehož hlavním tématem je cesta. Cesta, která může, ale nemusí vést odněkud někam, cesta k sobě samému, cesta k alternativám i cesta jako loučení a návrat. Dále je to cesta rozmanitá, trnitá, pestrobarevná, prašná, vlnitá - vlny nenarovnáš, vlnám neporučíš! Všechny vlny mohou být divoké, úzké, plné čísel, neočekávané, nahé, opakující se, neměnné, konstantní, jiné a zase stejné. Jaké byly, jaké jsou a jaké budou je na Vás… hlavní hrdina nemá jméno, ale je všudypřítomný!

Sbírka básní Lopéze Garcíi je založena na originálním, ale přitom archetypálním pojímání tělesnosti prostřednictvím subjekt-objektového rozostření. Je to právě tělo, které vnímá, tělo, které se stává měřítkem věcí, a tělo, které cítí, bojuje a bolí. García ve své intimní lyrické sbírce využívá toho nejjednoduššího, nejupřímnějšího a nejvlastnějšího – tělesnosti v konkrétním čase a prostoru, tělesnosti s jizvami. Biblické noli me tangere, zjitřující staré rány, však nakonec přebije touha fyzické i psychické blízkosti, touha na návrat.

Novela Rogalem let neuslyšíš je víc než jen sondou do lidského prožívání současné společnosti a do nitra sebe sama. Vrcholí v ní nejniternější otázky existence – lidé jako stíny a duše jako slepá zrcadla vystupují ve své nahé samotě a ptají se, ovšem nikdo neodpovídá. Vše víří v kruzích, variacích a v nekonečném opakování, z něhož je únik jen jeden – asimilace. Anebo je to všechno jinak?